Pawel Pawlikowski: Natáčení Idy bylo plné kalamit | E15.cz

Pawel Pawlikowski: Natáčení Idy bylo plné kalamit

Pawel Pawlikowski: Natáčení Idy bylo plné kalamit
Pawel Pawlikowski
• 
ZDROJ: Profimedia.cz

Iva Přivřelová

Filmovou kariéru si Pawel Pawlikowski vybudoval především ve Velké Británii, kam v mládí s rodiči emigroval z komunistického Polska. Před pár lety se ale do své rodné země vrátil – a právě tam natočil svůj zatím nejúspěšnější film, Idu.

Vizuálně podmanivé drama o mladé novicce, která objevuje pravdu o svém židovském původu, se po triumfu na Evropských filmových cenách stalo favoritem i na zisk Zlatého glóbu a Oscara. „Kdyby nám v době natáčení někdo řekl, že Ida půjde v USA do kin, natož že dostane takové nominace, považovali bychom to za vtip,“ komentuje úspěch Pawlikowski.

E15: Jak moc se účastníte propagační oscarové hry?

V Evropě nic moc dělat nemusíte, což je dobré. V Americe vás pozvou na jakési obecné setkání, kde svůj film ukážete a promluvíte si s hlasujícími, pokud má váš snímek potenciál být kandidátem a dařilo se mu v kinech. Takže propagace zahrnuje určité množství mluvení s lidmi, ale jinak se jí moc neúčastním.

E15: Co říkáte na nominaci na Zlatý glóbus?

Jsem nadšený. Kdybyste se mě zeptali před čtyřmi měsíci, byl bych i šokovaný. Ale protože vibrace byly v poslední době dobré, nemůžu říct, že jsem překvapený. I když Ida není film vyrobený pro Oscary.

E15: Proč si myslíte, že se Idě tak daří?

Vypráví o problému identity, který je univerzální, obzvlášť nyní v globalizovaném světě. Také víra je pro naše životy stěžejní. Víra v marxismus-leninismus je pryč, lidi ho ovšem dlouho potřebovali, žila podle něj část evropské inteligence. Náboženská víra je dnes křehká. Popularita Idy má asi i něco společného s tím, že jde o jakousi meditaci, že se ten film nikam netlačí, umožňuje divákům určitý klid. Lichotím si, že to má co společného s jeho formou. Ida je rovněž snímek plný paradoxů, což je život také, ale v dramatu se paradoxy těžko ukazují, aby diváky nemátly.

E15: K zájmu o film asi přispěla i připomínka osudu Židů za druhé světové války.

Možná, ale není to film o antisemitismu. Spíš o tom, jak si představujeme sebe, své nepřátele. V Polsku je antisemitismus stále bolavé místo, ale nechtěl jsem z něj dělat téma filmu.

E15: Máte po úspěchu Idy víc pracovních nabídek?

Nabídky nikdy nebyly problém. Ale když pak řeknete: chci ten film natočit s neznámým hercem, černobíle a podle scénáře, který má dvacet pět stran, tak nabízená štědrost náhle vyprchá. A blockbustery dělat nechci. Za film má být zodpovědný režisér, jinak to nemá smysl. V USA je vznik filmu složitá hra a nikdy nevíte, kdo ji vede.

E15: Natáčel jste ve Velké Británii, Polsku, Francii, Rusku. Jak se to lišilo?

Na to je těžké odpovědět objektivně, pokaždé jsem se nacházel jinde i mentálně. V Británii podle mě moc neexistuje láska k artovému filmu. Štáb tam je velmi schopný a profesionální, ale často chce vlastně pracovat na tom americkém filmu, který se natáčí vedle ve studiu Pinewood. A když jim vykládáte o svých oblíbených filmech, vůbec je neznají. Viděli jen poslední hollywoodské hity. Přeháním, ale je tam taková tendence. Ve Francii to bylo skvělé, štáb byl sofistikovaný, technicky i kulturně. Jenže ve Francii je natáčení velmi drahé. V Rusku jsem točil dokumenty, to je odlišné, takové kovbojské dobrodružství, jen já a kameraman. A bylo to jiné Rusko, do toho putinovského bych natáčet nejel. Navíc nejsem srdcem dokumentarista. V Polsku to bylo skvělé. Máme skvělou filmovou tradici a díky tomu i skvělé štáby. Jsou rádi, když s nimi chcete pracovat trochu jinak, než aby říkali, že takhle se to nedělá, jak jsem zažil občas v Británii. Též tam panuje dobrý improvizační duch, když se něco stane. A natáčení Idy bylo plné kalamit.

