Svědectví z černé roury, kudy běžně proudí plyn a prach | E15.cz

Svědectví z černé roury, kudy běžně proudí plyn a prach

Vlézt do obrovského potrubí s krompáčem a lopatou a uvnitř začít kopat do tun černé spečené hmoty. Nic záviděníhodného.

Na počátku všeho je vysoká pec. Do ní proudí vysokopecní plyn při výrobě surového železa. Plynové je nutné občas vyčistit. Usazuje se v něm černá mazlavá hmota. Většinou prach. Kolem vysokých pecí v největší české ocelárně ArcelorMittal v ostravských Kunčicích vede těch trubek a potrubí tolik, až laik naprosto ztrácí jistotu, že by se v té spleti mohl někdo vyznat.
S místním experty však neomylně stoupáme stále výš. Po schodech, po jakési střeše, žebříku, pak už rovnou po potrubí. A potrubí má v sobě poklop. Něco jako v ponorce. Poklopem se leze dovnitř. Roura je to pořádná. Její průměr je dva metry dvacet centimetrů.
Čtrnáct dělníků z ostravské firmy Hadr a kyblík čistilo pětatřicet metrů vnitřku tohoto potrubí čtyřicet hodin. Nepřetržitě. Dělníci vykopali a vyházeli z potrubí dvě stě dvacet tun černého odpadu. Je v něm ještě tolik železa, že se použije opět jako palivo pro vysokou pec.
Práce musí proběhnout co nejrychleji. Vysoká pec bez plynu je odstavená, i potrubí se muselo jeden den větrat, aby do něj vůbec mohli lidé vlézt. Že by se však vnitřkem linula nějaká svěží vůně, tak to se rozhodně říci nedá.

Jako na čelbě

„Pracuji tady už třicet let a to potrubí už tady při mém nástupu bylo,“ odpovídá technolog vysokých pecí Igor Hynčica na otázku, jak může být roura, do které lezeme, stará. Dlouhá je každopádně sto šedesát metrů. „Technologie čištění je jednoduchá. Prostě ruční práce: lopata, krompáč, kolečka. Co se nakope, vyhodí se ven takzvanými průlezy,“ vysvětluje Hynčica.
Černý je člověk už v okamžiku, kdy leze poklopem dovnitř. Lepkavá hmota se chytne, a prostě už nepustí. Uvnitř to tak trochu připomíná čelbu na šachtě. Přítmí, tunel, čerň. Jen ten odér plynu v podzemí chybí. Pro jistotu jsou zde přístroje, které koncentrace plynu měří. Kdyby náhodou něco. „Jak se mi dělá? Výborně. Trochu drsné, ale jinak se to dá. Dělám to už potřetí,“ říká zkušeně jeden z kopáčů Ladislav Danihel. Práce je na Ostravsku teď vzácná a tak kritická slova od loajálních dělníků se rozhodně čekat nedají. „Dnes je kolem pěti stupňů, to je ideální počasí. Když jsme dříve čistili v horku, smrdělo to tu mnohem víc,“ ví své o problematice práce v potrubí Danihel.
„Dřina to je, ale jinak si nemohu stěžovat. Vždycky uvnitř děláme tak dvacet minut a pak musíme deset minut ven na vzduch,“ doplňuje svého kolegu Martin Balog. „Prostě kopu krumpáčem a ten sajrat vyhazuju do děr,“ popisuje Balog svoji náplň práce. I další z dělníků, Milan Otčenáš, si pochvaluje, jak se mu dělá dobře. „Byl jsem už v horších extrémech. Na nádraží v Bohumíně jsem čistil vagóny od nafty. To musíte vlézt do vagónu a takový dehet uvnitř vytahovat kýblama ven nahoru. To je práce tisíckrát horší než tato,“ srovnává Otčenáš.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!