Luděk Seryn: Od prvního do posledního kolečka | E15.cz

Luděk Seryn: Od prvního do posledního kolečka

Adéla Vopěnková

Ten, kdo si někdy přivezl hodinky z Paříže či alespoň z Pařížské, možná časem přišel na to, že existuje ještě větší luxus. Hodinky složené z ozubených koleček jen pro něj. Hodinář Luděk Seryn o tom ví své. Ale také ví, že všechno končí, když se klient rozhodne odejít do lesa.

Kdo si koupí hodinky ručně vyrobené do posledního šroubku, aby je večer s láskou ukládal jako klenot do trezoru a pak je bral ven výhradně na významné společenské události, zatímco přes den běžně nosí jiné, dražší, z obchodu na nejdražší třídě? Ten, který „uvěřil, pochopil“. Pro takové klienty rád pracuje Luděk Seryn, který vyrábí hodinky na míru.

Hledím do mikroskopu a usilovně se snažím ostřit. Je to zoufalé. Jsem v Serynově dílně, u jednoho z jeho pracovních stolů a před očima mám ozubené kolečko z vodotěsných hodinek Omega, do kterých majiteli překvapivě natekla voda. Nemá víc než milimetr v poloměru. Položené na sklíčku je prakticky neviditelné a mám skoro strach dýchat, aby z něj nesletělo. Vyčistit jej od počínající rzi, každý jeho mikroskopický zoubek, je podle mě úkol hodný velmi trpělivé Popelky. Pro Luďka Seryna, který se vyučil hodinářem a zlatníkem, je to jen triviální úkol, nad kterým mávne rukou. Nad mikroskopem tráví většinu svého pracovního dne. Kromě oprav drahých „komerčních“ strojků tam ale řeší i mnohem vznešenější záležitosti.

Rakouské a německé farmářky pro charitu: Nahé propagují život na venkově

Mechanika, rozebírání a sestavování, přicházení věcem na kloub ho bavily odmalička. Na hodinařinu, řemeslo, které u nás nemá žádnou velkou historickou tradici a v Čechách je dnes už de facto na vymření, se dal, ačkoli ho to původně táhlo k autům. „Pochopil jsem, že není důležité, co dělám, ale to, že v tom chci být nejlepší.“ Tím se řídil už v dobách, kdy si otevřel skromný krámek v Mohelnici. V malém moravském městečku trávil nejvíc času opravami hodinek a šperků. Nebylo to prý nijak náročné, takže spoustu času věnoval vlastnímu zdokonalování v řemesle. Protože nikdy neměl mistra a neměl ani zkušenost z jiné než vlastní dílny, musel se všechno metodou pokus omyl naučit sám. Během prvních let tak trávil čas pokusy o sestrojení vlastního pouzdra, vyráběl a pak zase tavil, dokud nebyl spokojený. První pouzdro se značkou LS nakonec vytvořil v roce 2009. „Tehdy jsem si myslel, že jsem bůh, chodil jsem s nosem nahoru. Jenže po třech dnech jsem si řekl – no a co dál?“ vzpomíná na ten den.

Cena nerozhoduje

Vrcholem ve výrobě pouzder, jíž se zabýval několik let, byl model Imperátor: elegantní hodinky, za něž Seryn vystavil účtenku na téměř dva miliony korun. Jen samotná výroba mu zabrala čtyři měsíce, předtím se však asi tři čtvrtě roku hodinky připravovaly. Od bodu, kdy jejich majitel vypátral podle Serynovy specifi kace historický strojek z druhé poloviny devatenáctého století v jednom americkém muzeu přes jeho odkoupení na základě čtyř fotografií, ze kterých Seryn musel odhadnout, zda vůbec budou někdy provozuschopné. Návrh designu, který počítal se zlatem a diamanty a spoustou originálních vychytávek, pak zabral další týdny práce.

