Ve věku devadesáti let zemřel Ludvík Kundera | E15.cz

Ve věku devadesáti let zemřel Ludvík Kundera

17. srpna 2010 • 11:09
Spisovatel Ludvík Kundera, bratranec slavnějšího Milana dnes ráno zemřel v boskovické nemocnici. Informovala o tom Česká televize.

Ve věku 90 let zemřel básník, dramatik a překladatel Ludvík Kundera, bratranec spisovatele Milana Kundery. Jeho dílo je spjaté s avantgardními směry, hlavně surrealismem. Umělec skonal v úterý 17. srpna v boskovické nemocnici. Devadesátiny oslavil letos v březnu.

Kundera se narodil v Brně v roce 1920. Po roce 1945 se stal jedním ze zakladatelů postsurrealistické Skupiny Ra, redaktorem časopisu Blok a pracovníkem brněnské pobočky Svazu československých spisovatelů. Svou knižní prvotinu, básnickou sbírku Konstantina, vydal roku 1946.

Sedmička byla jedno z posledních médií, s níž měl Kundera rozhovor. Čas si na ni udělal letos v květnu. Jeho myšlenky zaznamenal redaktor Tomáš Kvapilík.

Ani den bez řádky, platí pro Kunderu

Dva měsíce trvá, než si Ludvík Kundera ve svém kalendáři najde čas na rozhovor. Prozaik, básník, dramatik, překladatel a také brněnský rodák nemá kvůli své práci času nazbyt. Nehledě na to, že v březnu oslavil už devadesáté narozeniny. Právě k této příležitosti vznikla v Rajhradě výstava, která mapuje jeho život.

Koho napadlo uspořádat výstavu o vaší tvorbě? Přišel s tím ředitel Památníku písemnictví v Rajhradu, já jsem to v hlavě nikdy neměl. Materiálu je tam spousta. Návštěvníkům ale radím vzít si s sebou svetr, protože se v památníku zřejmě už dlouhá léta netopí.

Stále píšete verše? V hodinách latiny mi vštípili: Nulla dies sine linea, tedy v překladu Ani den bez řádky. Stále to pro mě platí, i když to už každý den není verš, ale spíše prozaický řádek.

Na čem nyní pracujete? Snažím se splatit dluhy, slíbil jsem kdeco. Před dvěma lety jsem si zlomil obratel a od té doby, jak milosrdná čeština praví, mi nohy odcházejí. Dost mě to brzdí, načatých věcí mám víc. V nejpokročilejším stádiu je korektura tlustospisu mých básnických překladů, který se jmenuje Kolkolem. Dále třeba korektura šesti a půl tisíce veršů hry Don Carlos Friedricha Schillera.

Baví vás číst něco ze současné tvorby? U skříně mám hromadu rozečtených knih. Prózu sleduji sporadicky, ale snad mi nic neuniklo. U poezie jsem však důkladný. Znám několik generací básníků a oni mi své sbírky posílají sami. Vlastně už léta knížky nekupuji, ony se mi domů snesou samy.

Jaký máte vztah k Brnu? K Brnu patřím, přestože už dlouho žiju s manželkou v Kunštátu. Když jsem ještě bydlel v Brně, každý týden jsem chodil do sauny naproti Velodromu. I když jsem se pak přestěhoval, stejně jsem každý čtvrtek kvůli sauně do Brna dojížděl.

Do češtiny jste přeložil díla německých, francouzských či bulharských autorů. Kolika jazyky vlastně hovoříte? Mluvím česky a německy, zbylo ve mně i dost latiny a francouzštiny. Překládal jsem ale asi z patnácti jazyků. Ve světě existuje jen minimum básníků, kteří umí nějaký exotický jazyk stejně dobře jako svůj mateřský. Podmínka k překladu z takového jazyka je najít si vynikajícího jazykovědce, který zná tu cizí řeč. On dílo přeloží a já z něj udělám poezii. Mladí básníci říkají, že už je to tvoření. Jde ale o řemeslo, které má své zákonitosti.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!