Converge si to stále dělají sami | E15.cz

Converge si to stále dělají sami

Converge si to stále dělají sami
Converge
• 
ZDROJ: Radek Bártík

Petr Frinta

Jako jedna z hlavních atrakcí devatenáctého ročníku metalového svatostánku Brutal Assault zavítá do areálu josefovské pevnosti americká legenda chaotického hard coru Converge. Na dnes startující festival, mezi jehož největší letošní magnety patří Slayer nebo Children of Bodom, se Converge vracejí již potřetí, v České republice jsou častými hosty.

Zásadní skupiny mají erbovní sestavy a zlomová alba. V ustáleném složení hrají Converge od průlomové desky Jane Doe (2001). „Nahrávky dělíme na ty před a po ní, předtím jsme se ještě hledali. Od Jane Doe jsme dospělá kapela s vlastním zvukem, stojíme si za vším, co jsme od té doby natočili,“ vysvětluje zpěvák Jacob Bannon.

I třináct let od vydání je Jane Doe impozantním, v jistém smyslu nepřekonatelným dílem. Jeho úspěch předznamenal vzestup popularity math-coru, žánru, v němž se metalová syrovost a energie punku přelévají do krátkých, krkolomných, výbušných písniček plných rytmických zvratů a nepravidelností, divokých běhů i pomalých, válcujících pasáží, napříč kterými se nápady přelévají, kříží a končí stejně nečekaně, jako předtím vyvřely.

Přestože se čtveřice stala jednou z ikon stylu, který kulminoval v letech pozdějších, nikdy se zcela neodtrhla od kořenů. V první polovině devadesátých let totiž vzešla z mimořádně plodného podhoubí americké DIY (do it yourself – udělej si sám, pozn. autora) komunity. Její rané nahrávky vyšly na jejích předních značkách, aby po úspěchu Jane Doe skupina najela na model, kdy CD vycházejí na přední punkové značce Epitaph, zatímco vinylové edice si ošetřuje sama, prostřednictvím spřízněného vydavatelství Deathwish Inc. „Dělám ho napůl s kamarádem. Další nám dohlížejí na lisování, pomáhají s tričky, máme vlastního zvukaře, řidiče. A každý z nás povolání, které nějak souvisí s hudbou nebo něčím kreativním. Chceme si udržet nezávislost, aby mezi námi a nahrávkami nebo koncerty, respektive mezi námi a fanoušky bylo co nejméně zprostředkujících článků. Abychom neztratili kontakt s dílem, s publikem, a abychom se vyhnuli přebytku manažerů,“ dodává Bannon.

V mnoha případech se ale striktní následování DIY etiky stalo dogmatem. Někteří umělci ji chápou jako soubor závazných pravidel, jež je třeba bez zaváhání dodržovat a jako evangelium šířit dál. A ve snaze definovat se vůči okolí tak často míjejí veškerou kreativní energii. „Přitom pojmy jako střední proud a underground postupně ztrácejí význam,“ přikyvuje Bannon, „pro nás DIY znamená být soběstační, obejít se bez manažerů a agentů, a naopak, snažit se s lidmi, s nimiž dlouhodobě spolupracujeme, navazovat hlubší vztahy. Je skvělé se něčím, jako je hraní v kapele, živit, ale nutně z toho nemusíme dělat byznys za každou cenu.“

A není to jen sen o průběžném vytváření komunity podobně smýšlejících lidí, ale i závazek směrem dovnitř. „Zároveň je to pro mě rozhodnutí, jak zacházet se životem, s volbami, před kterými každý den stojíme. Rozhodnutí převzít za sebe zodpovědnost, pracovat na sobě samotném, i víra, že se mi tento přístup bude vracet.“

Tento lidský posun nachází pochopitelně odraz v neustále se měnícím zvuku kapely. No Heroes (2006) vytáhlo překvapivě ostré metalové drápky, Axe to Fall (2009) naopak obnažilo punkové kořeny a aktuální album All We Love We Leave Behind je přístupnější, ale také naléhavější. Ale i nadále zůstávají Converge jednou z nejlepších „živých“ kapel žánru.

Autor: Petr Frinta
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!