Bigg Boss: z nuly na 518 | E15.cz

Bigg Boss: z nuly na 518

Bigg Boss: z nuly na 518
Vladimír 518
• 
ZDROJ: Jiří Langpaul

Alex Vyroubal

Jak se z někdejšího squattera stal progresivní vydavatel hudby a knih, který ví, že uspěje jen ten, kdo si dělá věci po svém.

Every man is the son of his work. Každý je synem své práce. To heslo má vyryté na svém webu pan Vladimír Brož aka Vladimír 518, kde cifra značí číslo popisné domu, v němž se narodil (podle zvyku první generace amerických graffiti writerů). Protože Vladimír 518 se pro věc, která ho baví, klidně „udře k smrti“, zatímco když měl ve škole dělat něco, jen aby se splnila povinnost, tak byl „nejlínější člověk na světě“.

Bývalý obyvatel squattu, proslulý sprejer a hudebník (který neumí zpívat), jehož song Jižák si dnešní tatínci notovali za úsvitu věku českého hip hopu, je vůči mainstreamovému ZENu kupodivu přátelský. Místo aby redaktorovi dal jako pořádný pankáč pěstí, když ten se ho optá, kolik vydělává na koncertech, odtuší jen: „Sorry, ale tohle je až příliš osobní.“

O svých vlastních hiphopových fanoušcích řekne, že jsou „na hovno“, protože všechno jen kritizují a za nic nechtějí platit, ale přesto dokázal se svou firmou Bigg Boss vytvořit malé impérium.

Label Vladimíra 518 totiž zastupuje známá jména hiphopové scény, jako jsou Orion, James Cole, WWW nebo LA4, sám rapuje (poslední album s lapidárním názvem Idiot), vytváří graffiti, spoluvydává komiksové noviny a komiksy také kreslí, zastupuje výtvarníky a vydává úspěšné knihy. Třeba tu s názvem Kmeny o lifestylových subkulturách. Trh se zábavou se díky internetu mění, staré postupy přestávají fungovat, velkým vydavatelstvím vysychají zisky a Vladimír 518 je nový typ umělce-podnikatele-všeuměla. Prostě Bigg Boss. Ber, nebo nech bejt!

Vladimír 518Vladimír 518Autor: Jiří Langpaul

Jak bys popsal Bigg Boss?

Ve vztahu ke státu jsme akciová společnost. Ve vztahu ke světu jsme shluk energie, která proudí z lidí, co přemýšlejí stejně jako já a které jsem vyselektoval z jádra hudební scény.

Ta energie má nějaký duchovní rozměr?

V mém případě jde o filozofii duality. Mám rád věci, které nejsou jednostranné, přestože poslouchám kapely, které takové jsou, nebo se podívám na horor, který je čistě jednostranný, nebo porno, to je úplně jednostranný. Mě ale zajímá ta složenina mnoha různých pohledů. Fascinuje mě třeba Kubrickova Vesmírná odysea 2001, což je zdánlivě pouhé sci-fi, ale ve skutečnosti komplexní dílo. Já taky chci dělat rap nejen v mezích žánru, ale aby se v něm odrážela otázka, jaké to jsme vlastně bytosti. Že jsme uprostřed vesmíru na nějaké rotující kouli a všechno, co známe, je to naše Slunce, které nás určuje…

Co je tvou největší motivací v byznysu?

