Nápoj s vůní slunné Itálie | E15.cz

Nápoj s vůní slunné Itálie

Nápoj s vůní slunné Itálie
Ilustrační foto
• 
ZDROJ: Shutterstock

Ivan Verner

Vermut byl u nás před lety veleoblíbeným nápojem, dnes je bohužel populární většinou už jen jako součást koktejlů. A to je velká škoda! Tento hvězdný drink by si zasloužil více pozornosti.

O původu vermutů vedou mezi sebou spor znalci Itálie a Francie, kde si poprvé místní labužníci dávali okořeněné víno, posílené (či odborněji fortifikované) alkoholem. O původu názvu je však jasno, tomuto druhu nápoje ho dal pelyněk, konkrétně pelyněk pravý, jemuž Němci říkají Wermut nebo také Wermutkraut a Angličané wormwood. Tato rostlina je totiž ve větší nebo menší míře zastoupena právě v široké paletě různých koření, která se při přípravě vermutů používají. Vermuty ovšem neprodukují jen Francouzi a Italové, svá okořeněná vína mají třeba Španělé a i u nás můžeme najít původní značku.

Kde se vzal?

Jakéhosi pradědečka vermutů můžeme najít ve Francii během války o španělské dědictví na počátku 18. století, kdy byl obchod s vínem narušen a jeho producenti i distributoři hledali cesty, jak víno co nejlépe uchovat.

Příběh však má i jinou, daleko konkrétnější verzi. Italský destilér Antonio Benedetto Carpano, žijící v Turíně, přišel roku 1786 s první známou recepturou vermutu. Ta zahrnovala jako základ víno, cukr, na třicet druhů bylin i koření a pochopitelně brandy. Nový nápoj, kterému byly připisovány léčivé vlastnosti, dosáhl rychle značné obliby. Carpano ho ve svém obchodě nabízel 24 hodin denně.

Věřil, že nasládlá a nahořklá chuť osloví především dámy, ale vermut si oblíbili všichni. Vznikly různé variace a dnes můžeme říci, že italské vermuty jsou v zásadě sladší, ty francouzské pak spíše sušší.

Přesné dávkování nutností

Pro produkci vermutů se hodí méně výrazná vína s vyváženým obsahem cukrů a kyselin, zato s minimálním obsahem taninu, který by později jejich kvalitu mohl ovlivnit. Vybrané víno se po filtraci koření, což připomíná spíš alchymii s pečlivým vážením a měřením teplot při maceraci (většinou v destilátu, kterým je čistý líh), protože ne každá teplota pomůže vylouhovat tu správnou ingredienci z té určité bylinky či koření. Pak se přidává cukr či hroznový koncentrát.

MartiniMartiniAutor: Deymos Photo, Shutterstock

Jeho množství určuje, zda bude vermut suchý či sladký. Červený vermut se navíc barví karamelem. Výsledná směs zraje několik měsíců, pak se pasterizuje a filtruje. Obsah alkoholu nesmí být nižší než 16 % objemových a celkový obsah cukru nejméně 140 gramů na litr. U suchého vermutu cukry tuto hodnotu nesmějí překročit, zato alkoholu má být nejméně 18 % objemových.

Jak servírujeme

Vermut se dnes používá hlavně v koktejlech včetně Martini slavného agenta Jamese Bonda. Budete-li ho chtít někde v podniku pít samotný, asi obsluhu překvapíte. Podává se na ledu, často s nějakým zdobením. Rozhodně odmítněte takzvanou krustu, která by svým cukrem poničila dojem, nenechávejte si ani u červených vnutit řez pomeranče, dobře a lépe nahraditelný přelomením pomerančové kůry; jen do bílých patří slice citronu.

Suchý vermut podávejte s olivou, popřípadě nad sklenkou přelomte citronovou kůru. Vermutu na ledu nejlépe sluší nízký tumbler, ovšem jsou vermuty, u nichž by bylo hřích je zahltit ledem. Je to například Carpano Antica Formula nebo Martini Gran Lusso. V takovém případě raději použijte menší sklenky na víno, od věci nebude ani takzvaná degustační sklenka na stařené destiláty na nožce.

Článek vyšel v časopisu F.O.O.D.

Autor: Ivan Verner
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!