V podzemí je každý zvuk strašidelný. Stačí, aby auto přejelo kanál | E15.cz

V podzemí je každý zvuk strašidelný. Stačí, aby auto přejelo kanál

Klatovské podzemí zůstává neprobádané a pro veřejnost nepřístupné.

Bez baterky není vidět na krok. Chodby jsou úzké, místy vlhké a dýchá z nich chlad. V některých místech další cestě brání zarezlé železné dveře. Jinde se pro změnu nečekaně objeví rozcestí a je třeba zvolit, kudy jít dál. Zabloudit se tu dá velmi snadno. Klatovské podzemí skrývá mnohá tajemství, pro veřejnost, nebo návštěvníky města však zůstává zapovězeno.

Kdo se bojí, ať nechodí

„Dávejte si pozor. Schody jsou typicky staročeské, takže hodně vysoké,“ varuje Jiří Hostýnek z Klatov. Bydlí ve starém domě v Krameriově ulici. K tomu, aby se redaktorka Sedmičky v doprovodu Martina Kříže z Klubu přátel Klatovska dostala do podzemních chodeb, bylo zapotřebí domluvit se s někým z majitelů domů v centru. Vstup do podzemí není snadný. Jiří Hostýnek nejprve otevírá klasické dřevěné dveře, pak sejde pár kroků příkrou betonovou podlahou a ocitne se před dalšími dveřmi. Ty jsou na zámek, navíc je o ně opřený velký balvan. „Sklepy normálně používáme, ale do podzemí nechodíme,“ vysvětluje Hostýnek a ukazuje na pět sklepů, které tříčlenná výprava míjí.

Kdo trpí klaustrofobií neboli strachem z uzavřeného prostoru, bojí se krys a potkanů, štítí se pavouků, na starobylých zdech vidí obrys bílé paní a děsí se neznámých dunivých zvuků, neměl by do podzemí vůbec chodit. Jiří Hostýnek zůstává u vchodových dveří a zbylým dvěma členům výpravy podává baterku. Zatímco ulice města tepou všedním životem, v podzemí je všudypřítomná tma a ticho. Jen poměrně často je možné zaslechnout podivný dunivý zvuk. Jako by někdo hodně vzdáleně bouchl do něčeho kovového. „To jsou auta přejíždějící kanály,“ vysvětluje Martin Kříž.

Předseda Klubu přátel Klatovska má se členy a příznivci klubu podzemí ve městě poměrně dobře zmapované. Přesto přiznává, že ještě řada míst zůstává neprobádaných. A také ještě dlouho zůstane. „Je to na domluvě s majiteli domů. Někdo se sám přihlásí, že by nám rád v bádání pomohl. Jiným to nabídneme a buď souhlasí, nebo odmítne,“ říká Kříž. Fakt, že téměř každý dům v centru je ve vlastnictví jiného člověka, je i jedním z důvodů, proč klatovské podzemí zatím zůstává pro veřejnost nepřístupné. „Třeba objekty radnice. Jeden je ve vlastnictví města, druhý na opačném konci náměstí také. Ale budovy mezi nimi už patří někomu jinému. Aby se chodby propojily a zpřístupnily lidem, je třeba souhlas od všech majitelů,“ tvrdí předseda klubu.

Podle místostarostky Klatov Věry Tomaierové je zpřístupnění podzemí veřejnosti problém. „V podzemí pod budovami radnice má městský úřad technické zázemí. Tam bychom určitě veřejnost nepouštěli. Neprozkoumané, a určitě by bylo zajímavé, zůstává podzemí pod jezuitskou kolejí. Ale v podobných případech to naráží na zajištění bezpečnosti návštěvníků,“ vysvětluje. Jedinou možností tak zůstává domluva majitelů domů. „Za město mohu slíbit, že jsme ochotni domlouvat se na možném způsobu propagace. Ale jiným způsobem město do možnosti zpřístupnění podzemí zasahovat nemůže,“ dodala místostarostka.

Sklepy podle majetnosti

Podzemí každého domu je jiné. U některých je to jen jedno patro. U většiny ostatních jsou patra dvě nebo tři. A někde dokonce čtyři. To je podle toho, jak byl který majitel domu v minulosti majetný. „Například obyčejnému měšťanovi stačilo jedno dvě patra. Ale třeba ti, kteří se rozhodli vařit pivo, hledali co nejvíc místa. Dům stál, kolem bylo minimum místa. Takže kam jinam se šlo rozšířit, než pod zem? Proto jsou v historii doloženy i domy se čtyřmi patry sklepení,“ vysvětluje Kříž. V podzemních chodbách lze narazit i na malé potůčky, které stékají z vrchu Vodojem. Na některých místech klatovských sklepů, například v ulicích Krameriově či Balbínově, se pak znovu objevují. V podzemí lze velmi snadno zabloudit.

Mnohé uličky se rozdvojují. Některé končí před železnými dveřmi, jiné pokračují schody do nižších pater nebo uličkou do dalších chodeb pod další dům. „Původní středověký ráz klatovského podzemí byl radikálně změněn celkovou sanací v šedesátých letech 20. století. Tehdy byla velká část historických sklepů zpevněna betonovým šalováním a i jinak upravena,“ říká Kříž. Jaký pocit má člověk, který se vydá do podzemí úplně poprvé? „Je to jedno velké dobrodružství. Když jdete schod po schodu do neznáma. Odkrýváte kamen po kameni a nevíte, co se objeví za probouranou zdí. Ale krásné dobrodružství…“ dodal předseda klubu.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!