Zvedněte hlavu. Uvidíte sokola a rytíře | E15.cz

Zvedněte hlavu. Uvidíte sokola a rytíře

Jaká je symbolika soch na táborských střechách? Míří i do renesance.

Když udeří bouře, jen oni zůstávají a plachtí ve větru. Netuhne jim úsměv na rtech, ani nepovolí z pevného sevření rukou. Nikdy nezamhouří oči. Bdí nad poklesky a radostmi lidí i za světel pouličních lamp. Jsou téměř věční jako bohové, a jako k bohům je třeba k nim obrátit zrak, abychom je spatřili. Jsou to sochy na střechách táborských domů.
Jen umělec může dokázat, aby se mladý pár nikdy nerozešel. Takhle Jan Dušek navždy spojil muže a ženu na dnešní Komerční bance v Tyršově ulici. Za první republiky si je objednala ještě Československá národní banka.
„Představují rodinu. Úl, který mají u nohou, je v tomhle případě symbol spoření. Celá budova je podle mě ve městě architektonicky nejzdařilejší. Odráží se v ní modernismus a funkcionalismus,“ říká Petr Brátka z Husitského muzea.
Podle kunsthistoričky Lízy Faktorové je úl také atributem církevních otců, jakým je svatý Ambrož. Proslulý svou výmluvností a slovy jako med. Platilo to už ve středověku.

Pták má rozpětí křídel metr sedmdesát

Kdo ustrne v pohledu na věčně mladý pár a nepohne se možná i závistí z místa, může se lehce stát obětí sokola. Svou kořist vyhlíží hned ze střechy Sokolovny ve vedlejší ulici. I když má rozpětí křídel metr sedmdesát a váží šedesát kilo, nikdy se prý na hlavy chodců nesnese. „Je z polyuretanu, aby dobře odolal povětrnostním a klimatickým vlivům. Stojí na původním kamenném podstavci. Je jedním z našich základních znaků,“ vysvětluje starosta sokolské obce Jiří Bělohlav.
Dodává, že původně byl před druhou světovou válkou na sokolovně ještě jeden opeřenec. Koukal z výšky na Budějovickou ulici. Oba ale z neznámých důvodů někdo před druhou světovou válkou sundal. Polyuretanový potomek je tak připomínkou tehdy kamenných předků. Zatím tu střeží okolí dva roky.
Zato přes sto let drží orel zaklíněný v římse na Zemědělské škole. Brátka míní, že v jeho přítomnosti není možné hledat hlubší význam. V té době zacházeli umělci se symbolikou volně. Ale protože orel znamená kromě jiného vzlet a perspektivu, není úplně scestné, že ho architekti umístili na tehdy Královskou českou hospodářkou akademii. Podle Aristotela vzlétá orel ze všech ptáků nejvýše a jako jediný z opeřenců je podobný bohům.
K dalším plastikám, které jsou v ulicích nejvýše nad hlavami lidí, je nutné popojít do Palackého ulice. „Jéé, čert!“ lekne se malá holčička a ukazuje na střechu Divadla Oskara Nedbala. V podvečerním šeru se totiž rozverná a přikrčená postava kašpárka dá lehce zaměnit s pekelníkem. Rohy jsou ale ve skutečnosti střapce od čepice a vyceněné zuby znamenají úsměv s důlkem na tváři.
„V devatenáctém století bylo v budově hračkářství. Majitel umístil do štítu obchodu kašpárka, aniž by tušil, že tady bude jednou divadlo. Sám byl přitom divadelním ochotníkem. Tuhle myšlenku mu určitě vnukla bohyně divadelníků Thálie. Zřejmě to je vlivná žena,“ směje se ředitel divadla Karel Daňhel.
U divadla ani nemá cenu sklánět hlavu. Zvednutou ji podle vzoru páva stojí za to udržet pár kroků. Na hranici Pražské a Palackého ulice. Odtud lze dohlédnout až do dob renesance. Její stopy může člověk vysledovat na sousoší střechy Střelnice.
Líza Faktorová předpokládá, že znázorňuje alegorii divadla a hudby.
„Vzorem by mohla být Michelangelova kompozice náhrobku Giuliana Medici v kostele San Lorenzo ve Florencii. Poloha, jakou socha má, používají výtvarníci po staletí,“ říká kunsthistorička. Listuje přitom knihou Dějin umění. Maska u sochy na fotce z Florencie je stejná jako u té na Střelnici. Jen materiál je odlišný. Určitě není z mramorových dolů blízko italské Carrary.

Romantická představa o dávnověku u brány

V téhle chvíli si už může unavený zátylek odpočinout. K další výrazné sochařské práci na střechách táborských domů je to napříč Starým městem několik bloků. Cestou do Klokotské ulice ale není od věci oprášit znalosti o českých pověstech. Poblíž Kotnovské brány předhání husitskou historii kněžna Libuše. Na vile stejného jména jí u nohou sedí rytíř. „Je to romantická představa o dávnověku,“ soudí Brátka.
Líza Faktorová doplňuje, že motiv z české mytologie je zřejmě projev majitelova vlastenectví, typického pro přelom minulého století.
„Po otevření Národního divadla, které tolik znamenalo pro vlastence, chtěli lidi dál zdůrazňovat svou identitu,“ vysvětluje. Obdivuje přitom secesní tvarosloví, které zdůrazňují rostlinné motivy. „Třeba ten strom za Libuší vypadá skoro jako šperk,“ uzavírá Faktorová.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!