Zavřeli stánky a s lítostí opustili Svinov | E15.cz

Zavřeli stánky a s lítostí opustili Svinov

Spousty let zde prodávali své zboží. A teď skončili. Stejně jako celé plato ve Svinově.

Pavelková z Opavy pronajala stánek na svinovském platu. Od té doby zde prodávala květiny. Každý den od čtvrt na devět ráno do půl šesté do večera. Poslední kytky doprodala 31. července. K tomuto datu dostala, stejně jako provozovatelé ostatních stánků, výpověď. „Co teď budu dělat? Asi půjdu na pracovní úřad. Nic jiného mi nezbývá,“ krčí rameny Pavelková. Místo, kde spoustu let pracovala a kudy chodili její zákazníci, půjde k zemi a za pár let bude vypadat úplně jinak. Vedle nádraží vznikne nový obchodní dům na způsob brněnské Vaňkovky. Obchody stánkařů tam ale budou chybět. „Pevně věřím, že v nových prostorách už bude vše v mnohem kulturnějším prostředí,“ těší se na nové časy starostka obvodu Hana Hauptová.

Smutek a nostalgie

Květinářka Pavelková netají, že odchází s dojetím. Na druhé straně říká, že obchody šly pořád hůř a kdo ví, jestli by se stánkem vydržela. „Kdysi jsem prodávala dvě stovky růží týdně, teď sotva dvacet. Lidé se naučili chodit pro levné květiny do supermarketů,“ říká smutně. A přiznává, že v poslední době se podmínky hodně zhoršily. „Poslední zimu jsme byli bez záchodu. Vodu jsme si museli nabírat od Vietnamce, ten jediný měl přístup k vodovodu. To jsem si raději sama vozila vodu až z Opavy,“ popisuje detaily posledních měsíců provozu stánků květinářka Pavelková. Léta prodávali ve Svinově i manželé Jitka a Jiří Musilovi. „To jsou jen dozvuky zašlé slávy. Smutek a nostalgie,“ rozhlížejí se před stánkem, kde Jitka Musilová šest let prodávala v krámku s všeříkajícím názvem. Cukrovinky u Jitky. „Naučili se k nám chodit lidé ze Svinova. Třeba si jen popovídat,“ vystavuje posledních pár sladkostí Musilová. V podnikání by chtěla pokračovat. „Budeme hledat místo někde jinde. Kde? To nevíme,“ říkají svorně manželé. A podobně, jako sousední květinářka, vzpomínají na zlaté časy bez supermarketů, kdy se za den „prodalo úplně všechno“. Musilovi by se v budoucnu někam do těchto míst rádi vrátili. „Jenže záleží kam a za jakou cenu,“ přemýšlí Musil. Ti, které plato živilo, na něj budou vzpomínat s dojetím. Lidé, kteří podchody využívali jen při přestupech z autobusů na tramvaje nebo k cestě na nádraží, jsou k dosluhující budově nemilosrdní. „Už, aby to bylo všechno pryč. Vypadá to tady jako někde na Balkáně,“ zlobí se Karel Zářický, jeden z těch, kteří tudy procházejí od vlaku téměř denně. Cestující míjejí hromady odpadků, zdraví je rozpadlé nápisy někdejší lékárny či fotolabu, svá poslední piva dopíjejí okolo postávající štamgasti okolních bufetů. I ty půjdou brzy pryč.

Až k nádraží

Plato podle plánu zmizí do dvou měsíců. A Železniční stavitelství Brno za to dostane necelých jedenadvacet milionů korun. „Práce nijak neomezí přístup k vlakům,“ říká mluvčí města Andrea Vojkovská. Po demolici plata přijde na řadu úplná přestavba celého prostoru. „Stavebně ani esteticky už svinovské mosty nevyhovují,“ míní architekt Václav Filandr, který je autorem plánů na přestavbu. Ponuré a temné průchody nahradí světlé prosklené prostory. Všudypřítomná špína zmizí. „Lidé z nádraží projdou suchou nohou k mostům, nebo se mohou projít obchody,“ uvádí Filandr.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!