Paolo Iannone: Risotto, Rimini, reputace | E15.cz

Paolo Iannone: Risotto, Rimini, reputace

Paolo Iannone: Risotto, Rimini, reputace
Paolo Iannone
• 
ZDROJ: Lucie Robinson

Hana de Goeij

S dobře naloženým bankéřem se ZEN potkal v dobré restauraci a povídal si o dobré dovolené, dobré bance a dobré kariéře.

Paolo Iannone, místopředseda představenstva a obchodní ředitel UniCredit Bank pro Českou a Slovenskou republiku, letos slaví pět let pobytu v naší metropoli a zdá se, že mu ke štěstí vůbec nic nechybí. Bankovní trh se stává dynamickým, sortiment s prvotřídními italskými surovinami se v Praze rozšiřuje a jeho malé dcery díky tátovým zahraničním štacím a mamince Polce už v útlém věku mluví čtyřmi jazyky. Paolo působí úžasně zorganizovaně. Měli jsme na sebe vyhrazenou hodinu, a když jsem po 45 minutách vypnula diktafon, byl prvním ze zpovídaných, který se mě kdy zeptal, jestli chci rozhovor skutečně už ukončit. Měl totiž ještě celých patnáct minut času…

Říká se o vás, že jste vášnivý kuchař. Máte nějakou specialitu, kterou vítáte své hosty?

Ano, rád vařím, ale hlavně mě baví hledat a nacházet dobré ingredience a jídla vysoké kvality. To je to nejdůležitější. K přípravě excelentního jídla musíte mít excelentní základní produkty, a teprve potom musíte umět vařit. To řekl slavný italský kuchař Bruno Barbieri, který má několik michelinských hvězd. Mou specialitou je rizoto na jakýkoliv způsob, v tom jsem, myslím, opravdu dobrý. Pak také jídla s mořskými plody a ryby. Moc mi nejde příprava masa a většinou ani žádné nedělám.

Používáte při vaření kuchařky?

Jak kdy. Většinou vařím sám bez pomoci. Pokud chci něco specifického, tak si recept najdu na internetu, ale může to být zrádné. Například jsem hledal, jak udělat dobrou pizzu. Samozřejmě jsem našel tisíce návodů a každý byl trochu jiný, takže jsem to nakonec začal zkoušet podle sebe. Zhruba za měsíc se mi podařilo najít tu pravou kombinaci. U pizzy je důležité vědět, že její kvalita nezávisí na tom, co na ni dáte, ale jak připravíte těsto. Jak dlouho se musí nechat uležet, kolik musí nakynout, jak funguje vaše trouba atd.

Kam tedy chodíte v Praze nakupovat ingredience?

Teď je situace opravdu dobrá, konečně je v Praze několik míst, kam můžu zajít pro kvalitní italské suroviny. Například Wine Food Market na pražském Smíchově, kde najdu vše na jednom místě. Dalším místem je Gastronomia Ligure na Praze 6. Je to obchod, ale i restaurace. Otevřel si to bývalý šéfkuchař z Aromi, který vaří jako bůh. Rád taky chodím sem do Vino di Vino a do malé restaurace Ichnusa Botega, kde dělají jídlo ze Sardinie. Dovážejí fantastické ingredience a vína. Sám si z Itálie žádné produkty nevozím, není potřeba. Výběr je tady opravdu velký.

Velkou část své kariéry jste strávil mimo domov v několika evropských zemích. Cítíte se pořád ještě býti Italem?

Ano, jsem velmi pyšný na to, že jsem Ital, i když život v zahraničí má také svá plus. Moje dvě dcery, kterým jsou dva a čtyři roky, už mluví čtyřmi jazyky, cenou za to je ale absence kořenů. Každopádně Itálie toho má hodně co nabídnout, ač momentálně prochází těžkým obdobím. Například bankovnictví bylo vynalezeno v Itálii v období renesance, kdy nebývale kvetl obchod. Bankovnictví je jeho přirozenou součástí a vzniklo v Toskánsku, i když někteří tento objev přisuzují Janovu. Já si ale myslím, že to bylo v Toskánsku. Dodnes tam funguje nejstarší banka na světě Montepaschi Siena. Nebo třeba počítače. Kde byly vynalezeny? Řekla byste, že ve Spojených státech, ale to je omyl. První počítač vytvořil Pier Giorgio Perotto z Turína.