Sto let staré fotografie odhalují ideály ženské krásy z celého světa

Od té doby už se ale posunul, takže dnes už svýma rukama vyrábí a sestavuje hodinky od A do Z, tedy pouzdra včetně strojků. První klient za ním přišel, když se o něm dočetl v Hospodářských novinách. „Byl to finančník, Čech, přijel z Prahy a chtěl, abych pro něj vyrobil hodinky na zakázku a udělal je do posledního šroubku,“ popisuje Luděk Seryn, který na základě referencí začal dostávat další a další podobné zakázky. Trasa Mohelnice–Praha– Mohelnice se tak stala jeho dennodenní rutinou. Bylo to moře času proseděného v autě. Což bylo moc i na hodináře. „Došlo mi, že začít s výrobou hodinek na míru na malém městě je stejný nesmysl jako otevřít si tu salon Porsche,“ vysvětluje, co ho vedlo k rozhodnutí přestěhovat dílnu i rodinu do hlavního města.

Zákazníci ho teď navštěvují v jeho novém bytě, kde provozuje i dílnu. S pomocí své krásné ženy Michaely, která je vždy někde vzadu, ale přesto všude, kde je potřeba. Hodinky, jejichž pořizovací cena se pohybuje někde mezi 400 až 600 tisíci korunami vznikají na Vinohradech pod střechou jednoho obyčejného činžovního domu. Jací lidé sem za ním chodí? Jak se pozná vážný zájemce od toho, který je jen zvědavý, ptám se.

Pákistánská muslimská pornoherečka Nadia Alí má jasný názor: Korán porno nezakazuje

„Pokud někdo přijde a hned chce znát cenu, vím, že z obchodu nic nebude. Naopak se mi stalo, že přišel chlapík v tričku, v džínách, všechno si prohlédl a nechal vysvětlit, z čeho které kusy jsou a kolik desítek hodin jsem na nich pracoval. Pak jsem ho šel vyprovodit a on se na cestě ze schodů jen tak mimoděk zeptal, kolik stojí ty, co viděl, a dole mi řekl, ať mu je připravím,“ popisuje Luděk Seryn.

Před odchodem do lesa

Jeho klienty spojuje prý to, že nevidí nejvyšší hodnotu v penězích. Jde jim o unikátní příběh, který se do hodinek začne zapisovat ještě předtím, než vzniknou: pro koho je dotyčný pořizuje, jak žije, co je jeho práce, jaké má koníčky, jestli má děti… Většina držitelů Serynových kousků si prý prošla fází, kdy je fascinovaly exempláře světových značek zvučných jmen. „Říkali mi, švýcarské hodinky už mám, placaté auto už jsem taky měl, procestoval jsem celý svět, ale teď chci už opravdu něco, co mě přežije,“ popisuje Luděk Seryn stadium, ve kterém k němu přichází většina těch, kteří stojí o hodinky na míru. „Zájem mají do té doby, než se začnou stěhovat do lesa, pak už je to zase nezajímá,“ směje se a vypráví o jednom úspěšném muži, který vydělával a utrácel spoustu peněz, než ho materiální věci úplně omrzely a vrhl se na chov slepic.

Opiové dýchánky v 19. století sváděly na scestí i tehdejší dámy a gentlemany

I když vyhlášení švýcarští hodináři mají s 250 lety vývoje a výroby stále pořádný náskok, počet těch, kteří na zápěstí nosí hodinky LS se v posledních letech stále zvyšuje. Luděk Seryn jich do světa poslal už více než 40 kusů. Většinou je prý kupují muži, někdy pro sebe, někdy je pořizují jako dárky svým ženám. Nicméně existují i ženy fajnšmekři, které si Serynovy hodinky oblíbily. Jednou takovou byla i vášnivá motorkářka, pro kterou vznikl famózní černostříbrný kousek. Zdobí ho vyrytá divoká růže a je tak tenounký, že se snadno schová pod rukáv kožené kombinézy. Takže, pokud vám na silnici zkříží cestu černá kráska na stroji Yamaha, netrubte a zkuste se jí zeptat, kolik je hodin.

Autor: Adéla Vopěnková
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!