Zapomenuté hřbitovy: vojáci i Židé | E15.cz

Zapomenuté hřbitovy: vojáci i Židé

Míst, kde netušíme, že pod zemí leží ostatky našich předků, je v Budějovicích několik. Lidé hřbitovy nebo jejich okolí upravili. Někdy až nedůstojně.

Hrají si tu děti, maminky se tudy prochází s kočárky, večer sem puberťáci chodí pít krabicové víno. Jen málokdo ale tuší, nebo dokonce pamatuje, že na těchto místech býval hřbitov. Park okolo kostela svatého Prokopa a svatého Jana Křtitele na Pražském předměstí.
Kolem farního kostela ze třináctého století byl svého času jediný hřbitov pro celé město. Dnes ho lidé nazývají Staroměstský.
Čím byly Budějovice lidnatější, tím rostla potřeba nových míst pro hroby a lidé ho stále zvětšovali. Ale nakonec ani tři tisíce devět set hrobových míst už nestačilo.
Městská správa proto rozhodla vybudovat nový, moderní. Hřbitov svaté Otýlie. A tak, Budějovičtí ze dne na den, přestali pohřbívat na původním Staroměstském - nejstarším hřbitově na území Českých Budějovic.
„Jako úplně poslední tu byl dne 23. dubna 1889 pohřben osmatřicetiletý učitel německé obecné školy Stanislav Illichmann,“ píše Daniel Kovář, současný ředitel Státního okresního archivu v Českých Budějovicích, ve své knize Budějovické hřbitovy.
Pohřebiště pomalu upadalo do zapomnění. Dokonce jeden čas sloužilo jako smetiště.
Koncem šedesátých let dvacátého století se v jeho okolí začala nebezpečně rozšiřovat panelová zástavba. Hřbitov musel ustoupit. „Rodiny zesnulých se o hroby dávno nestaraly, protože pohřebiště bylo v té době už osmdesát let zrušené,“ říká Kovář.
Stavitelé vymezili menší část hřbitova, která se dochovala dodnes. Zbytek bagry srovnaly se zemí. Na tomto místě je v současné době park. Pod povrch ryli jen výjimečně, ale když vyhrabali zbytky rakví a ostatků, přenesli je na Otýlii. „Ale většina pochovaných je tam pohřbená stále,“ uvádí Kovář. Areál hřbitova je od 3. května 1958 kulturní památkou.

Uprostřed průmyslové zóny

Lidé už neznají ani místa židovských hřbitovů. „Jeden z prvních středověkých byl tam, kde se dnešní Kněžská ulice spojuje s ulicí Hradební. Později byl zřízen další hřbitov na levém břehu Malše. V místech, kde končí dnešní Divadelní ulice. Oba beze stopy zmizely se zánikem českobudějovické židovské komunity v roce 1506,“ píše Blanka Rozkošná a Pavel Jakubec v knize Židovské památky Čech. Zpět do Budějovic se Židé vrátili až v roce 1849. Založili novou náboženskou obec a brzy potřebovali i vlastní hřbitov. Vznikl v roce 1867 v dnešní Pekárenské ulici „U Křížku“. Byl velký sedmačtyřicet na třiačtyřicet metrů a židé ho ohradili kamennou zdí.
Za války hřbitov zpustošili nacisti. Po ní ho lidé částečně opravili a 15. října 1950 na něm odhalili památník obětem nacismu. Opravy pokračovaly i po revoluci. Od roku 1998 je v malém hřbitovním domku otevřená expozice o dějinách Židů v Českých Budějovicích. Pohřebiště ale během let obklíčilo rozrůstající se město. Hřbitov je dnes na nevzhledném místě. Přímo uprostřed průmyslové zóny. Za jeho zdí parkují kamiony, vede tudy rušná silnice. Je to nedůstojné. Všemu jen bezmocně přihlíží několik vzrostlých stromů bohatě obrostlých břečťanem a asi stovka dochovaných náhrobků, množství podstavců a dalších částí.
Kdo by se chtěl jít na hřbitov podívat, pro klíč si musí dojít na vrátnici vedlejšího podniku.
Návštěvníkovo jméno si vrátný pečlivě zapíše do starého, zohýbaného sešitu a klíče ochotně půjčí.

Na vojáky všichni zapomněli

Místem, na které svět doopravdy zapomněl, je bývalý českobudějovický vojenský hřbitov. Padlé českobudějovické hrdiny dříve pochovávali na tom Staroměstském, ale protože byl jediný ve městě, brzy je nebylo kam ukládat. „Proto městská rada se souhlasem vojenské správy založila v roce 1797 hřbitov nový. Daleko za městem. Tam jsou pochovaní nejen vojáci nižších hodností, ale také celá řada vysokých důstojníků. Ukládali sem i mrtvé ze zdejší vojenské nemocnice,“ píše Kovář.
Na počátku dvacátého století už na hřbitově nebylo téměř místo. Ale zároveň vzniklo vojenské oddělení u svaté Otýlie. Tam bylo prostoru pro nové hroby dost.
Hřbitov město definitivně zrušilo kolem roku 1957. „Ze tří stran zbořili obvodní zdi, náhrobky převezli a plochu zarovnali,“ píše Kovář.
Ze hřbitova dnes zůstal jen upravený malý parčík s několika původními stromy. Nikdo už by nepoznal, že na místě kousek od Jižní železniční zastávky, mezi silnicí a novou výstavbou, leží asi 220 vojáků. Na jejich vzpomínku neupozorní žádný pomníček ani cedulka.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!