Žák: Ženský klín je nejzrádnější pastí | E15.cz

Žák: Ženský klín je nejzrádnější pastí

Seriál o sedmi radostech sedmi osobností patří tentokrát spisovateli, výtvarníkovi a učiteli Davidu Janu Žákovi.

Miluje knihy, které považuje za nenápadné svědky své doby, atmosféry i ducha společnosti. Devětatřicetiletý pedagog z Česko-anglického gymnázia je nejen nakupuje a sbírá, ale hlavně píše.

1. Biolenka

Mám rád krásné a usměvavé ženy. Už v pohledu na kráčející ženu je cosi božsky nadpozemského - navíc jsme přeci jen pořád primitivními samečky a ženský klín je tou nejzrádnější pastí. Do příjemné pastičky jsem se chytil i já. Ulovila si mě Biolenka. Peče kváskový chléb podle receptu prababiček, vede kurzy zdravého vaření a já si uvědomuju, jak láska prochází žaludkem.

2. Přátelé

Chvíle, kdy s přáteli sdílíme radosti i strasti přítomného okamžiku, mě naplňují štěstím. Společné mlčení v klidném podvečeru, při koupání ve Vltavě či Blanici, v Čajovně U Hrušky v Prachaticích, u ohně pod hvězdnou oblohou, pod stromy, v potní chýši, u knížek a obrázků. Ale i u pivíčka s imbecilními realisty.

3. Šumava

Miluju šumavské lesy, vzrostlé jedle a smrky, obří koruny a kmeny dubů, buků, lip, zpěv ptáků ve větvích i rojení včel, když stromy kvetou. Od indiánského šamana Langforda vím, že jsou stromy živé bytosti a mají svého silného Ducha. Že když je budu ctít, nosit jim denně špetku tabáku a hovořit s nimi, stanou se mými dobrými učiteli. Budu nadosmrti malým žákem a je fajn, že místo pedantských kantorů a nervních učitelek můžu naslouchat daleko moudřejším stařešinům.

4. Slunce a voda

Nejraději mám, když se za svítání a při západu slunce lesknou první a poslední paprsky dne ve vlnách a já se ve vodě i slunci rochním jako malá vranka či pravěký obojživelník. 5. Knihy

Víc a víc mě přitahují staré tisky na kvalitním papíře, kdy se písmo ještě sázelo ručně a ilustracemi bývaly originální grafické listy. Miluju vůni knih, tiché šelestění stránek při otáčení i čerň písmen.

6. Tvoření slov a obrázků

Mám rád, když brzy zrána začínám psát příběh nebo pokračuju tam, kde jsem včera skončil. Když kreslím tuší ilustrace nebo stojím hodiny u malířského stojanu. Miluju ten čas tvořivého utrpení, při kterém hledám slova, přesné kontury, tóny barev, kdy jsem sám se sebou nespokojený a potím se svou člověčí omezeností. Někdy totiž bývám odměněný zábleskem jakéhosi prozření, že cosi (kdosi?) pracuje za mě a já jenom žasnu, čeho všeho jsem svědkem.

7. Spánek a sny

Je to doba, ve které nevnímám tělo a propadám se do jakési hlubiny, kde neexistuje čas. Tam někde se vynořují sny. Živé, plné barev a obrazů, zvláštních příhod a situací. Podepsal bych Buñuelovo „Dejte mi dvě hodiny aktivního života a dvaadvacet hodin snu s podmínkou, že si ho budu pamatovat, neboť sen trvá jen vzpomínkou, která ho násobí.“

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!