Říkal jste, že Itálie prochází těžkým obdobím. Co se z vašeho pohledu děje?

Ekonomika v posledních letech hodně trpěla. Zatím ale všechny kroky premiéra Renziho směřují k tomu, aby se Itálie opět vzpamatovala. Vize nové italské vlády o daňových úlevách pro zaměstnance a menší zátěži pro podnikatele a firmy spolu s velkým zjednodušením a výrazným snížením nákladů veřejného sektoru se mi zdá rozumná a má přinést stabilitu a hlavně hospodářský růst. Podle našich analytiků poslední zprávy ohledně průmyslové produkce naznačují mírný růst. Lidé už také začali více utrácet ušetřené peníze, než tomu bylo doposud. Jsem optimistický.

Máte v Itálii svá oblíbená místa?

Od té doby, co žiji v zahraničí, jezdím do Itálie na dovolenou. Pokud si chci odpočinout v příjemném prostředí s perfektním servisem, které je vhodné pro děti, tak se vydám do Riccione, městečka na východním pobřeží, kousek od Rimini. Mají tam úžasné jídlo, není to příliš drahé a vše je dokonale zorganizované. Moře není nejkrásnější, protože má písečné dno, ale na koupání příjemné. Naše děti to tam milují. Pokud hledáte krásné moře, které je srovnatelné s Karibikem, musíte jet na Sardinii. Je to nejlepší moře v Evropě. Zejména na severu na Costa Smeralda nebo na jihu kolem Cagliari.

Nově je v Itálii velmi populární Puglia. I tam je skvělé jídlo a zase trochu jiné než v ostatních regionech. Také jejich vína se velmi zlepšila. Vína z Puglie byla proslavená svým vysokým obsahem alkoholu a výrobci je neprodávali samostatně, ale přeprodávali dalším producentům ve Francii nebo na severu Itálie, jejichž víno bylo příliš slabé. Teď je ale lahvují sami a prodávají pod vlastní značkou. Příjemné, že i ceny se drží na rozumné výši. Musím se ale přiznat, že sám preferuji bílá vína ze Sardinie, zejména Vermentino di Gallura. Rozhodně stojí za ochutnání. Miluji i oblast kolem Neapole, to je něco opravdu speciálního, prodchnuté vůní citronů. A ani na zimní dovolenou neexistuje nic lepšího než Itálie. Nikde jinde nenajdete tolik sjezdovek, které jsou navzájem propojené. Ráno nasadíte lyže a za celý den si žádnou ani jednou nezopakujete.

Žijete dlouhodobě v zahraničí. Odkud čerpáte obecné i odborné informace?

Pravidelně čtu shrnutí českého a slovenského tisku. Kromě toho čtu Financial Times a italský denní tisk, sleduji zpravodajství SKY Italia, RAI, BBC a CNN. Moje nejoblíbenější knihy jsou ty, které mají rády moje děti. V poslední době je u nás nejvíc populární Disneyho příběh Lady a Tramp.

A co kulturní zážitky? Spousta lidí si Prahu z tohoto pohledu chválí.

Mám rád klasickou hudbu a v Praze je spousta opravdu dobrých příležitostí užít si kvalitní koncert. V UniCredit jsme také uskutečnili koncert s názvem La scala orchestra na počest návštěvy italského prezidenta Napolitana u tehdejšího prezidenta Klause. Největším dosavadním zážitkem pro mne ale byl koncert světového tenora Luciana Pavarottiho. Bohužel velký maestro už nás nikdy nenavštíví. V Itálii bych doporučil každému, aby navštívil Arena di Verona, a to nemusí být fanoušek opery. Vážně to za to stojí, atmosféra je tam magická.

Paolo IannonePaolo IannoneAutor: Lucie Robinson

Připadáte mi jako velmi energický člověk, což je trochu v rozporu s vnímáním „nudného“ bankovního sektoru. Co vás k této kariéře přivedlo?

Když jsem byl malý, tak jsem chtěl být lékařem, potom právníkem a nakonec jsem nastoupil na střední školu bankovnictví a účetnictví. Zástupci bank tam pravidelně chodili a hledali nejlepší studenty, kterým rovnou nabízeli práci. Takže než jsem dokončil školu, měl jsem dvě nabídky a šel přímo k UniCreditu. Pracovat jsem začal, když mi bylo 18, a studoval pak po večerech. Skupina od mého nástupu pořád rostla a já s ní, takže jsem nikdy neměl důvod měnit zaměstnavatele.

