Bio nebio aneb O špatném jablku a dobré cibuli | E15.cz

Bio nebio aneb O špatném jablku a dobré cibuli

Bio nebio aneb O špatném jablku a dobré cibuli
Jablko a myš
• 

Milan Vidlák

Otázka už nestojí, jestli bio, nebo nebio. Ale jak mohou konvenční i ekologické zemědělství co nejlépe koexistovat – a jak najít takové jídlo, které nebude špatné pro lidi ani pro planetu.

Jaké jablko byste si dali raději? Potřené několika druhy látek zvaných pesticidy, které jsou přímo stvořeny k tomu, aby zabíjely vše živé, konkrétně plísně a broučky, ale je nasnadě, že by si troufly i na vás? Nebo to, jež v sobě zbytky jedů nemá? Na první pohled nesmyslná otázka – je přece jasné, že nikdo kromě sebevraha by jed dobrovolně nejed'.

Čas od času přesto plní stránky českých novin hystericky pomatené články, kde se řeší, zda je zdravější běžné, spíš vyráběné než pěstované ovoce, či ovoce pocházející z ekologického zemědělství; bio je prý, volně parafrázováno, „tak zákeřné, že může i zabíjet, protože když broučky nezabijete jedem, co když zabijou jednoho dne oni vás“.

Za Atlantikem na toto téma proběhla důležitá debata. Americká organizace EWG (Environmental Working Group), která se zabývá ochranou veřejného zdraví, přináší každoročně aktualizovaný seznam „nej­otrávenějších“ druhů ovoce a zeleniny z běžné produkce, kterým byste se měli vyhnout a nakupovat je jen v biokvalitě, a nejčistších, které bez obav můžete kupovat, i když pocházejí z konvenčního zemědělství. Právě jablko, dle výzkumu nejtoxičtější ovoce, bylo v 97,8 procentech případů kontaminováno zbytky pesticidů a v 92 procentech obsahovalo víc druhů. Nechť Stvořitel promine, ale tomu se říká opravdová ironie osudu…

brambory, zelenina, ilustrační fotobrambory, zelenina, ilustrační fotoAutor: Profimedia.cz
Tradiční farmaření bez pesticidů by nenakrmilo 7 miliard lidí a předpokládaných 9 miliard v roce 2050, když uvážíme, že průmyslové zemědělství vytěží z hektaru půdy dvakrát větší výnosy

Španělské biookurky, které stály na počátku české paniky a americké reflexe potravinového řetězce, se ukázaly, aspoň co se týče obvinění z šíření 30 lidí zabivší bakterie E. coli, jako nevinné. Za krvavé průjmy nemohly ani fazolové bioklíčky – klíčky nakazila jedna ze zaměstnankyň farmy v Dolním Sasku. Španělští zemědělci, jejichž produkty tvoří i 70 až 80 procent zeleniny v českých obchodech, sice žádali po EU odškodnění, jejich okurky ale nevinné rozhodně nejsou. Bakterie E. coli, ač jiný kmen, se na nich navíc opravdu našla.

Šéf organizace Hortyfruta sdružující 70 procent producentů ovoce a zeleniny v okolí andaluské Almerie hájil biofarmu, na niž padlo původní podezření, velmi vehementně. Na exkurzi okurkových skleníků by nás ale zřejmě nevzal. Pěstování tamějšího ovoce a zeleniny popisuje například reportáž Zahrada Evropy českého fotografa Jana Sochora z roku 2007 či oceňovaný dokument Jawada Rhaliba El Ejido, zákon blahobytu.

Vody na zalévání skleníků rozkládajících se na ploše 30 tisíc hektarů a viditelných pouhým okem z vesmíru je na jednom z nejsušších míst Evropy trvalý nedostatek, a tak neustále koluje. Pro svou hygienu ji používá i většina z desítek tisíc afrických, převážně ilegálních imigrantů, kterým jejich otrokáři nejenže téměř nikdy neplatí, ale nejsou jim schopni postavit ani záchody a umývárny, takže dělníci přežívají v chatrčích z igelitu mezi odpadky. A kontaminovanou vodou, jíž se pak zalévají dva a půl milionu tun zeleniny ročně.

Označení bio neříká nic víc, než že je produkt vypěstován bez použití minerálních dusíkatých hnojiv. Ano, a procesy související s jeho vznikem by měly být šetrné vůči přírodě. Copak to ale v Almerii, „zahradě Evropy“, jde? Většina rostlin je tam usazena místo v půdě v pytlích s vulkanickým substrátem, závlahu, živiny a hnojivo dodávají hadičky se senzory. Plody se musejí „podtrhnout“ ještě zelené, poté putují do hal, kde se jim dostane etylenu, jenž zpomalí zrání, a celý proces je vyladěn tak, aby přijely v kamionech do supermarketu na druhé straně Evropy barevné a pevné. Ale také bez chuti a živin. Bio nebio. I v zimě.

Čtyři tuny hnoje

Uvědomělý spotřebitel už nehledá argumenty, ale odpovědi. Na rozdíl od dřívějška, kdy bylo bio alternativou k čím dál umělejším a nechutnějším potravinám v obchodech, otázka nestojí, zda bio, nebo nebio, trendem se stává, jak napovídá i doporučení organizace EWG, kombinace obou přístupů a hledání způsobu, jak může normální zemědělství a biozemědělství co nejlépe koexistovat – a produkovat jídlo, které bude dobré, nebo aspoň co nejmíň špatné pro lidi, ale i planetu.

ovoce, zeleninaovoce, zeleninaAutor: freedigitalphotos.net
Označení bio neříká nic víc, než že je produkt vypěstován bez použití minerálních dusíkatých hnojiv

Chemie je možná fuj, ale bez moderního zemědělství to jednoduše nejde. Tradiční farmaření bez pesticidů by nenakrmilo 7 miliard lidí a předpokládaných 9 miliard v roce 2050, když uvážíme, že průmyslové zemědělství vytěží z hektaru půdy dvakrát větší výnosy. A nevyužitých zůstává pouze 5  % půdy, přičemž bude do budoucna třeba zvýšit produkci o 50 až 100 procent, jak připomněl v časopise Time James Williams, profesor z Texaské univerzity.

