Sámové na cestě k prosperitě | E15.cz

Sámové na cestě k prosperitě

Sámové na cestě k prosperitě
Domovem Sámů je drsná severská divočina
• 
ZDROJ: Libor Budinský

Libor Budinský

Jak se dá přežít v drsné severské divočině, jak si zazpívat s mrtvými a jak se bubnuje se sobími kostmi? Po staletí skrytá tajemství Sámů budou náplní netradičních výletů. Švédská Umea nabízí nové vize pro uchování kulturního dědictví posledního přírodního národa Evropy.

Před 200 lety jim severská království zabrala jejich zemi, před sto lety začalo probíhat násilné začleňování do evropské civilizace. Sámové přestávali kočovat a stěhovali se do vesnic, na školách se místo sámského jazyka používala výhradně švédština a pod dohledem evangelických pastorů zmizelo i dávné umění šamanů. Nyní se karta obrací a poslední přírodní národ Evropy zažívá malou renesanci. Návštěva dalekého severu zaměřená na kulturní dědictví Sámů začíná být mezi fajnšmekry hitem, neboť nabízí nové, neotřelé a hlavně energií nabité zážitky.

Most k sámské kultuře

Kulturní dědictví maličkého národa představuje skrytou etnografickou perlu, která čeká na své odhalení. Jedním z mostů k sámské kultuře se před nedávnem stalo severské město Umea, které bylo v letošním roce vybráno jako evropské město kultury.

Severské městečko UmeaSeverské městečko UmeaAutor: Libor Budinský

„Na první pohled to mohou být bezvýznamné impulzy, které však zásadně mění historii. Umea to zažila už jednou před 50 lety, kdy soupeřila s dalším městem na severu o právo založení univerzity. Obě města měla 40 tisíc lidí, univerzita vznikla u nás a za 50 let se počet obyvatel ztrojnásobil, zatímco v konkurenčním městě žije stále 40 tisíc lidí. Druhý přelomový okamžik přišel nedávno, když byla Umea v konkurenci mnohem slavnějších švédských měst vybrána jako evropské město kultury pro rok 2014. A to především díky Sámům a sámské kultuře,“ vysvětluje Dan Vähä, který má na radnici na starosti projekty spojené s titulem evropského města kultury.

Renesance ztraceného národa

Sámové měli po staletí pověst nejpodivnějšího a nejtajemnějšího národa Evropy. Na sever přišli už před nějakými deseti tisíci lety, kdy kočovali v rozlehlých oblastech polárního kruhu, kde nikdo jiný nechtěl a vlastně ani nemohl žít. Chytali ryby, lovili losy, ale hlavně pečovali o stáda polodivokých sobů, kteří znamenali hlavní zdroj jejich živobytí. Žili v zemi, která nebyla ničí, a ani kočující Sámové si ji nechtěli přivlastnit.

Poslechnout si magické bubnování na bubínek představuje fantastický zážitek.Poslechnout si magické bubnování na bubínek představuje fantastický zážitek.Autor: Libor Budinský

„Dlouhá léta je všechny ostatní národy nechávali na pokoji, až vzestup civilizace v 18. a 19. století začal přinášet výrazné změny, neboť království na severu si jejich zemi rozdělila a začala považovat kočovníky za své podané. Situace se zhoršila na počátku 20. století, kdy probíhala otevřená diskriminace a téměř násilná asimilace. Až vznik Evropské unie a důraz na uchování tradic a kulturního dědictví umožnil renesanci téměř ztraceného národa,“ popisuje dramatickou historii Sámů Oscar Sedholm, pětadvacetiletý bojovník za obnovu sámských tradic, který je členem Sámského parlamentu. Podle něj žije v současné době kolem 70 tisíc Sámů. Nejvíce, tedy asi 40 tisíc, Sámů žije v Norsku, dalších 20 tisíc ve Švédsku, zbytek pak ve Finsku a Rusku.

Záchranu přinese turismus

Základním nástrojem jejich obživy byl sob, kterého dokázali stoprocentně využít – maso snědli, z kůží vyráběli boty i oblečení a kosti používali jako materiál pro své výrobky – třeba paličky na bubnování byly vyrobené z kostí. A sobí maso zůstává základem jejich obživy i dnes.

