U bílého vína si připomenu staré časy, říká Panenka | E15.cz

U bílého vína si připomenu staré časy, říká Panenka

11. srpna 2010 • 16:21
Autor slavné bělehradské penalty z roku 1976, zvané vršovický dloubák, rád žije naplno. Jakých je sedm radostí Antonína Panenky?

Slasti, které život nabízí, si legenda pražských Bohemians jedenašedesátiletý Antonín Panenka umí jaksepatří vychutnat. Jeho koníčky mu prý pomáhají přehlušit i rozladění nad osudem Ďolíčku.

Sport

Sport  je pro mě pořád největší zábavou, protože v sobě mám odjakživa soutěživost. Po operaci kyčle jsem sice pohybově trošku omezený, tři roky jsem fotbal nehrál, ale teď ho pomalu začínám zkoušet. V létě si rád zahraju také tenis a golf.

Karty a kulečník

Baví mě i takové ty hospodské hry, jako jsou kulečník a karty. K tomu patří ona atmosféra hecování. Mariáš hrajeme samozřejmě o peníze, ale jen malé. Nejsem žádná hvězda, počítám se k průměrným hráčům. Pokud jde o výhry a prohry, řekl bych, že za rok jsem zhruba na svém.

Sbírání hub

Rád chodím do lesa na houby, i když letos se zatím moc nepředvedly. Nebaví mě houby hledat, ale sbírat. Do košíku dávám jen klasiku, jako jsou hříbky, lišky, bedly nebo ryzce. Do holubinky by u nás doma nikdo nekousl. V září při nohejbalovém turnaji, který tradičně pořádá naše partička, mají všichni účastníci za úkol hledat václavky. Ty pak dáme do obrovského hrnce a děláme z nich „václavkovou“ na způsob dršťkové.

Vaření

K mým koníčkům patří i vaření. Myslím, že docela slušně zvládám polévky a omáčky, zato nerad dělám přílohy, jako rýži, brambory nebo knedlíky. Miluju sladké, ale moučníky raději nechávám na ženě, ta je umí jedna báseň.

Bílé víno

I když jsem jako Pražan dlouho platil za pivaře, v poslední době jsem si oblíbil i víno, hlavně bílé. Začalo to už v Rakousku, kde jsem v osmdesátých letech čtyři roky hrál za Rapid Vídeň. Od té doby mi zůstala slabost pro jejich bílá vína. Moravská taky ujdou, ale rakouská v mém žebříčku stojí výš.

Pes Beník

Vždy jsem měl respekt ze psů, možná proto, že mě v dětství pokousal ruku boxer. Mazlit se s nějakým psem pro mě bylo donedávna nepředstavitelné. Před časem jsem si ale pořídil štěně malého teriéra Jacka Russella. Jmenuje se Beník a je mu osm měsíců. Pobavilo mě, když jsem si v očkovacím průkazu přečetl jeho jméno: Ben Panenka.

Pamětní síň

Ve svém věku už si můžu dovolit trošku sentimentu, a tak jsem jednu místnost ve sklepě vyhradil pro takovou svoji síň vzpomínek. Poháry, medaile, dresy a míče, zkrátka trofeje, které jsem za kariéru posbíral, mám zatím v krabicích. Teď je chci vybalit a rozmístit do prostor hned vedle malého skladu vína. Pak si tam sednu u lahvinky bílého a budu vzpomínat na staré slavné časy.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!