„Trenér musí být i vychovatel“ | E15.cz

„Trenér musí být i vychovatel“

Olomoucký Ivo Gregovský získal ocenění dorostenecký trenér roku. O své hráče se stará i po tréninku.

Nový rok má za sebou teprve pár týdnů a fotbalový klub Sigma Olomouc se už může pyšnit prvním oceněním. Na galavečeru mládežnického projektu Grassroots, který organizuje Českomoravský fotbalový svaz, převzal cenu pro nejlepšího dorosteneckého trenéra Ivo Gregovský. Jednatřicetiletý kouč mistrovského týmu U17 hrál jako malý kluk volejbal, než ho soused v rodných Troubkách přivedl k fotbalu. „Pak už pro mě neexistovalo nic jiného než kopačák,“ říká Gregovský.

Získal jste ocenění pro nejlepšího dorosteneckého trenéra. Bylo to pro vás překvapení, nebo jste s tím trochu počítal? Popravdě jsem něco podobného očekával, protože mi Gustav Chromý (šéf Sportovního centra mládeže - pozn. red.) říkal, že se ho lidé ze svazu ptali, koho by doporučil. Tak jsem se vlastně dozvěděl o své nominaci. Ale nečekal jsem, že to budu nakonec tak prožívat, měl jsem z ceny velkou radost. Beru to jako ocenění za desetiletou práci, kterou pro klub dělám. Rozhodně je to pro mě velký závazek a motivace do další práce.

Už jste někdy dostal nějaké podobné ocenění za svou práci? Jako trenér jsem takovou cenu získal poprvé. Nad všechny peníze a ocenění bylo ale to, když jsem trénoval žáky a jejich rodiče mi potom přišli říct, jak moc fotbal děti baví a jak se těší na tréninky.

Co vás zaujalo na práci trenéra? Důležitá pro mě je práce v kolektivu. Chci jednou učit ve škole a trénování jsem bral tak, že budu mít skupinu dětí, které musím nějak zaujmout, starat se o ně, takže je to pro mě dobrá praxe.

Fotbalisté, které trénujete, jsou v problematickém věku, kdy je začínají zajímat cigarety, alkohol nebo spolužačky. Jak těžké je pro trenéra tohle uhlídat? Je pravda, že jde o zlomové období, kluci přecházejí ze základních škol na střední a začínají se kolem nich točit holky. Občas je také osloví nějaký manažer. Platí provázanost mezi školou a rodinným zázemím. Pokud kluk zvládá vše ve škole a má dobré zázemí, tak na hřišti odvede sto procent.

Je to tak, že trenér supluje i funkci vychovatele? Určitě ano. Jsem rád, že máme možnost hlídat si kluky po všech stránkách. Spolupracujeme s vedením škol, informujeme se o prospěchu a podobně. A pak s hráči o případných problémech mluvíme.

Co všechno tyto „nefotbalové“ povinnosti trenéra obnášejí? Někteří to vidí tak, že trenér si přijde na dvě hodiny zatrénovat na hřiště a tím to končí. Ale je potřeba vyřídit spoustu věcí kolem, mluvit s učiteli hráčů, s jejich rodiči. Zajet na internát, abych se podíval, jak se kluci prezentují. Dvě třetiny hráčů nejsou z Olomouce, rodiče nemají možnost ovlivňovat jejich výchovu, takže v tomhle beru velký díl odpovědnosti na sebe.

Stalo se vám už, že byste řešil problém s opilým hráčem? Naštěstí ne, ale pokud se něco takového stane a hráč je pod smlouvou, tak mu sáhneme na peníze. A kdyby se to opakovalo, tak musí odejít. Pravidla jsou nastavená od začátku a klub má určitý kredit. Hráčům vždycky říkám, že reprezentují sebe, svou rodinu, klub a tým, a že podle toho je třeba se chovat.

O největší událost loňského roku se v Sigmě postaral právě dorostenec, obránce Tomáš Kalas, kterého si vyhlédl anglický klub Chelsea. Jsou mezi vašimi svěřenci další podobně perspektivní mladíci? Troufám si tvrdit, že ano, určitě bych zmínil Davida Housku nebo Jakuba Plška. Ten dokonce přeskočil dorost a je teď v přípravě s juniorkou. Z nejmladších bych upozornil na Jana Štěrbu, kterého fotbalový svaz vybral mezi tři nejlepší mladší dorostence za loňský rok. Věřím, že o všech ještě uslyšíme.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!