Terezínská pevnost: skvost i kruté vězení. Historie stará 230 let | E15.cz

Terezínská pevnost: skvost i kruté vězení. Historie stará 230 let

Pevnost Terezín do bojů nezasáhla. Stala se ale pýchou vojenských architektů, tragickým místem pro Židy i doživotním vězením pro atentátníka ze Sarajeva.

Dozorce v rakouské uniformě prochází vězeňským blokem v terezínské Malé pevnosti. Z jedné z cel zaslechne slova. „Pomozte mi z vězení. Nebudete litovat. Mám venku vlivné přátele,“ slibuje vězeň. Dozorce je tvrdý. „Sklapni. To kvůli tobě teď umírají lidi ve válce,“ umlčí vězně. „Začala by stejně i bez mého činu,“ ozve se z kobky. Hlas za železnými dveřmi samotky patřil Gavrilu Principovi. Revolucionáři, který v létě v Sarajevu 1914 střílel na Františka Ferdinanda d´Este. Princip se z Terezína už nedostal. Po čtyřech letech tvrdého žaláře tam zemřel.
Pevnost ale nebyla od začátku jen vězením pro politické aktivisty, válečné zajatce a Židy. „Měla zabránit vpádu pruské armády a zastavit její postup na Prahu,“ říká tajemník terezínského městského úřadu Miloslav Kubíček. Letos město oslaví dvě stě třicet let od svého založení. Jeho historii začal psát císař Josef II. Pokyn pro stavbu pevnosti na soutoku řek Labe a Ohře vydal 10. ledna 1780.
„Ve své době představovala vrchol obranného systému podle francouzské vojenské školy,“ podotýká Kubíček. Unikátní barokní pevnost je také jedním z patnácti kandidátů České republiky na předběžném Seznamu kulturního dědictví Unesco. Stavba trvala jedenáct let a rakouskou pokladnu vyšla na dvanáct milionů zlatých. Ustoupit jí musely dvě vesnice.
Jádro areálu tvořil protáhlý osmiúhelník s osmi pětibokými baštami, bastiony. Tuto vnitřní linii ohraničoval příkop, který mohli obránci zaplavit vodou. V podzemí vedly naslouchací a minové chodby dlouhé až osmdesát metrů.
„Obránci v nich mohli slyšet zvuk lopat a krumpáčů, kdyby se chtěl nepřítel podkopat. Pak by v minových chodbách odpálili nálože, které by nepříteli záměr překazily,“ vysvětlil Kubíček. Ani napoleonská, ani pruská armáda k Terezínu ale nikdy nedošly.

Nejslavnější vězeň

Od poloviny 19. století sloužily kasematy terezínské pevnosti jako vězení pro odpůrce habsburské monarchie. Nejznámějším byl bosenskosrbský revolucionář Gavrilo Princip. „Byl odsouzen v roce 1914 za vraždu následníka trůnu arcivévody Františka Ferdinanda a jeho manželky Žofie. Jako mladší dvaceti let nemohl být popraven. Dostal dvacet let vězení,“ uvedl historik terezínského muzea Vojtěch Blodig. Podmínky v pevnosti byly ale kruté. „Například dlouhé dny zůstal zavřený na samotce v naprosté tmě a na nohou desetikilové okovy,“ doplnil Blodig. Ale krutý hlad, studená cela a špatná hygiena zlomily Principovo zdraví. Rok po vypuknutí první světové války onemocněl tuberkulózou. Teprve koncem března 1916 povolilo litoměřické velitelství, aby se léčil v posádkové nemocnici v Terezíně. Prodělal i amputaci levé ruky. V době smrti vážil pouhých čtyřicet kilogramů. Zemřel 28. dubna 1918. Půl roku před koncem války, kterou vyvolal.
„Jeho hrob měl zůstat utajen. Ale jeden z českých vojáků jeho hrob identifikoval. Dva roky po válce byly ostatky Gavrila Principa exhumovány a převezeny do Sarajeva, kde je dodnes oslavován jako hrdina,“ dodal Blodig.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!