Trpěl v Údolí smrti. Ale doběhl | E15.cz

Trpěl v Údolí smrti. Ale doběhl

Brňan Daniel Orálek běžel nejtěžší ultramaraton na světě. Přes dvě stě kilometrů rozpálenou pouští zdolal za třicet hodin.

Čtyřicet stupňů Celsia ve stínu je historicky nejvyšší naměřená teplota v Česku. Ještě o osm stupňů víc musel snášet Brňan Daniel Orálek v kalifornském Údolí smrti.

Nejel tam jako turista na výlet. V půli července se postavil na start nejtěžšího běžeckého závodu na světě, v němž běžci zdolávají 217 kilometrů. Stoupají při tom z místa pod úrovní mořské hladiny až na vrcholky hor do  nadmořské výšky dva a půl tisíce metrů.

Nejhorší byla stoupání

Pouštní výheň, více než dvousetkilometrová trať, příkrá stoupání. Která z extrémních podmínek byla nejhorší?

„Pro mě stoupání. Byly to strašně dlouhé výběhy. Například na  osmnácti kilometrech mě čekalo převýšení patnáct set metrů. Prostě kopec, že si ho ani nedovedete představit,“ tvrdí čtyřicetiletý Orálek.

Samotná délka tratě mu tolik nevadila, v ultramaratonech dříve uběhl i delší vzdálenosti. Nikdy ale při tak vysokých teplotách. „Přirovnal bych to k tomu, jako když máte auto dlouho na slunci a pak vlezete dovnitř,“ vypráví vytrvalec.

Večer nebylo o mnoho příjemněji. „Foukal sice vítr, ale připadalo mi to, jako bych na sebe pustil horký fén. Nepředstavitelné vedro. Ani v noci se moc neochladilo, teplota klesla třeba jen k pětatřiceti stupňům,“ popisuje Orálek.

Přes všechny obtížné podmínky závod nejenže dokončil jako první Čech v historii, ale zaběhl desátý nejlepší čas. Badwater Ultramarathon, jak se závod jmenuje, zdolal za třicet hodin a sedmačtyřicet minut. Vítěz byl v cíli o šest hodin dříve.

„Osmdesát závodníků startuje ve třech vlnách. Já jsem vyběhl z druhé a po čtyřech hodinách jsem předběhl běžce z té první. Byl jsem v čele. Ti nejrychlejší ale odstartovali až ve třetí vlně a nakonec mě předběhli,“ vysvětluje Orálek.

Žaludeční potíže

Vytrvalci z celého světa nestartují hromadně proto, aby si na trati nepřekáželi. Každý z nich totiž musí mít s sebou čtyřčlenný podpůrný tým, který běžce doprovází v autě. Lidé z týmu Orálkovi každou míli, tedy zhruba po šestnácti stech metrech, chystali pití a led na zchlazení. „Teplo je takové, že se pot hned odpařuje. Člověk ani není mokrý,“ popisuje běžec.

Na zastávkách jedl Orálek banán, polévku a energetické gely. Přesto měl žaludeční potíže. „Zejména v noci, kdy jsem zvracel. Nic sladkého jsem pak už nemohl ani vidět. Potřeboval jsem sůl, tak jsem si dal brambůrky,“ vykládá o svých zážitcích ultramaratonec.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Mohlo by vás zajímat