„Ve své kůži si čtu jako v knize“ | E15.cz

„Ve své kůži si čtu jako v knize“

Všude je středem pozornosti. Padesátiletý Miloslav Trégl ze Strakonic žije s transplantovaným srdcem a je potetovaný od hlavy k patě.

Tetovaní mu jeho vizáž závidějí. Děti ho berou jako šášu nebo klauna. „Jednou mě dokonce známá prosila, abych jí vystrašil dceru. Že nechce chodit. Moc to nepomohlo, ale holka se se mnou nebaví do dneška,“ směje se Miloslav Trégl.
K tetování ho v roce 1995 přivedla zvědavost. Nesnášel ho, ale všichni kolem něj byli potetovaní, a tak dlouho ho hecovali, až si nechal udělat první kérku na zkoušku. Na noze. Pak už byly jen dvě možnosti. Závislost, nebo odpor. Vyhrála ta první.
Postupně se obrázky objevovaly výš a výš. Pauza byla někde v půli těla. To když v roce 2002 začaly problémy se srdcem a o tři roky později podstoupil transplantaci. „V nemocnici se mi dostal do ruky článek o klukovi, který si po transplantaci nechával vytetovat srdce. V té době mě to znovu posedlo,“ svěřuje se.
Kromě levé nohy a části levé ruky je potetovaný celý a tvrdí, že i na zbytek bílé kůže časem stoprocentně dojde. Začínal u českobudějovického tatéra Gisberna, na hlavu si troufl až tatér z Písku. Jediné špatné zkušenosti má s ušima, kde je spousta akupunkturních bodů. Nechal si kdysi propíchnout ucho a po třetí dírce se mu zkazily oči. „Pak jsem se dozvěděl, že mi napíchli nějaký bod, který měl vliv na ovládání očních nervů,“ sděluje důvod, proč si jednou nenechá potetovat vnější boltce, ale jen vnitřní. Každá čárka na jeho těle má vlastní význam. „Mám svoji symboliku. Znalost různých filozofických směrů a náboženství mi vštípili v dětství kněží, takže jsem věděl, co jaký znak znamená,“ vysvětluje.
Na ruce má třeba větu z Nového zákona: Buďte bezelstní jako holubice a ostražití jako hadi. Obrázek srdce zase říká: Nevíš, v kterou hodinu. To mu připomíná jeho sportovní minulost. „Do operace jsem byl nekuřák a abstinent. Hrál jsem závodně vodní pólo, košíkovou a další sporty,“ poukazuje na svůj zdravý a bezproblémový způsob života.

Fotí se s ním Japonci

Na velké části těla se opakují trojúhelníky. Jinde obrazce představující etapy života. Na noze má hebrejské výrazy vztahující se k životu, k dětem, manželce, rodině. „Mé tělo je jako deník. Kůže má za ta léta cenu středně ojetého auta. Pojištěná ale není, protože člověka s transplantovaným srdcem nikdo nepojistí,“ říká.
Okolí zaujímá k Miloslavu Tréglovi zvláštní přístup. Dobré zkušenosti má s cizinci v Praze, kam jezdí na kontroly do Institutu klinické a experimentální medicíny. Jsou slušní, zeptají se, jestli mohou fotit. Japonci se fotí rovnou s ním. Větší problém byl ve Strakonicích, když jeho hlavu prvně uviděli na ulici. Pro potetované to byla otázka prestiže. Trégl měl něco víc, takže mu to dávali najevo. Jako když si soused koupí lepší auto. „To mě překvapilo. Zato děti na mě reagují výborně. Jsou bezprostřední a bezelstné. Řeknou: Hele, ten je pomalovanej, hele, strašidlo! Dvacetiletí ke mně vzhlížejí obdivně, vrstevníci si říkají, že mně asi ruplo v bedně nebo že jsem, jakej jsem,“ líčí.

Třinácté komnaty v kůži

Nejhorší je to se starými lidmi. Někteří na muže s pomalovanou hlavou koukají s odporem, že by si až odplivli. Někteří s překvapením: Ježíš, vy jste pomalovanej! Jiní se strachem. Jsou i takoví, co si chtějí sáhnout, jestli je to živé.
„Zažívám s nimi zajímavé situace. Třeba v čekárně u doktora. Nejdřív si drží odstup, ale když si se mnou začnou povídat, zjistí, že nejsem pitomec, že se mýlí, a mění názor,“ říká. Jedna sedmdesátiletá žena mu nedávno řekla: Je vidět, že máte něco víc v sobě, než já si myslím, že máte něco ošklivého na sobě.
Zvláštní reakce mívají také doktoři. To poznal v pražských nemocnicích, kde strávil spoustu času.
Kardiologové profesor Pirk nebo docent Málek ho brali normálně. Jiní mu dávali najevo opovržení a zjevně ho řadili mezi kriminálníky. Když už to nešlo vydržet, řekl jim něco o své minulosti. Že je bývalý chartista a že se zná s Havlem. „Za chvíli bylo vidět, jak se to v nich láme,“ podivuje se, jak můžou vysokoškolsky vzdělaní lidé posuzovat člověka podle toho, jak vypadá.
Největší pohoda vládne v rodině. Má pět dětí. Tři vlastní a dvě vyženěné. Kromě dvou synů mají nějaké tetování všichni. Včetně manželky. Mladší syn si dokonce otevřel svůj salon a bude otcovým osobním malířem.
Tetování přináší každému něco. „Někomu zvedne sebevědomí, já si do kůže zapisuji své třinácté komnaty. Jako introvert to ze sebe dostávám tetováním a ve své kůži si čtu jako v knize. Když je mi špatně a jdu na tetování, tak to tou bolestí do sebe vypláču,“ přiznává.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!