Ve Švédsku se ročně vyprodukuje zhruba 1500 tun sobího masa. Chov stád však na severu uživí jen pár desítek rodin. Pro Sámy je tak vítaným přivýdělkem vzrůstající turismus.Ve Švédsku se ročně vyprodukuje zhruba 1500 tun sobího masa. Chov stád však na severu uživí jen pár desítek rodin. Pro Sámy je tak vítaným přivýdělkem vzrůstající turismus.Autor: Libor Budinský

„Přestože je o sobí maso tradičně velký zájem a ročně se ho ve Švédsku vyprodukuje kolem 1500 tun, sobí stáda uživí jen několik desítek rodin. Život na severu není jednoduchý. Když naši předci kočovali, tak si vystačili se svým stádem, ale dnes žijeme v domech, musíme platit spoustu věcí a na to prodej sobího masa nestačí. Navíc jde o sezonní zaměstnání, takže spousta z nás musí mít ještě další práci. Já třeba dělám taxikáře,“ vysvětluje Ingemar Blind s tím, že řada Sámů se nyní pouští do podnikání v oblasti turistického ruchu.

Malovaná historie. Starobylé kresby Sámů jsou ve městě Umea k vidění v muzeu poblíž kulturního centra Tráhppie.Malovaná historie. Starobylé kresby Sámů jsou ve městě Umea k vidění v muzeu poblíž kulturního centra Tráhppie.Autor: Libor Budinský

„V posledních deseti letech vzniklo na severu Švédska zhruba 40 společností, které nabízejí turistům poznání sámské kultury a způsobu života. Je to vlastně jakýsi výlet do minulosti, která je v jiných částech Evropy již dávno ztracená,“ dodává Blind. Sámové byli vždycky maximálně úsporní a jejich způsob života byl příkladem stoprocentně ekologického přístupu k přírodě. A právě to je jedno z poselství, které chtějí Sámové předávat turistům.

Zážitky za všechny peníze

A co všechno můžete mezi Sámy zažít? Aktivit je nespočet. Už jen samotná možnost nakouknout pod pokličku této tajemné kultury, přespat v jejich tradičních stanech a poslechnout si magické bubnování na bubínek představuje fantastický zážitek. A ještě větší přichází při poslechu jejich hrdelního zpěvu, takzvaných jojků. Není to vlastně zpěv v našem slova smyslu, neboť zde nejsou přesně dané texty a melodie, ale spíš se jedná o jakousi vášnivou litanii, jako by šlo o druhý rodný jazyk, kterým Sámové vyjadřují své pocity, ať už je to láska k přírodě, k dětem, k partnerovi či poněkud morbidnější komunikace s duchy zemřelých. Zvláště když budete sedět večer u ohně a starý Sáma se pustí do jojkování, naběhne vám po celém těle husí kůže.

Co ochutnat

Národním jídlem Sámů je sob, který se nejčastěji připravuje pečený. Oblíbené jsou také sladkovodní ryby, na jídelníčku je pstruh či siven, za místní delikatesu je považován kaviár ze síha. Na severu Švédska můžete také ochutnat losa, a když budete mít „štěstí“, i medvěda.

Co koupit

Sámové již tradičně vyrábějí spoustu unikátních ručních výrobků, které jsou hlavně ve Švédsku vyhledávanými dárky. Jejich pestrobarevné oblečení by bylo v Česku příliš „kýčovité“, nicméně stříbrné šperky či nádherné nože a dýky jsou jako dárek skvělé. Přivézt je možné také sušené sobí maso či CD se sámskou hudbou.

Co navštívit

Ve městě Umea je možné navštívit kulturní centrum Tráhppie, kde se návštěvníci dozvědí spoustu praktických informací o Sámech, v sousedním muzeu si pak mohou prohlédnout starobylé kresby Sámů. Ve městě Jokkmokk se konají pravidelné sámské trhy a funguje zde také muzeum sámské kultury. Ve městě Arjeplog stojí za návštěvu muzeum stříbra, z něhož Sámové vyráběli své šperky.

Další nezapomenutelné zážitky na turisty čekají při putování panenskou divočinou, ať už je to třeba lovení ryb z krystalicky čistých řek nebo koupání ve studených jezerech za svitu půlnočního slunce (k tomu je ovšem potřeba se předtím trochu nahřát v sauně).

Základním nástrojem obživy Sámů byl sob, kterého dokázali stoprocentně využít – maso snědli, z kůží vyráběli boty i oblečení a kosti používali jako materiál pro své výrobky – třeba paličky na bubnování byly vyrobené z kostí.Základním nástrojem obživy Sámů byl sob, kterého dokázali stoprocentně využít – maso snědli, z kůží vyráběli boty i oblečení a kosti používali jako materiál pro své výrobky – třeba paličky na bubnování byly vyrobené z kostí.Autor: Libor Budinský

Autor: Libor Budinský
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!