Damián Szifron: Když chcete být filmařem, peníze nejsou výmluva | E15.cz

Damián Szifron: Když chcete být filmařem, peníze nejsou výmluva

Damián Szifron: Když chcete být filmařem, peníze nejsou výmluva
Damián Szifron
• 
ZDROJ: Profimedia.cz

Iva Přivřelová

Doma v Argentině patří Damián Szifron k úspěšným režisérům už od roku 2002, kdy natočil seriál Los Simuladores o skupině podfukářů, kteří pomáhají lidem řešit jejich každodenní problémy.

Většina světa ho objevila až letos díky černé tragikomedii Divoké historky. Divácky mimořádně úspěšný film, který zakončoval karlovarský festival a dorazil i do českých kin, soutěžil letos v Cannes a jako argentinský kandidát se bude ucházet o Oscara. „Ta odezva mě překvapila. Zvykám si na ni, ale jsem velmi vděčný a neberu to jako samozřejmost,“ podotkl režisér.

E15: Proč jste se rozhodl natočit film o jednom tématu, ale vyprávěný prostřednictvím šesti povídek?

Já se nerozhodl, tak se to vyvinulo. Pracoval jsem na jedné sci-fi trilogii a začal jsem psát povídky, abych se zabavil. Napsal jsem je za pár nocí a najednou jsem si všiml, že jsou všechny spojené tématem a energií a dohromady tvoří jeden film. Tak jsem je musel natočit.

E15: Inspiroval jste se při psaní ve svém vlastním životě? Máte třeba sám problémy s odtahovkou jako hrdina příběhu Pan Bombička?

Spíš bych řekl, že mám problém s autoritami a zneužíváním moci. Sám tedy takhle extrémně nereaguji. Chápu, když ostatní někdy vybuchnou. Cítí se utlačeni systémem, v němž žijí, a moc toho v sobě dusí. Pořád se objevují zprávy, jak někdo najel autem do banky. My to neuděláme, ale rozumíme tomu. V Argentině se také objevila skupina, která kopala tunely a vykrádala banky, a všichni je oslavovali jako hrdiny. Já jako filmař mohu dojít ke katarzi tím, že o tom napíšu.

E15: Filmy tak využíváte jako součást terapie?

Ano. Myslím, že prostřednictvím umění můžete přeměnit hněv, utrpení, smutek do něčeho pozitivního, něčeho, co můžete sdílet s ostatními. Častokrát jdete do kina a cítíte se pak lépe, třeba když se rozvádíte a podíváte se na romantickou komedii. Nebo když se nerozvádíte, nějaký film vás k tomu může přimět, třeba Madisonské mosty.

E15: Většina z Divokých historek má varovné poselství.

Všechny mají určitým způsobem šťastný konec, i když postavy zemřou. Tedy šťastný konec pro diváky – smějí se a vědí, že hloupost a korupce často vedou k tragédiím. Cítí se dobře, když se to potvrdí na plátně.

E15: Bylo těžké Divoké historky financovat?

Nebylo. Od doby, kdy jsem natočil seriál Los Simuladores, který byl velmi úspěšný, jsem schopný na své projekty sehnat peníze. Mám dobrého producenta Hugo Sigmana a pak mi zavolali Pedro a Agustín Almodóvarovi, že viděli můj předchozí film z roku 2006 Tiempo de Valientes a mají zájem produkovat další. Znám hodně režisérů, kteří mají problémy s hledáním peněz. Ale nemohu mluvit z vlastní zkušenosti. A vlastně v ten problém už nevěřím. Myslím, že si vláčíme problémy patřící minulým generacím, kdy se kamera nedala skoro koupit, střižna byla moc drahá a museli jste kupovat filmový materiál. Dneska na film tolik peněz nepotřebujete. Pokud chcete být filmařem, peníze nejsou výmluva.

E15: Pedro Almodóvar je známý svou kritikou španělské vlády a její nepodpory filmařů. Jaká je situace v Argentině?

Já tak na Argentinu nadávat nemohu. Máme filmový institut, do kterého jdou peníze z návštěvnosti všech filmů, i amerických, a ty se mohou použít jen na financování argentinských snímků.

E15: Existuje mezi latinskoamerickými státy nějaká větší filmová a distribuční spolupráce?

Divoké historky je jeden z mnoha filmů natočených v koprodukci Argentiny a Španělska. Často se pak musí v těchto snímcích objevit nějaký strýček ze Španělska nebo tak. Já jsem naštěstí kvůli koprodukci scénář měnit nemusel, protože argentinští herci z Historek jsou známí i ve Španělsku, žijí tam a pracují. Ale spolupráce mezi Argentinou a dalšími latinskoamerickými zeměmi myslím moc neexistuje. Ani distribuční.

E15: Budete se v zimě účastnit nějakých amerických turné, abyste podpořil oscarové šance Divokých historek?

Nevím, jestli máme šanci na nominaci, letos vzniklo tolik skvělých filmů. Ale nemyslím, že bych pro to musel a mohl já něco udělat. Jsme v dobrých rukou, máme v Severní Americe silného distributora Sony Classics a jsem si jistý, že ti náš film ukážou hlasujícím. Řekl bych, že kampaň začne až po nominacích, ne teď, když je venku tolik filmů.

Autor: Iva Přivřelová
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!