„V malých pivovarech ještě lidé dělají řemeslo“ | E15.cz

„V malých pivovarech ještě lidé dělají řemeslo“

Hana Kružíková

Lukančo Trifončovski pochází z Chebu. Jako sládek či výrobní ředitel pracoval ve čtyřech českých a třech zahraničních pivovarech. Jednou z jeho prvních štací byla Podkováň. Na Boleslavsko se vrátil jako ředitel Pivovaru Klášter.

Liší se zahraniční piva od českých?
Znám německou a ruskou technologii nadnárodních společností, tam se vyrábí téměř stejně dobrá piva jako u nás. Jejich zákazníci jsou ale naučení na hluboce prokvašená a více alkoholová. Lidé tam proto po čtyřech pivech mají dost, zatímco u nás po šesti odejdeme domů bez řevu. V Česku se moc nepijí vícestupňová piva. Naše desítky, jedenáctky a dvanáctky jsou ale plné, dobře chmelené i aromatické. Vybízí víc k napití.

A klášterské pivo?
Nedávno jsem byl na degustaci, v několika dnech jsme ochutnali přes sto třicet vzorků českých a několika slovenských piv. Nikdo nepoznal svou dvanáctku. Všechny si byly hodně podobné a žádná nebyla špatná. Rozpoznatelný je už barvou Prazdroj, který se také těžko napodobuje, i když i to jde. Takových piv je málo.

Využil jste v Klášteře zkušenosti ze zahraničí?
V cizině vše analyzují ve velkých laboratořích. Lecčemu pak mohou předejít, reagují pružněji. Díky mým zkušenostem můžeme i my dělat určitá opatření, ačkoliv nemáme laboratoř. Naše výsledky jsou ale dílem dobrého týmu lidí. Kvalifikovaného, což v zahraničí nebývá. Tam jsou zaměstnanci jen zaučení a vše je zautomatizované. U nás, v malých pivovarech, se stále dělá řemeslo.

Jaké pivo si objednáte v restauraci?
Určitě naše, pokud jej mají. Vždy ale i konkurenční pivo, abych věděl, zda jsme nezaspali. Výhodou pivovarů na severu, jako jsou i Svijany či Malý Rohozec, je dobrá voda. Suroviny máme všichni stejné, můžeme si je koupit, vodu ale ne. Proto pro nás není nebezpečný třeba nymburský pivovar. Jeho polabská voda je znát.

Autor: Hana Kružíková
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!