Bio reprezentuje zatím asi 3  % produkce. A vzhledem k tomu, že se většina zákazníků orientuje podle ceny (ta je u bio zhruba dvakrát tak vyšší), o výrobu potravin se zajímá jen zlomek a víc než miliarda lidí hladoví, poznámky bioodpůrců typu „stejně není dost pro všechny“ působí poněkud demagogicky. Dům se zahradou taky nemají všichni. Přesto, 3  % jsou pořád málo – poptávka po lepším jídle se zvyšuje a potenciál růstu je značný. „Co až to ale bude 20 procent?“ ptá se profesor Williams.

„Abyste takové jídlo vypěstovali, budou třeba na každý akr čtyři tuny biohnoje. Ve srovnání s tím pytel umělého hnojiva vypadá docela dobře.“ Samotné bio se pak může stále více stávat prázdnou slupkou – už teď jde o obrovský byznys a objevuje se stále víc indicií, že se normální potravina od biopotraviny nemusí moc lišit. Podle nových zjištění až 80  % biovajec v USA produkují farmy, které léta mučily slepice v mrňavých klecích a cpaly je hormony; pojem volný výběh si vyložily tak, že klece zrušily, hormony vysadily a slípkám dávají biokrmivo, nebohé nosnice ale nahnaly do gigantických hal bez klecí tak, aby splnily předpisy a mohly prodávat „bio“ dvakrát dráž. Už teď se v biozemědělství objevuje také ekvivalent pesticidů – umělá biohnojiva, jež mají být méně jedovatá. Což neznamená nejedovatá.

Kolik jste dnes ujeli?

Kruh se uzavírá. Technologie moderního zemědělství, jež lidstvo zachránily před hladomory, nás vlákaly do pasti. Jednoduše jsme to přehnali. Jen namátkou – kvalita jídla, týrání zvířat, ničení půdy, spotřeba energie, skleníkové plyny, cukrovka či obezita. Tlak na stále větší produkci, volný trh a přejídání části populace způsobily, že se plodiny pěstují tam, kde kdysi nerostly ani bodláky, do půdy se sypou tuny chemikálií a výsledek se bez rozmyslu vozí přes půl světa, aby si Středoevropan mohl dát v lednu jahody. Na vznik 1,4 kalorie jídla tak připadne 10,3 kalorie energie z fosilních paliv. A na výrobu tuny hnojiva padne 108 tun vody, tuna ropy a vyprodukuje se sedm tun CO2.

Přesto není třeba odevzdaně čekat, až zničíme planetu úplně a otrávíme se umělými jablky. Laskavý čtenář může ovlivnit víc, než by si po všech těch neblahých zvěstech mohl myslet. Tak například kilo hovězího má na svědomí stejný počet emisí CO2 jako auto, jež ujede 250 kilometrů. Zemědělství má na svědomí 32 procent emisí. Kdybychom jedli míň masa, bylo by to jako přejít z velkého SUV na Toyotu Prius. Inspirativní strategii přináší třeba známý zelený blog Care2: Kupujte lokální a sezonní potraviny; využijte „bedýnkových“ komunit (www.bedynky.cz); mražte; od sedláka kupujte třeba celé prase, jezte míň masa; chleba, pizzu či muffiny si vyrábějte sami; pěstujte něco na zahrádce či na balkoně…

Hnojení, ilustrační fotoHnojení, ilustrační fotoAutor: profit
Ilustrační foto

Ostatně biozahrádku založila v Bílém domě Michelle Obamová a na konferenci Budoucnost jídla o zahrádkách hovořil princ Charles jako o jednom z pilířů „nového“, postindustriálního přístupu. Takzvané Vítězné zahrady (victory gardens), kde si lidé během druhé světové války pěstovali ovoce a zeleninu, která pokryla 40 procent veškeré produkce, byly na každém volném plácku včetně velkoměst. Podle redaktora The Washington Post Adriana Higginse se ta doba opět blíží: „Trávník před domem byl statusem a známkou toho, že už nemusíte nic pěstovat. Mohli bychom ho nahradit zahrádkou se zeleninou, která éru trávníku definitivně ukončí.“

12 špinavých potravin podle organizace Environmental Working Group

Většina ze 100 tisíc testovaných kusů ovoce a zeleniny z běžné zemědělské produkce obsahuje zbytky minimálně dvou druhů pesticidů. V testovaných broskvích se našla kombinace až 57 různých druhů. Pokud se produktům z tohoto žebříčku vyhnete, můžete snížit konzumaci pesticidů až o 92 procent.

1. Jablka
2. Celer
3. Jahody
4. Broskve
5. Špenát
6. Nektarinky
7. Hroznové víno
8. Sladké papričky
9. Brambory
10. Borůvky
11. Salát
12. _Kapusta

15 čistých potravin

1. Cibule
2. Kukuřice
3. Ananas
4. Avokádo
5. Chřest 6. Hrášek
7. Mango
8. Lilek
9. Žlutý meloun
10. Kiwi
11. Zelí
12. Vodní meloun
13. Sladké brambory (batáty)
14. Grapefruit
15. Žampiony

Autor: Milan Vidlák
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!