Vzkaz mazáků bažantům: Učte se, nebo propadnete | E15.cz

Vzkaz mazáků bažantům: Učte se, nebo propadnete

Sedí vedle sebe v šatně, tykají si. Mladí hokejisté starým. Před dvaceti, třiceti lety to bylo v Kladně takřka nemyslitelné.

Když vešel poprvé známý kladenský internacionál Josef Zajíc jako junior do šatny A týmu, musel mazákům zpívat. Jeho generace měla v kabině vyhrazené místo a nesměl o ní nikdo vědět. Dnes bažanti mazákům rovnou tykají a v šatně si zaberou první volný flek.

V šatně s Bělohlavem

Kdysi se do prvního týmu dostaly tři čtyři největší juniorské talenty, teď tvoří téměř polovinu mužstva. Budoucí generace kladenského hokeje. Jsou pokorní, mají na extraligu? Jak spolu žijí kladenští mladí a staří?

„Loni v létě jsem si zase uvědomil, jak ten hokejový čas letí. Přišel jsem do šatny a koutkem oka zahlédl, že tam už někdo je. Tak jsem pozdravil a pak jsem se otočil, protože jsem ten hlas neznal. Byl to dvacetiletý Tomáš Knotek, který se vrátil z Ameriky, kde zkoušel s hokejem prorazit. Já hrál už s jeho tátou,“ říká Radek Bělohlav, který by v příští sezoně oslavil tisící zápas v nejvyšší české soutěži.

„Pro mladého Knotka to musela být hrůza potkat takového hokejového dědka,“ podotýká Bělohlav.
Hokejového mlaďase v Kladně vymezuje nepsaná věková hranice od nuly do třiadvaceti let. Mazáka ohraničuje třicítka nebo počet odehraných zápasů v lize či reprezentaci.

Kladenským mladým velí král. Před letošní sezonou předal čtyřiadvacetiletý Jaroslav Mrázek korunu krále mlaďasů dvaadvacetiletému Lukáši Cikánkovi.
„Poddané nemám spočítané, ale stačí, když se rozhlédnu po šatně. Hned vidím, kdo je, a kdo není mladý. Dohlížím na to, aby dělali vše, co se od nich žádá. A jsem král proto, abych jim občas domluvil, když zapomenou,“ vysvětluje brankář, který sbírá extraligové zkušenosti druhou sezonu.

V tu chvíli nás minuli Tomáš Knotek a Jan Piskáček. Dva z nejmladších hokejistů Vagnerplastu. Běželi do nedaleké restaurace pro topinky, aby staří nebo vlastně celý tým měl na co namazat tataráčka. Ten připravil kustod Vladimír Malý.

„Jo, když jde o jídlo, tak to vědí, jak u něj být včas. Ale jak mají sami od sebe vzít s sebou na zápas venku třeba brusku, to abych je hledal. Ale tak hrozné to není, jsou mezi nimi i pracovití,“ říká Malý. Kromě kustoda dělá maséra, uklízečku, brusiče nožů či kuchaře.
Když uvaří, mladí se k hrnci dostanou až poté, co si naberou mazáci. Také do masérny chodí mezi posledními. První jdou nejstarší. Do sprch na rozdíl třeba od Sparty ale už mohou mladí se starými najednou.

„Ve Spartě jsem se jako mladý k teplé vodě málem ani nedostal. Tam to mají bažanti hodně tvrdé,“ vzpomíná Martin Látal.
Za Spartu hrával i Jaroslav Mrázek. „Čekal jsem, až poslední mazák dostřílí v tréninku na bránu, pak jsem sebral všechny puky z ledu a mohl se jít převléct. Na Spartě vám dají znát, že jsou hvězdy, v Kladně si na tohle nikdo nehraje,“ říká Mrázek.

