Vánoce v domově? Děti jedou na hory | E15.cz

Vánoce v domově? Děti jedou na hory

Vánoční pohodu kazí dětem z dětských domovů skutečnost, že nemohou prožít sváteční čas se svými blízkými.

Dospělí z domova v Býchorech u Kolína se každoročně snaží, aby co nejvíc jejich svěřenců mohlo strávit svátky v rodinném kruhu. Jenže o některé děti rodiče nestojí. Někdy se dostanou aspoň k příbuzným nebo do rodiny některého ze čtyř desítek zaměstnanců domova.

„I tak letos zůstane v domově sedm až patnáct dětí,“ vypočítává ředitel Aleš Bureš.

To je podle něho úspěch. Přes rok je v domově, který funguje už víc než padesát let, obsazeno osmačtyřicet postelí.

Přípravy na vánoční svátky začínají v Býchorech už několik týdnů před nimi. Děti si sami zdobí pokoje a vánoční stromky. Připravují dárky, kterými se obdarují na vánoční besídce.
„Děláme třeba vánoční přáníčka pro ostatní domovy,“ říká Bureš.

Jedna velká rodina

Děti, které v domově zůstanou, nemusí být smutné. Dva dny před štědrovečerní oslavou je ředitel a jeho rodina odvezou na hory do Rokytnice nad Jizerou.

„Jen tak mohou mít svátky i pro opuštěné děti kouzlo,“ říká Bureš a popisuje, jak to od rána na Štědrý den v jeho rozšířené rodině chodí.

Všichni bez rozdílu pomáhají s přípravou slavnostní večeře. Chystají bramborový salát i chlebíčky a těší se na sváteční odpoledne. To děti hrají před kostelem v Rokytnici loutkové divadlo. „Představení si vždy samy připraví. Moc je to baví,“ vykládá Bureš.

V dětském domově se děti věnují divadlu a tanci také během roku. S tím, co si nacvičí, jezdí vystupovat i mimo Býchory.

Jak to bude v Rokytnici vypadat o Štědrém dnu až se setmí? Také u Burešů všichni usednou ke štědrovečerní večeři. Po nadílce se vydají na malou noční procházku do lesa.

Na Ježíška věří i ředitel

„Když svítí hvězdy, všude je ticho a sníh křupe pod nohama, na Ježíška v tu chvíli věřím i já,“ popisuje kouzlo Štědrého večera Bureš. A co jeho svěřenci od Ježíška chtějí? Neliší se od svých vrstevníků. Desetiletá Valerie touží po mobilu a hudebním přehrávači. Osmiletý Rudolf by zase chtěl dostat hokejku a brusle.

„Nejvíc bych si ale přál být s maminkou a sestrami,“ říká Rudolf.

Lépe než v rodině, ale…

Lidé zvenčí mají podle Bureše pocit, že si děti v domově mnohdy žijí lépe než v běžných rodinách. „Svým způsobem to může být i pravda, o děti je opravdu dobře postaráno. Na druhou stranu pobyt v dětském domově není přirozený stav. Dítě se narodí proto, aby žilo v rodině,“ říká Bureš. Podle něho děti z domova potřebují hlavně cit, lásku a blízkost někoho, kdo je má rád. A právě to jim moc chybí.

Jde o návrat do života

„Přestože se o to všichni z domova snažíme, rodinu dětem nemůžeme nahradit. Jsme jen dospělí návštěvníci v jejich domově a životě,“ říká Bureš a svěřuje se s jedním vánočním přáním.

„Byl bych rád, aby si lidé uvědomili, že dětské domovy opuštěným dětem pomáhají. Snažíme se je vychovat a vrátit zpátky do života. Narovnané a s nějakou důstojností. Připravené tak, aby v životě obstály,“ dodal Bureš.

 

Hlavní zprávy

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!