Zatímco ostatní spí, oni pracují a jejich povolání je baví | E15.cz

Zatímco ostatní spí, oni pracují a jejich povolání je baví

Lucie Zemanová

Barmanka, hlídač parkoviště a dvojice policistů. Týdeník Sedmička zjišťoval, jak se jim v noci pracuje.

Do zaměstnání nastupují večer a spát chodí ráno. Na práci v době, kdy většina lidí odpočívá, si zvykli a občas má i svoje výhody.
Andrea Tkadlecová je zaměstnaná v jednom z berounských barů. Její práce je na směny, ale jak sama říká, v noci jí to vyhovuje víc. Lidé, kteří se jdou pobavit, se tak i nad ránem setkají s usměvavou a pohodovou mladou barmankou.
„Musela jsem si zvyknout spíše po profesní stránce, než že bych měla problémy s únavou. Jsou dny, kdy se člověk skoro nezastaví. Obsluhujete hodně lidí a do toho přijdou na bar ještě kamarádi, takže to si ani nevzpomenu, že by se mi chtělo spát,“ řekla Andrea Tkadlecová. Před objektivem, ale neváhala ukázat, že v případě potřeby by mohla místo postele použít kulečníkový stůl (na snímku dole).
Jediné, co jí zpočátku dělalo problémy, bylo jídlo. „V noci jsem totiž nebyla vůbec zvyklá jíst a žaludek se trochu bránil, když jsem do sebe chtěla něco dostat. Teď už je to ale v pořádku,“ komentovala Andrea první dva týdny v práci. Přesto, že si Andrea čas za barem užívá, ani ona se nevyhnula několika trapasům a chybám. „Jedna dívka si objednala cuba libre a já jí do toho zapomněla dát rum. Uvědomila jsem si to, až když drink začala pít. Chtěla jsem se jí za to omluvit, ale než jsem stačila cokoli říct, oznámila mi, že lepší cuba libre nikdy nepila,“ vzpomínala s úsměvem mladá barmanka, která si chce našetřit na vizážistický a kosmetický kurz. Líčení by se totiž v budoucnu chtěla věnovat naplno.
Kromě Andrey v noci nespí ani Jan Krásl, který se živí jako noční hlídač nového parkoviště u vlakového nádraží. Stejně jako Andrea, i on pracuje na směny, a to zhruba čtyři měsíce. Noční si ale příliš nevychutnává.

Čtvrt hodiny ve střehu

„Hlídače nedělám poprvé. Dříve jsem hlídal jeden objekt. Na práci v noci jsem si ale musel zvykat a chvílemi to nebyl žádný med,“ vzpomínal na své hlídačské začátky Jan Krásl, který musí každou hodinu zkontrolovat celé parkoviště.
Kromě klasické ostrahy má i další povinnosti. „Dávám pozor, aby z aut nevytékala nějaká kapalina a aby se v areálu nezabydlel třeba nějaký bezdomovec. Prohlídka mi zabere tak zhruba patnáct minut a vynechat nesmím ani kontrolní body, kde se vždy nahlásím pomocí čipu,“ popisoval Krásl, který volný čas vyplňuje například četbou novin.
Všechny noční služby jsou podle něj podobné a málokdy se stane něco neobvyklého. Přesto je zapotřebí být neustále ve střehu. „Žádné energetické nápoje nebo kávu nepiji. Před noční se prostě snažím řádně vyspat a to je celé,“ řekl Krásl, který se udržuje v kondici plaváním. Na rozdíl od hlídače, policisté během nočních služeb nemají nouzi o řadu nezapomenutelných výjezdů. Týdeník Sedmička navštívil obvodní oddělení Králův Dvůr, kde v tu chvíli sloužili praporčíci Jan Holinka a Zdeněk Bělohlávek.
„Policistou jsem chtěl být už od mala. Lákalo mě to a připadalo mi to dobrodružné. Realita se pak sice dost lišila, ale přesto se občas skutečně nenudíme,“ řekl Jan Holinka, který začínal na obvodním oddělení v Karlštejně. Po čase ho ale převeleli do Králova Dvora. „Škola vám dá základ, ale praxe je o něčem úplně jiném. Nakonec ale převládla pozitiva a já tu zůstal,“ vzpomínal na své začátky mladý policista, který nikdy nezapomene na výjezd do ústavu v Suchomastech.

Když zaskočí knedlík

„Na první pohled se to bude zdát úsměvné, ale jinak to bylo hodně nepříjemné. Když jsme totiž přijeli na místo, tak jsme zjistili, že se jeden z klientů udusil knedlíkem. Prostě mu zaskočilo, on zpanikařil a udusil se,“ vyprávěl Jan Holinka.
Nouzi o akční výjezdy nemá ani jeho kolega praporčík Zdeněk Bělohlávek, který byl při požáru pily ve Zdicích. U něj minulý týden zasahovaly desítky hasičů. „Mě osobně rozsah požáru překvapil. Byl to největší požár, u kterého jsem byl,“ popisoval Bělohlávek. Na strach podle něj u podobných případů není čas.
I on se setkal se smrtí. „Nikdy nezapomenu na první případ. Z domu v obci Vinařice nevycházela jeho obyvatelka dlouho ven, takže nás zavolali, a my ji našli mrtvou. Nevadil mně ani tak ten pohled, jako ten zápach,“ líčil Bělohlávek. V tu chvíli sloužil u policie pouhé dva měsíce. „Občas vyjíždíme k někomu, kdo se oběsil třeba v lese. K člověku, který zemřel při nehodě, jsem naštěstí ještě nejel,“ řekl Zdeněk Bělohlávek, kterého jeho práce baví, a to i v noci, kdy se mu stává, že bojuje s únavou.
„Tahle práce má ale výhodu, že když sloužíme ve dvou a někam jedeme a začne to na mě padat, tak předám řízení kolegovi. Ve dvou se to prostě lépe táhne,“ dodal Bělohlávek.

Autor: Lucie Zemanová
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!