E15: Jakých třeba?

Podmínky byly obtížné, sníh, minus 20 stupňů. Nebo třeba kameraman onemocněl a musel za něj zaskočit švenkr, mladý Lukasz Zal. Vlastně to bylo štěstí, upřímně Ryszard Lenczewski s filmem ani moc nesouzněl. S Lukaszem jsem mohl riskovat, protože neměl reputaci, kterou by si musel chránit. Tehdy to byl ale šok. Lukasz vypadal jako student. Zkoušel jsem obvolávat jiné své známé kameramany, ale nikdo neměl čas.

E15: Proč jste se vrátil do Polska filmem, který se odehrává v historii?

Protože to je návrat i do určité doby, s níž se cítím spojený a mám ji rád. Doby mého dětství, která mi připadala tajemná. Zároveň to je zajímavá doba v polské kultuře, připadá mi, že tehdy bylo Polsko originální na rozdíl ode dneška. Ale chtěl jsem, aby byl čas Idy zavěšen mezi specifickou dobou a abstraktnem. Aby měl příběh nádech paraboly, která se může stát svým způsobem kdykoli, nejen v Polsku začátkem šedesátých let. Fakt, že jde o osobní film, neznamená, že by musel vyprávět o nudném chlapíkovi ve středních letech. Jako autor se ve filmu skrýváte, rozpustíte se v krajině. Ale třeba postava Idiny tety Vandy má nějaké rysy mého otce. Lokace mi připomínaly dětství. A vždycky jsem měl zájem o náboženství, ve čtrnácti mě v Anglii poslali do klášterní školy.

E15: Ida je vizuálně velmi výrazný film. Máte obecně radši obraz než dialogy?

Dialogy jsou jako hudba. Dodávají filmu další vrstvu, charakter, prozrazují, jakým způsobem postavy mluví, jak se projevují. Ale když na dialogu závisí smysl zápletky, když musí obsahovat informace, pak tím film trpí. Což se děje často.

E15: Inspiroval jste se nějakým jiným filmovým dílem?

Ne specificky. Ale je tu jeden film, který mi svou odvahou přišel osvobozující, Žít svůj život od Godarda. Obsahuje krásnou černobílou kameru a excentrické kompozice, které se zdají náhodné.

E15: Jak těžké bylo najít hlavní představitelku Idy?

Velmi. Trvalo to věky. Nakonec jsme vybrali neherečku, Agatu Trzebuchowskou. Po měsících hledání jsem požádal všechny přátele o pomoc. Polská filmařka Szumowska byla v kavárně poblíž mého domu a viděla tam dívku, která jí připadala zajímavá. Já byl v té době v Paříži. Jenže moje kamarádka nevěděla, co přesně hledám, myslela si, že chci módní hipsterku – přesně tak Agata vypadala. Když jsem se s ní pak setkal a odstranili jsme z ní ty hipsterské věci, byla z ní vážná, inteligentní mladá žena, studentka kulturálních studií a filozofie ve Varšavě. Agata nejdřív neměla zájem, ale viděla mé předchozí filmy a Moje léto lásky pro ni hodně znamenalo. Zkusil jsem ji v pár scénách a byla skvělá. Akorát bylo ošidné, že jako neprofesionálka mohla kdykoli odejít. A ona je dost tvrdohlavá. Během Evropských filmových cen radši odjela do džungle v Peru, než aby film propagovala. Ale proto ji máme rádi. A proto je dobrá Ida.

E15: Co jste řekl kamarádům, že pro Idu hledáte?

Kohokoli zajímavého kolem dvacítky. Nerad se nechávám nudit. Vždycky je vzrušující něco objevit. Často si vybírám herce ne pro jejich schopnosti, ale kvůli jakési auře. Ovšem třeba role Vandy byla tak komplikovaná, že zkušenou herečku vyžadovala.

Autor: Iva Přivřelová
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!