Svoboda. Dělám byznys, abych byl nezávislý. V raném období tady malé labely dělali lidé jen na amatérské úrovni. Vedle toho tu byly major labely, se kterýma všechny kapely kolem nás chtěly uzavřít smlouvu. A my jsme se svou tehdejší kapelou Peneři Strýčka Homeboye byli jedni z prvních, kteří řekli, že si založíme vlastní label a budeme si to dělat po svém. To byla novinka a velké labely nám nabízely velmi slušný smlouvy, ale když jsme už popáté řekli „ne“, byli tak zoufalí, že nám řekli: „Tak si tu smlouvu napište sami a my ji jen podepíšeme.“ Ale my jsme trvali na svém, protože jsme nad svou produkcí chtěli mít naprostou kontrolu. Nikdy jsme se nechtěli dostat do diskuse o názvu, o coveru desky nebo o sprostých slovech. A taky jsme nechtěli skončit jako kapely, který se soustředí jen na muziku, ale třeba blbě vypadají na pódiu nebo mají blbej obal. Protože když se třeba podívám na práci Kraftwerk, tak se klaním. Je to dokonalý ze všech stran.

Co je tvůj klíč k úspěchu?

Pro mě je na prvním místě práce. Ne z workoholického pohledu, ale skrz práci já prožívám svět. A pak zkušenosti. Protože před Bigg Boss jsem měl něco, co se jmenovalo Terrorist Label. Bylo to na hrozivé punkové platformě, kde nic nebylo oficiální, všechno se dělalo načerno, sklad byl někde ve sklepě, papíry rozházené po několika bytech, prostě bordel. A v roce 2006 jsem si řekl, že takhle to nemá smysl, a založil jsem Bigg Boss.

Na čem vlastně vyděláváte?

Jediná výdělečná činnost v hudbě jsou pro nás koncerty, které to drží na nule, protože produkce hudby je jinak úplně prodělečná. Dneska je to s prodáváním hudebních nosičů, asi jako byste v Čechách obchodovali s jihoafrickým pivem. Úplný nesmysl. Momentálně je ten nejhorší moment. Už jsme minuli období, kdy se desky prodávaly, ale ještě jsme nenašli jinou cestu. Věřím, že za deset let bude nějaký jiný model, protože současný digitální download přináší u nás jen směšný peníze.

A tak ses dal na vydávání knih…

Knihy jsou pro mě to samé jako kresby nebo rap. Jsem na nich závislý od svého útlého dětství. Vydávání knih je také prakticky jediná věc, na které slušně vyděláváme. Třeba graffiti sketchbook „2666: Praha Odyssey“, což je 26 variant toho, jak se nezbláznit a jak milovat současné velkoměsto. Ta kniha se vyprodala dvakrát během týdne. Nebo fotograficko-textová kniha „Kmeny“, kde se zabývám subkulturami. Našli jsme lidi, kteří jsou v tom jádru, kteří tím nejvíc hoří, a u čtenářů to fungovalo. Stále děláme začátečnický chyby, jako třeba že blbě nastavíme cenu, která je ještě garantovaná na dotisky, takže i kdybychom jich mohli udělat hodně, moc na nich nevyděláme.

Vladimír 518Vladimír 518Autor: Jiří Langpaul

Jak vnímáš trendy v hip hopu?

Já nepřemýšlím o tom, jak posluchače zaujmout. Mě hiphopový posluchač vůbec nezajímá… Tak trošku to možná přeháním. Já svý fanoušky ctím, ale všeobecná masa mě nezajímá. Ctím lidi, kteří jsou na mě napojení, nemusím se jim podbízet a trefit se do jejich představ. Plán Bigg Bosse je dělat, co nás baví. Každej pod labelem si plní svoje sny. To, jestli se to pak někomu líbí nebo ne, to už je věc druhá.

Jací jsou hiphopeři jako klienti? Přece jen, je to asi nejmasovější životní styl mladých lidí…

Jsou úplně na hovno! Je to jedna z nejhorších scén, která tady vznikla. Snad si můžu dovolit to říct, protože jsem byl u toho, jak rostla, a hlavně jsem viděl i jiné scény. Ale to není problém hip hopu, je to problém podstaty člověka. Když něco začne být hodně populární, přeroste to určitou kritickou mez, tak se ti fanoušci začnou chovat jako stádo, velmi pudově. Takže průměrný hiphopový fanoušek chce desku zadarmo, na internetu na ni přirozeně vyleje všechnu špínu světa, pak by rád šel na koncert zadarmo a v neposlední řadě by chtěl někde získat nějaký hadry zadarmo, aby dobře vypadal.

