Mucha v Obecním domě s lehce podivnou pachutí | E15.cz

Mucha v Obecním domě s lehce podivnou pachutí

Mucha v Obecním domě s lehce podivnou pachutí
Z výstavy díla Alfonse Muchy
• 
ZDROJ: ČTK

Gabriela Velcová

Spojení dvou mistrů Mucha a Lendl či spíše Lendl a Mucha, čemuž napovídá i název výstavy Ivan Lendl: Alfons Mucha, přináší jednoho z našich nejvýznamnějších umělců zpátky do Obecního domu. A to v nebývale rozsáhlém měřítku. Prostřednictvím Nadačního fondu Richarda Fuxy se Alfons Mucha vrací do českých rukou. Subjekt výstavy je sám o sobě nositelem vybroušeného drahokamu. Ale vtěsnat tak obsáhlé dílo do dvou sálů Obecního domu je nadlidský úkon. To se bohužel na výsledném dojmu podepsalo.

Kurátoři výstavy Jack Rennert a Karel Srp rozčlenili expozici do tří základních etap umělcovy tvorby – pařížské, americké a české období. Ke koncepci výstavy byli přizváni architekti a designéři Olgoj Chorchoj, kteří potlačili secesní výzdobu sálů sádrokartonovou zdí. Díky této konstrukci se prostor alespoň trochu zklidnil a přikoval divákův pohled na různobarevnost a smyslnost Muchových plakátů. Podlaha obou sálů je pokryta zeleným travnatým kobercem, který má evokovat tenisový kurt.

Již při vstupu do přechodného sálu mezi těmito místnostmi je zřejmé, že výstava nepředstavuje jen život a dílo Alfonse Muchy, ale také neopomíjí samotného sběratele. V prvním sále je umístěna videoprojekce, jež emočně dokumentuje vznik a přípravu výstavy. Nechybí pár slov úvodem z úst Ivana Lendla. Tóny vážné hudby narušují ostré zvuky z vysílaček ochranky.

Umění i propagační estetika

Pařížským obdobím, jež otevírá celou expozici, se nese nádech salonů v čele s osudovou Sarah Bernhardtovou. Plakáty jsou převážně umístěny v horizontu divákových očí, a tak mohou vyniknout nádherné ženské tvary v životní velikosti. Ve tvářích Sarah, ale i dalších modelek se promítají všechny možné charakterové rysy od pokory až po nadřazenost. Styl „le Mucha“ si skvostně pohrává s písmem, detailním zpracováním šperků a oděvů, které zdobí dokonalá ženská těla.

Plakát je svým způsobem výpravné dílo, které svou specifickou tváří přenáší diváka do světa oproštěného od každodennosti a činí ho něčím výjimečným. Souběžně s divadelními plakáty jsou vystaveny i tisky lákající ke koupi potravinářských výrobků. Dívky propagující například šampaňské nebo rum jsou znázorněny na pomezí nebe a země jako novodobé bohyně, jež přinášejí vytouženou spásu. Výjev je dekorativně vyvážen souhrou vlnících se vlasů, které spadají po draperii a zařezávají se do ní jako ostré meče.

Ve druhém sále je vystaven pozoruhodný soubor Documents Décoratifs, který na 72 listech shrnuje Muchovy pracovní zásady. Americké a české období je zastoupeno převážně podobiznami pro místní honoraci. Mucha se plakátům věnoval už jen příležitostně, soustředil se převážně na přípravu Slovanské epopeje.

Toto setkání fenoménů z různých časů je určitě velkým přínosem pro naši kulturu. Obecní dům po delším čase opět zazářil. Přesto má celá „akce roku“ poněkud podivnou pachuť. To asi ten otravný marketing.

Ivan Lendl: Alfons Mucha Galerie: Obecní dům Výstava trvá do 31. července Hodnocení: 70 %

Autor: Gabriela Velcová
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!