„Táta“ Vejvoda

Když děti zlobí nebo nosí špatné známky, nezbývá, než se jim ještě víc věnovat. Ale v konečné fázi je to jen na nich, jestli se zlepší, nebo ne. Rodiče nikdo jen tak nevymění. Ve sportu to totiž, bohužel, funguje opačně. Vymění se rodiče, tedy trenéři, a hráči buď dál hrají špatně, nebo se zlepší a pak se oslavuje - trenér. „Táta“ Vejvoda dával hokejovým „dětem“ maximum, domlouval jim, vysvětloval, na zimáku div že nebydlel. Ale ti jeho kluci hráli pořád blbě, a tak je jejich „táta“ opustil. Nahradil ho sice Tatíček, jenomže to už je jiná kapitola. Přeju „tátovi“ Vejvodovi k těm jeho čerstvým šedesátinám, aby mu ti kluci dali dodatečně k tomu jubileu to nejlepší, co mohou dát - záchranu v extralize a parádní hokej k tomu.