Suchopárek: Čistím si hlavu v klášteře | E15.cz

Suchopárek: Čistím si hlavu v klášteře

V pátém dílu seriálu Sedmičky svých sedm radostí přestavuje chomutovský malíř, sochař a muzikant Václav Suchopárek.

Chomutov / Kdyby někdo uděloval ceny za všestrannost, Václav Suchopárek by určitě nějakou získal. Přitom v žádném z oborů, které dělá, není profesionál. Dává do nich ale kus svého srdce. „Jinak to ani nejde,“ myslí si čtyřiašedesátiletý umělec.

1. Manželka a děti

Pro člověka, který maluje a tráví hodiny v ateliéru, je rodinné zázemí na prvním místě. Mám dva syny a tři vnoučata. Šimona, Zuzanku a Johanku. A zlatou, trpělivou ženu, která to se mnou často nemá lehké. Za to jí velice děkuji. Jsem pyšný i na syna Petra, který je vedoucím dudácké skupiny Arcus. A samozřejmě na vnoučata. Dělají nám velikou radost.

2. Malování

Maluji už asi čtyřicet let. Maloval už můj otec. Jako dítě jsem se na něj rád díval.
Léta jsem pracoval jako strojvůdce. Turnusové směny mi umožňovaly naplno se věnovat výtvarnému koníčku. Teď si ho užívám v důchodu.

K malování mě před lety přivedl dlouhý pobyt na nemocničním lůžku. Začínal jsem malbou krajiny a architektury. Navštěvoval jsem výtvarný kroužek při Závodním klubu železničářů v Chomutově vedený Františkem Žáčkem. Jsem jedním ze zakládajících členů místního Malířského společenství. Mé ilustrační kresby zřícenin hradů Chomutovska vyšly v devadesátých letech na pohlednicích. Pár svých obrazů mám i ve sbírkách okresního muzea.

Nejraději kreslím krajiny a portréty na hradech a různých slavnostech. Občas si namaluji i něco moderního a velice mě lákají oltářní obrazy. V poslední době abstraktně ztvárňuji duchovní tematiku. „Přičichl“ jsem k ní v mužském klášteře ve Středomoří.

Třináct let po sobě jsme dělali pro děti malířské tábory. Předávám zkušenosti i ve výtvarné škole svého ateliéru. Teď pořádám malířské plenéry pro dospělé. Loni v Chorvatsku a letos ve Francii.

3. Sochaření

První sochu jsem vytvořil v Německu. Ze dřeva. Druhá vznikla v Boleboři a ta třetí, pískovcová, v Zubrnicích. Tam mi nabídlo spolupráci ústecké sdružení Spolu, které se stará i o začínající výtvarníky.
Socha v Zubrnicích znázorňuje královnu, šaška a krále. Je oboustranná. Teď stojí tam před radnicí a čeká na svého kupce. Sochaření je úporná dřina, ale přináší velice zajímavé pocity z vykonaného díla.

4. Muzika

Hudba je pro mě velice hezký, okrajový koníček. Každý čtvrtek se scházíme v chomutovském penzionu Sport na zpívánky. Hrajeme na varhany a kytary.
Občas zazpíváme i na různých akcích. Asi dvacet let jsem zpíval v souboru Hlahol. To mě hodně bavilo, ale pak jsem to přestal časově zvládat.

5. Sběratelství

Další mojí láskou je sbírání starých pohlednic a obrázkových týdeníků Zlatá Praha. Je v nich spousta reprodukcí obrazů. Za celý život jsem nasbíral všechny ročníky, od roku 1884 až do roku 1930. Jednou chci tyhle časopisy odkázat chomutovskému muzeu, kde jsem několik let pracoval.

Mám sbírku asi dvaceti tisíc starých pohledů s malířskou tematikou. Dostával jsem je ve sběrně papíru za malý poplatek. Někdy jsem jich získal i celý kufr. Na pohlednicích jsou ze sedmdesáti procent díla vynikajících českých výtvarníků. Je škoda, že jich tolik upadlo v zapomnění. Byla by to zajímavá výstava. Aspoň by se o nich lidé něco dozvěděli.

6. Přátelé

Bez přátel se žít nedá. Je pár lidí, kteří jsou pro mě nesmírně důležití. I v rodině je přátelství to nejcennější. Jsem štastný, když jsou šťastní lidé kolem mě. Věřím tomu, že kdo dává štěstí a radost, vrací se mu to ve svrchované míře. K životu nepotřebuji auto ani hmotné statky, ale zdraví a své přátele.

7. Cestování

Poznávat svět je asi pro mnoho lidí velkým lákadlem. Zrovna tak pro mě. Letos se chystáme s kamarádem na cestu po mnišském státě Athos na Chalkidiki v Řecku.

Nejedeme tam poprvé. Už jsme tam týden žili s mnichy. Vstávali jsme v půl třetí ráno, snídali misku oliv a sklenici vody, modlili se a chodili denně dvacet kilometrů do sousedního kláštera. Zhubnul jsem osm kilo. Člověk si tam vyčistí hlavu a utřídí žebříček hodnot. Bylo to úmorné, ale povznášející. Třeba mnišské noční zpěvy, ty jsou úžasné.

No a nedávno jsme se vrátili z Francie. Malovali jsme kousek od Saint Tropez.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!