Americko-mexické vztahy jsou na suchu. Kvůli Rio Grande | E15.cz

Americko-mexické vztahy jsou na suchu. Kvůli Rio Grande

Americko-mexické vztahy jsou na suchu. Kvůli Rio Grande
Řeka Rio Grande v Texasu
• 
ZDROJ: Daniel Schwen via Wikimedia Commons (CC BY-SA 2.5)

Lidé a Země, Tomáš Nídr

Klesající hladina hraniční řeky Rio Grande ovlivňuje vztahy mezi severoamerickými sousedy. Jaká řešení má stát Texas na rozepře s Mexičany ohledně dodávek vody? A proč se pro něj voda stává novou ropou?

Španělsky mluvícím migrantům, kteří nelegálně přecházejí Rio Grande z Mexika do Texasu, se v USA pejorativně říká wetbacks. Tedy mokrá záda. Ale v roce 2001 mohli řeku přejít, aniž si namočili prsty u nohou. Pátý největší tok Severní Ameriky totiž cestou do Atlantiku vyschnul.

Bylo za tím extrémní sucho, ale také to, že na mexické straně využili více vody, než jim povoluje dohoda z roku 1944. Od té doby se situace několikrát opakovala. Přetahovaná o Rio Grande se tak od počátku tisíciletí přidala k problematickým trvalkám (vedle nezákonné migrace, pašování drog na sever a zbraní na jih) ve vztazích mezi sousedy. Někdejší debaty, jak koryto upravit tak, aby se řeka, která na 2019 kilometrech vymezuje hranici, stala splavnou, ztratily na aktuálnosti. Teď jde o to, aby jím vůbec něco protékalo.

„Každý rok nám má Mexiko dodat minimálně 430 milionů kubických metrů vody. Spory se vždy vedly o to, v kterém období tak mají učinit, aby to bylo co nejvýhodnější pro zemědělce obou národů. Ale od počátku tisíciletí nám stále miliony galonů dluží, zhruba ve výši roční dodávky,“ říká Carlos Rubinstein z Texaského úřadu pro vodu.

Viníkem je Chihuahua

Může za to mexický stát Chihuahua, jímž se vine Río Conchos, která je hlavní zásobitelkou životodárné kapaliny pro dolní tok. V suché oblasti, ve které je každá kapka dobrá, si ji syslí jen pro sebe. „To my Mexičanům dodávky z Colorada neomezili nikdy. Ani v těch nejsušších rocích,“ dodává Rubinstein s odkazem na hraniční řeku v Kalifornii, do níž naopak přichází nejvíce vody ze severu.

Samozřejmě že odpovědí gringů by mohla být právě odstávka Colorada, ale USA nechtějí spor hrotit a v rámci usmiřovací komise hledají řešení, jak z Mexika dlužnou vláhu vymačkat. Například hrozí pozastavením financování zavlažovacích systémů na Kalifornském poloostrově, které poničilo zemětřesení.

Texasané se před americkou justicí o množství galonů v tocích přou i se sousedním Novým Mexikem, Oklahomou či Coloradem

Ale Rubinstein volí smířlivý tón. „Přece kvůli tomuto problému nezapomeneme na všechno pozitivní, co se v našich vztazích odehrává,“ řekne několikrát s tím, že si soused musí udělat ve své politice pořádek. „Zadržováním vody netrpíme jenom my Texasané, ale také všichni Mexičané ve státě Tamaulipas na pravém břehu. Tamaulipasané jsou na své spoluobčany z Chihuahuy naštvaní stejně jako my,“ říká. „Bohužel si mexická federace, které podle tamních zákonů všechny přírodní zdroje patří, jejich distribuci neumí pohlídat. Proč? Zeptejte se jich,“ dodává.

To bych rád, ale přes opakované naléhání na mexické autority i univerzitní odborníky se nikdo k tématu nechce vyjádřit. Přitom koordinace s protistranou je naprosto nezbytná. Rio Grande, kterou mimochodem Mexičané nazývají Río Bravo del Norte (tedy nikoli Velká řeka, ale Divoká řeka na severu), přináší do moře kvůli všem přehradám a zavlažování polí jen pětinu původního objemu.

Suchý region je proti vší klimatické logice hustě osídlen. Může za to hranice, na kterou se z jihu lepí levné montovny, do kterých se ženou tisíce nezaměstnaných toužících po pracovní smlouvě. Počet obyvatel roste i na severní straně, protože stát osamělé hvězdy kvůli teplému počasí, politice nízkých daní a řadě pracovních příležitostí láká k přestěhování lidí z jiných regionů USA.

Očekává se, že za padesát let už Texas nebude mít 27 milionů obyvatel, ale bezmála dvojnásobek. A ti všichni potřebují pít, mýt se, prát si oblečení…

Šetření vody přes peněženku

„Už teď se na to připravujeme. Současné zdroje by nestačily. Investujeme do opravy potrubí a systému zalévání, abychom minimalizovali ztráty. Další peníze dáváme do recyklace i odsolování vody. A to nejen mořské, ale i podzemní, ve které je kvůli hnojení příliš minerálů. Zbytku USA sloužíme za vzor,“ nezapomene Rubinstein po americku pochválit svůj úřad.

Samozřejmě nejdůležitější je omezit spotřebu, k čemuž Texasané nehledali žádné složité inovace, nýbrž jednoduše sáhli po ceně. Obce určují pro každou domácnost takovou spotřebu, aby se nijak nemusela omezovat v základních potřebách. K tomuto limitu stojí vodné a stočné jako kdekoli jinde, ale jakmile ji překročí, tak už se každý natočený galon řádně prodraží.

To omezí i obsesi yankees po dokonale zelených (a neustále žíznivých) trávnících na zápraží nebo po plném bazénu na zahradě. Není to hudba budoucnosti, ale realita dneška. Během extrémního sucha roku 2011 se britský deník The Guardian zajímal o situaci v texaském městě El Paso. Vyčíslil, že tam za dvacet let průměrná spotřeba na osobu a den klesla ze 754 na 504 litrů, čímž se hraniční město dostalo na čtvrtinu národního průměru. I v rozhazovačné Americe se lidé umějí uskrovnit, když vidí, že je to potřeba.

Voda – nová ropa

Texas je proslulý tím, že se v něm úřady míchají občanům co nejméně do života, ale neměly by tady farmářům zakázat některé druhy rostlin, které jsou větší „násosky“ než jiné? „To necháváme na zemědělcích a jejich úsudku. Sami si rozhodnou, jestli pěstovat třeba na vodu náročnou bavlnu, u které je v případě úrody velmi dobrý zisk, nebo zvolí méně výdělečné, ale také méně riskantní plodiny,“ říká Rubinstein.

Chlubí se, jak hospodaří s vodou v padesátiletém výhledu. Jenže všechno to plánování narušuje nejistota na Rio Grande, které je pro jižní Texas kvůli nespolehlivosti Chihuahuy nepředvídatelně vysychajícím „akvaduktem“. Ale aby to nevypadalo, že to tu s vodou drhne jen kvůli Mexičanům.

Texasané se před americkou justicí o množství galonů v tocích přou i se sousedním Novým Mexikem, Oklahomou či Coloradem. Voda začíná být pro Texas důležitější strategickou surovinou než ropa, na které postavil svůj blahobyt.

Části kalifornského jihu se mění ve žhavé, vysušené a jedovaté peklo

Autor: Lidé a Země, Tomáš Nídr
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!