Nejlepší kladenský obránce Milan Toman prošel sparťanskou školou v necelých šestnácti letech. „Byl jsem rád, že s nimi mohu sedět v jedné kabině. Zároveň jsem poznal, že čím větší hokejová osobnost, tím příjemnější člověk. Nechci to ale moc srovnávat. Dnes je to jiné,“ říká Toman.

Občas je podle něj cítit, že si někteří mladí říkají „co ten starý nám tady vykládá“, jiní zase radu vezmou se vděkem. „Za nás jsme se do prvního mužstva sotva dostali, dnes není kde brát, tak hraje kdekdo,“ míní obránce.

V kladenské šatně se na mladé moc nekřičí. Když už, tak se vše řeší za zavřenými dveřmi. Z nich vycházejí bažanti s úsměvem na tváři. O pravém stresu údajně ví málo.
„Dva týdny jsem se převlékal v jiné místnosti, než mi staří dovolili vejít k nim do šatny. Jakmile jsem na ledě něco zkazil, dostal jsem vynadáno,“ říká vítěz Stanley Cupu Jiří Bicek, který hrál v šestnácti ligu za Košice.
Útočník Antonín Melka si hned ve své první sezoně v mužích vlezl automaticky v šatně mezi Radka Bělohlava a Pavla Pateru. Šatna prý na chvíli ztichla, ale pak zase šlapala v zajetém rytmu.
„Svým způsobem v našich očích stoupl. My bychom si to v jeho věku nedovolili,“ říká Bělohlav.

Útroby kladenského zimáku poznal už v prvních letech po Listopadu Libor Procházka. Mistr světa a olympijský vítěz. „Mohl jsem promluvit jen, když jsem byl tázán, a zdravil jsem jen Dobrý den. Ale zpívací příjimačky nebo šikanu jsem nezažil,“ vzpomíná Procházka s tím, že dnes jsou drzejší, chovají se hodně bezprostředně.

Zřejmě je to podle něj i tím, že klub jich potřebuje hodně, jinak by pomalu nebylo s kým hrát.
„My jsme si místo v áčku museli tvrdě vymakat. Desítky dobrých hokejistů z Kladna hrají v zahraničí a ven už největší talenti chodí v dorosteneckém věku,“ podotýká Procházka.

Krátce před ním se v šatně Poldi Kladno objevil šestnáctiletý Jaromír Jágr. Nadějný útočník hrál vedle legendárního Milana Nového, který s hokejem v Kladně končil. „Mazáci mu dávali sodu, protože jim bral živobytí. Rozhodně to nebylo žádné Jaroušku sem, Jaroušku tam,“ říká Jaromír Jágr starší.

Tiše seděli a poslouchali

Za hráčských dob současného trenéra Kladna Petra Tatíčka se do prvního mužstva nedostaly až dvě generace juniorů. „Tiše jsem seděl a poslouchal, co staří říkají. Dnes jsou někteří mladí až nezdravě drzí a většinou i rozmazlení. Je to možná výchovou doma, ale někdy i v kabině,“ říká nedávný padesátník.

I přes suverénní chování v sobě nachází pokoru Jan Piskáček. „Staří v áčku nám radí, vychovávají nás. Mám před nimi velký respekt. Teď se těším, až budu mazák, ale pak mi bude možná líto, že už je hokejové mládí fuč,“ uvažuje mladý obránce.

Podle Pavla Patery je velký rozdíl mezi tím, jaký měli život starší hráči a jaký nyní mají mladí.
„Je to úplně něco jiného. My se báli do té kabiny vůbec vejít. Vykal jsem, dokud mi nenabídli tykání. Dnes některé musíte stále upozorňovat, že by měli sami od sebe pomoc kustodovi s těžkými věcmi do autobusu,“ říká Patera. Mnohým prý stačí, že hrají čtvrtou lajnu.

„Je to ale právě na těch mladých, kteří tu po nás zůstanou, kam se v příštích sezonách kladenský hokej vydá,“ dodává Pavel Patera.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!