Tři veteráni hledali cesty mezi kontrolami ve Švýcarsku | E15.cz

Tři veteráni hledali cesty mezi kontrolami ve Švýcarsku

Josef Rychtecký, Lubomír Hošek a Zdeněk Blabla z Budějovic byli na Mistrovství světa veteránů v orientačním běhu. Hledali nejlepší cesty v terénu i ve městě.

Těsně před startem dostanou do ruky mapu. Vezmou si kompas, nazují boty a vyrazí na trať. Podobně to dělají několikrát do roka už desítky let. Josef Rychtecký, Lubomír Hošek a Zdeněk Blabla. Budějovičtí orientační běžci.
Letos vyrazili i na mistrovství světa veteránů ve Švýcarsku. V současné době už nepatří mezi medailové aspiranty, ale běhají kvůli kondici, přírodě a těm mnoha letům, které u orientačního běhu strávili.
Být veteránem v orientačním běhu znamená, že už je jim víc než pětatřicet let. Konkrétně Zdenku Blablovi je dvaapadesát let, Lubomíru Hoškovi bude zanedlouho padesát a Josefu Rychteckému je dvaašedesát.
„Dvakrát jsem byl ve Švýcarsku v B-finále,“ uvedl Zdeněk Blabla. Ve sprintu obsadil 142. a na klasické trati 156. místo. Orientačnímu běhu se věnuje už pětadvacátým rokem. Letos běžel v kategorii padesátníků. Josef Rychtecký se k běhu dostal na vojně a začal v roce 1970 a na mistrovství světa se dostal do A a C finále. A Lubomír Hošek? Ten poprvé použil při běhu mapu v patnácti letech, když ho k tomu přemluvili kamarádi a výsledkem na mistrovství pro něj byla dvě C finále. Mistrovství světa pro všechny tři nebylo první zkušeností. Byli na něm už poněkolikáté.
Orientační běh si v mládí zkusili a už u něj zůstali. Co je na tom baví? V jednom se všichni tři shodnou. Jde o sport, ve kterém zapojují rovnoměrně fyzičku a hlavu. Vydávají se na trať a vlastně ani neví, kudy poběží. Mapu dostanou dvě minuty před startem. Jen se podívají, kde je první kontrola a zbytek už je na nich samotných.
„Není to jen o tom, jaký jste běžec, ale musíte umět skloubit všechno dohromady. Výběrem správné cesty dokážete ušetřit hodně času,“ vysvětlil Josef Rychtecký.

Nejstaršímu běžci bylo šestadevadesát let

Orientační běh je baví i proto, že je to sport pro každého. Lidé závodí v různých věkových kategoriích od dětí až po seniory. Vždyť nejstaršímu účastníkovi na letošním mistrovství světa Finovi Erkki Luntamovi je šestadevadesát let a trať sprintu okolo dvou kilometrů urazil za sedmatřicet minut.
„Je jen na vás, jakým způsobem trať absolvujete. Můžete běžet, můžete jít. Nikdo vás nevidí,“ popisoval Rychtecký. Podle Zdeňka Blably se zase kolikrát stane, že na trati člověk ani nemusí moc závodníků potkat. Běžci totiž startují ve zhruba dvouminutových intervalech, a proto nemůžou mít přehled, jak na tom jsou.
„Já to teď dělám tak, že se podívám na trať, odhadnu počet kilometrů a vynásobím ho jedenácti,“ pousmál se Rychtecký. Právě jedenáct minut je pro něj optimální doba, za jakou urazí jeden kilometr. A když se do celkového časového rozmezí vejde, je spokojený.
Ve Švýcarsku se vydali všichni tři do soutěží sprintu a klasiky. Obě tratě se liší v délce a v prostředí. Někoho to možná překvapí, ale orientační běžci závodí i uprostřed města. „Je to takové zpopularizování běhu. Aby byl lidem víc na očích,“ dodává Lubomír Hošek.
Tři Jihočeši běhali finálový závod v ulicích Neuchatelu, ale trénovali na něj i v centru Budějovic. Tratě jim na staroměstském předměstí připravil Radim Hošek, syn Lubomíra. „Měl jsem třeba problém s tím, že jsem správně nerozpoznal průběh dvorem domu,“ popsal jedno z úskalí závodu Josef Rychtecký. Zdeněk Blabla zase dorazil na most a zjistil, že kontrola je pod mostem. Naběhl si dalších dvě stě metrů a mohl ztratit i patnáct pozic v konečném pořadí.

Klasická trať zůstává dál v přírodě

Klasická trať zůstává i nadále v přírodě a je podstatně delší. Zatímco sprint měří okolo dvou nebo tří kilometrů, klasika i přes deset kilometrů. „Jsou taky další odnože orientačního běhu. Horský běh, v zimě na lyžích a nebo dělají orienťáky na kolech,“ vypočítával Zdeněk Blabla.
Této aktivitě se může věnovat i celá rodina, protože jsou také kategorie pro rodiče s dětmi. Všechny závody na jihu Čech jsou přístupné každému, kdo o ně projeví zájem. Pro začátečníky jsou speciální tratě a kategorie.
Ovšem orientační běh je sport, který lidi příliš netáhne. V jižních Čechách je pak nejmenší základna z celé republiky vůbec. „Je to hlavně o rodinné tradici. Nebo vás k tomu musí dostat přátelé,“ míní Zdeněk Blabla. V současnosti dělají také na Českobudějovicku hodně závodů, které jsou otevřené pro každého a nesou název Nebojte se mapy. Nových zájemců však zatím příliš nenalákali.
Povídání se třemi nadšenci nadchlo redaktora natolik, že se také rozhodl vyzkoušet si orientační běh. Napíše o tom v příštím vydání Sedmičky.

Orientační běh na jihu Čech:

V jižních Čechách je celkem patnáct oddílů orientačního běhu. Na Budějovicku je pět klubů.
Předsedou jihočeské oblasti orientačního běhu je Lubomír Hošek.
Pro závody v orientačním běhu potřebují zájemci jen kompas a sportovní oblečení. Závody jsou přístupné všem.
Mezi nejlepší závodníky z kraje patří Jan Flašar, Filip Hulec, Eliška Soudková, Radek Teringl, Pavel Zimermman.
Kalendář závodů v Jihočeském kraji čítá zhruba kolem dvaceti podniků.
Více informací o závodech i orientačnm běhu je na webu www.jc-ob.org

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!