Uznávaný přednosta na malém nádraží | E15.cz

Uznávaný přednosta na malém nádraží

Hana Hejduková

Druhou osobností Boleslavi, kterou týdeník Sedmička představuje, je novinář Josef Donát. Vybral jej vítěz ankety mezi lidmi Karel Herčík.

Narodil se před téměř osmasedmdesáti lety ve Zdětíně. Vyučil se modelářem, pak začal studovat Vyšší průmyslovou školu v Mladé Boleslavi. Od té doby je mu město souzeno.
„Považuji se za boleslavského patriota, vše je tu blízko a soužití není anonymní, což jsem pociťoval i během dvaceti let, kdy jsem byl na „indexu“. Někteří se mi vyhýbali, další se najednou stali přáteli,“ říká Josef Donát.
Po vojně se totiž stal ředitelem okresního Osvětového domu, kde začal v roce 1961 vydávat časopis Život mladoboleslavské kultury. „Bylo to něco podobného jako dnešní kulturní přehled. Jenomže jsme si hráli na kulturní politiku a po roce 1968 jsme se pouštěli do témat, která nás pak všechny stála existenci. A časopis byl slavně zakázán,“ vzpomíná Donát.
Spolu s Herčíkem, s nímž jsou, jak říká, zvláštní přátelé, protože je pojí podobný osud i zájem o sport a historii města, zparodovali také normalizační vysílání Vltava. Donát tehdy napsal text, který Herčík se sudetským a ruským akcentem namluvil. Byl tak mezi prvními čtyřmi lidmi, jež po roce 1968 v Boleslavi přišli o místo, on dokonce na své narozeniny.
Tři měsíce psal publikaci k výročí spořitelny pro známého, tři dny pracoval v muzeu v Mnichově Hradišti, než to zakázali, nakonec jej přijali jako vedoucího do jednoho z uhelných skladů. „Týž rok jsme dostali Rudou standartu za nejlepší vykládku vagonů. Když jsem viděl, jací potentátci to předávají, věděl jsem, že to byla moje poslední akce ve skladech,“ vypráví. Ale nechali si jej. Jako údržbáře. „Byla to sranda i škola života. Pracovali tam i další vyhození lidé, prostě různé existence,“ vybavuje si Donát. Poslední dva roky před revolucí pak strávil jako energetik v zemědělském družstvu.
Zároveň komentoval zápasy házené i fotbalu, psal anonymně do jejich bulletinů, již od studia dopisoval také do Mladé fronty.
Po revoluci se tak stal šéfredaktorem týdeníku Mladoboleslavsko. Vedl jej i po transformaci v Boleslavský deník v roce 1993. Po odchodu do důchodu dál psal, deset let radniční Boleslavan, nyní často články o novodobé historii, nedávno vyšla jeho publikace Boleslav po sametu.
Na otázky kolem kariéry nejčastěji odpovídá, že to nebyla jeho ambice. „Ale byl jsem typ, který vnímal veřejný život. Aktivitám veřejným jsem dával přednost před rodinnými, ostatní třeba stavěli vily, na to jsem neměl,“ říká.
Přesto se mu manželka proplétá vyprávěním. „Měl jsem ohromné štěstí. Mám prima ženu, se kterou jsme prošli vše dobré i zlé a dokázali se vzájemně vždy podržet, což se týká i patálií se zdravím, které přicházejí nyní v pokročilejším věku,“ přiznává.
Kariéra? „Přišel jsem na to, že je lepší být přednostou stanice na malém nádraží, než posunovačem na hlavním,“ přirovnává.
Jako přednosta na tom boleslavském byl a je úspěšný, lidé jeho jméno znají. Přesto odmítá, že je osobností Boleslavi. „Z vašeho seznamu je to pro mne Josef Dufek (rozhovor s ním přineseme příště - pozn. red.), který udělal převrat v boleslavském fotbale několik minut před zánikem. Věděl bych však nejméně o pěti dalších lidech, kteří jsou osobností města spíš než jiní na seznamu. I když jsem duší sportovec, nevím, proč by jí měl být někdo, kdo se dobře trefil do balonu,“ uzavřel Donát, jehož jméno nosí také jeden svatý. Svatý Donát je patronem bouřky, pekařství, sklizně vína a Budapeště. Josef stejného příjmení možná bdí nad Mladou Boleslaví.

Josef Donát Narodil se v březnu 1932 ve Zdětíně u Mladé Boleslavi. Mezi jeho zájmy patří sport a kultura, zvlášť divadlo a výtvarné umění. Hrál fotbal, hokej, dělal funkcionáře házené. Je ženatý a má dvě dcery, Hana žije v Boleslavi a Táňa v Praze. Často mluví i o svých čtyřech vnoučatech.



Autor: Hana Hejduková
 

Hlavní zprávy

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!