Z některých hiphoperů se díky televizi stávají mainstreamové celebrity…

To je hlavně na Slovensku, kde si mainstreamoví hiphopeři můžou dovolit věci, za který by nás tady lidi sežrali. V Česku je hip hop trochu víc umělecký. Na Slovensku to ovládl Rytmus, nebo teď je tam velký Majk Spirit, a to jsou lidi, kteří vidí hip hop jinak. Je zajímá, aby měli hodně peněz, a lidem pak vyprávěli, jak byli malí kluci, kteří si věřili, a ono se jim to všechno povedlo. Takový hiphoper se přetrhne, aby mohl hrát v reklamách. Já to ale neodsuzuju. V americké kolébce hip hopu najdeš taky úplně všechno, od vyintoušenejch magorů přes průměrný hip hop, který splňuje všechny atributy té disciplíny, až po ten moneymake, jezení diamantů, zlatý tanky a baráky narvaný penězma. V Česku to takhle o penězích nikdy být nemůže. V USA rapuješ o penězích, protože za ten rap skutečně velké peníze dostaneš. A to je OK. U nás já vydělávám trochu víc nad průměr, ale můj brácha vydělá osmkrát víc než já. V Americe ten rapper vydělá stejně jako manažer.

Co je největší chyba, kterou člověk může v podnikání udělat?

Já jsem poměrně spokojenej člověk a beru i tu dobu, která je. Ale když už mám začít hledat chyby, pak vidím hlavně tu neopravdovost. A ta je způsobená obrovskou leností. Ty se narodíš, začneš chodit do školy, kde se naučíš dělat věci jen proto, aby byly. Já jsem ve škole měl problémy, protože jsem tohle nesnášel. Ale pokud si dám nějaký úkol sám, tak se tomu obětuju tak, že se udřu k smrti. Když přistoupíš na tu hru, že děláš věci jen proto, že se musí, tak si kopeš hrob. A takhle funguje naše společnost. Lidi po škole, kterou udělají, jen aby rodiče byli spokojený, dělají práci, jen aby jejich šéfové byli spokojený… Žijeme pak ve světě, kde ze všech stran dostáváš jen odrazy nějaké prapodivné reality, která je vytvářena, jen aby se dobře prodala, jen abys někam přišel a něco podepsal… Snažíš se pochopit různé motivace a zjišťuješ, že málokterá je opravdová. Takže když pak uděláš knížku o lidech, kteří doopravdy věří tomu, jak žijí, tak to frčí.

KMENY

Kniha zachycuje stav městských subkultur (hip hop, punk, hardcore, gotika, emo, skinheads, neohippies, motorkáři, fanoušci tuningu či otaku, milovníků japonské popkultury). Foceno v létě 2011. Nyní Vladimír 518 připravuje pokračování Kmeny 0, jež se budou zabývat subkulturami v období 1969–1989.

Kniha o městských subkulturách KmenyKniha o městských subkulturách KmenyAutor: Archiv ZEN

IDIOT

Vladimírova v květnu vydaná studiová deska navazuje na úspěšné album Gorila vs. Architekt. Rapper cestuje napříč snad všemi hudebními žánry. Důkazem toho jsou třeba chytlavé osmdesátkové motivy v kombinaci s kytarovými pasážemi jako od Iron Maiden.

Album IdiotAlbum IdiotAutor: Archiv ZEN

KIX

Komiksové noviny KIX vytváří pětice autorů: David Böhm, Jiří Franta, Kakalík, Jaromír Plachý a Vladimír 518. V každém vydání se objevují i speciální hosté z Čech i zahraničí. Sběratelská záležitost v malonákladu a formátu A3.

Komiksové noviny KIXKomiksové noviny KIXAutor: Archiv ZEN

Autor: Alex Vyroubal
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!