Takže tuto kariérní volbu byste doporučil i svým dětem?

To určitě ano, ale vydá se na ni maximálně jedno. Jeden z mých synů studuje architekturu, druhý se učí na šéfkuchaře v jedné z nejlepších italských škol a třetí studuje ekonomii, ten by se tedy mohl stát bankéřem. Pak mám dvě malé dcery a u těch ještě nevíme, ale jedna z nich by bankéřkou určitě být mohla. Počítala dřív, než začala mluvit, a má úžasnou paměť.

Můžete srovnat přístup klientů k bankám v zemích, kde jste působil?

Zajímavé je srovnání mezi Polskem a Českou republikou, protože jste si geograficky blízko, ale přístup je rozdílný. Do Prahy jsem přišel v roce 2009 a uvědomil jsem si, že tehdejší polský trh, odkud jsem přišel, byl mnohem dynamičtější a konkurence byla silnější. Je to samozřejmě i tím, že Polsko je větší trh, na který jde více investic. Tady se bankovnímu sektoru dařilo, ale klienti byli hodně konzervativní. Mým úkolem tedy bylo přinést inovace. Byli jsme v Česku jedni z prvních, kteří přišli se smart bankingem – mobilním bankovnictvím, s převratnou hypotékou s variabilní úrokovou sazbou či optimalizací spotřebitelských půjček. Aktuálně jsme spustili nový revoluční produkt, a sice běžný účet bez jakýchkoliv poplatků, pokud na něj budete posílat nejméně 12 000 Kč měsíčně. Vedení účtu, vybírání z jakéhokoliv bankomatu kdekoliv na světě a transakce máte zdarma. Navíc vám na tyto podmínky dáme garanci 10 let.

A jací jsou klienti v České republice?

Banky a bankéři mají u veřejnosti poměrně špatnou reputaci. Jak se s tím vyrovnáváte?

Máte pravdu, u veřejnosti skutečně existuje tento názor. Banky však vždy byly důležité pro rozvoj ekonomiky a bez nich by nedošlo k investicím do nových technologií, podpoře exportu či zaměstnanosti. Realitou ale je i to, že díky regulaci se marže bank neustále zmenšují. Čili na jedné straně máme profit a marže, které padají dolů, a na druhé straně klienty, kteří si myslí, že k nim ne vždy přistupujeme férově. Snažíme se s tím bojovat tak, že naší prvotní starostí je snaha pochopit, co klient chce a potřebuje. Nepřicházíme s novým produktem, protože nás zrovna napadl, ale protože naše výzkumy ukázaly, že ho chce zákazník.

Jaké jsou tedy podle vašich výzkumů trendy, které si klient žádá?

Nulové poplatky, transparentnost, jednoduchá pravidla, dobří lidé na pobočce, kteří mu poradí. Pobočky jsou pořád důležité, i když zároveň klienti chtějí i dobrý vzdálený přístup. Chtějí on-line banking nejen na transakce, ale i na nákup našich produktů. Myslím, že dobrým nápadem by mohlo být vystavět virtuální pobočku, kde máte nejen přístup k účtu, ale i bankéře, se kterým můžete mluvit přes video z domova. Na Slovensku takovou virtuální banku už zkoušíme. Lidé s bankéři přes video mluví rádi, ale i tak stejně rádi přijdou ještě na pobočku.

Jsou tyto trendy obdobné i na jiných trzích, nebo se týkají jen České republiky?

Nemám detailní analýzu ostatních trhů, ale myslím, že to bude podobné. Slovensko je skoro identické. V Turecku jsou již mnohem dál.

V jakém směru?

Ve všem. Třeba bankomaty tam mají spoustu funkcí. Jde přes ně například provádět internetové transakce, posílat peníze nebo rezervovat lístek na vlak. Tady ale asi něco takového není potřeba. Problémem Turecka byly přeplněné pobočky, kde lidé stáli dlouhé fronty po celý den. Museli to tedy nějak řešit.

Jak to vypadá s lidmi na pobočkách v Česku? Klesá to číslo s postupem internetového bankovnictví?

Ne, návštěvnost poboček je u nás konstantní, i když roste používání on-line bankovnictví. Pro některé věci, jako je hypotéka nebo investice, lidé chodí na pobočky, a často chodí i pro věci, které mohou koupit on-line. Chtějí se jednoduše poradit.

Autor: Hana de Goeij
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!