K čemu sloužily nejstarší známé „chrámy“? | E15.cz

K čemu sloužily nejstarší známé „chrámy“?

K čemu sloužily nejstarší známé „chrámy“?
kopec Göbekli s nejstarším "chrámem"
• 
19. října 2011 • 10:13
Nejstarší známé „chrámy“ zřejmě nebyly věnovány božstvům. Sloužily lidem jako obydlí.

V roce 1995 narazila německo-turecká expedice na kopci Göbekli poblíž jihotureckého města Sanliurfa na stopy dávného osídlení. K nejstarším stavbám patří velké kamenné pilíře s rytinami hadů, škorpiónů, lišek a dalších živočichů. Objevitelé považovali stavbu zbudovanou před 10 000 lety za nejstarší známý chrám.

Nejstarší chrám světa?

Vytesání, ozdobení a vztyčení kamenných pilířů na lokalitě, jež se celosvětově proslavila pod jménem Göbekli Tepe, představovalo obrovskou práci. Přitom nikde nebyly patrné stopy po trvalém osídlení ranně neolitickými zemědělci, kteří v okolí zcela jistě žili. Objevitelé v čele s německým archeologem Klausem Schmidtem proto předpokládali, že lidé navštěvovali podivuhodnou stavbu jen na poměrně krátkou dobu.

Zbytky nejstaršího "Chrámu"Zbytky nejstaršího "Chrámu"Autor:

Společenství domu

Stop dokládajících všední každodenní aktivity pravěkých lidí mezi impozantními pilíři neustále přibývá. Lidé tady evidentně vyráběli kamenné nástroje z pazourku nebo si tady připravovali jídlo. Zdá se, že lidé na Göbekli Tepe žili a podle Banninga jich rozhodně nebylo málo. Tito lidé obývali stavbu s obřími zdobenými kamennými pilíři. Nebyl to tedy chrám – nebo dokonce nejstarší známý chrám světa – ale velké obytné stavení.

Banning předkládá ve své studii řadu příkladů, kdy lidé obývali prostory s velmi monumentální výzdobou. Taková výzdoba často znázorňovala slavné činy předků, dokumentovala moc stávajících vůdců nebo sloužila k domácím obřadům. Banning připomíná jiné slavné a velmi staré turecké sídliště pravěkých zemědělců v Catalhöyüku, kde byly nedávno objeveny na stěnách obytných domů pestrobarevné malby.

Podle Banninga nebyla stavba v Göbekli Tepe chrám určený výhradně k náboženským rituálům, nýbrž dům, ve kterém společně žilo poměrně velké množství lidí. Ti netvořili anonymní dav, jaký dnes najdeme třeba ve velkých panelových domech na sídlištích, kde jeden druhého nezná a nezajímá. Obyvatelé monumentálních staveb vytvářeli po celém světě velmi pevná společenství, mnohdy navíc provázaná příbuzenskými pouty. Slavný francouzský antropolog Levi-Straus proto razil pro označení takových společenství termín „sociétés à maison”, což lze přeložit jako „společenství domu“. Jejich příklady najdeme např. v Polynésii, Indonésii nebo u kanadských indiánů z pacifického pobřeží.

„To, že se v těchto stavbách odehrávaly rituály, jako byly slavnosti s hostinami nebo pohřby, ještě neznamená, že se v nich neodehrávalo nic jiného. Nemáme jediný důvod se domnívat, že tyto stavby nesloužily lidem zároveň jako obydlí,“ tvrdí Ted Banning.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!