Starý Most? První generaci nového města už nic moc neříká | E15.cz

Starý Most? První generaci nového města už nic moc neříká

Narodili se v novém Mostě. Staré město už nezažili. O svém městě mají jiné představy než generace jejich rodičů a prarodičů.

Syn známého mosteckého hudebníka Miroslav Kuželka, obchodní asistentka Eva Macalová a reprezentační plavec Daniel Vaisocher. Těm všem je přes dvacet a jsou první generací nového Mostu. Své město milují, i když ne bezvýhradně.

Z Nového Zélandu domů

Miroslav Kuželka mladší by si už těžko dovedl představit, že by začal život někde jinde, než v Mostě. Úplně od začátku, z ničeho. „Mám tu rodinu a zázemí, přátele a partnerku. Je to můj domov,“ říká bez dlouhého přemýšlení osmadvacetiletý muž.
Ještě před pěti lety si ale dokázal představit, že by žil jinde. „Byl jsem pět a půl roku na Novém Zélandu. Tam by se mi zrovna líbilo. Tenkrát jsem přemýšlel o tom, že bych tam zakotvil,“ vzpomíná na studentskou prázdninovou brigádu se čtyřmi kamarády. Tři měsíce tam česali jablka, aby si vydělali na cestování po cizí zemi. „Byla to sezonní práce, pro cizince tam jinak nic není,“ dodává Kuželka.
V Mostě vystudoval gymnázium, pak šel do Prahy na fakultu tělovýchovy a sportu. Dálkově si ještě dodělává doktorandské studium. „Byl jsem na koleji, dojížděl jsem každý víkend do Mostu. Je to kousek, rád jsem se sem vracel,“ přiznává.
Most nebere jen jako betonové město. „Teď už se pro tuhle oblast dělá víc. Rekultivují výsypky, vzniká nové jezero,“ uvědomuje si změnu krajiny, zasažené mnohaletou těžbou hnědého uhlí.
Pochvaluje si také sportovní vyžití. „Od hokeje přes fotbal. To vše se tady dá provozovat,“ podotýká.
Miroslav Kuželka pracuje u táty v soukromém nahrávacím studiu. Jako kameraman střihač. „Nejsem ale na rozdíl od svých rodičů umělecky založený. Jsem taková černá ovce. V mém životě hraje větší roli sport,“ připouští. Kdyby se mu naskytla možnost dělat například kondičního trenéra, neváhal by. „Ale teď jsem spokojený tady. Práce v rodinném studiu mi časově vyhovuje kvůli škole. Nemusím se uvolňovat ze zaměstnání, když dojíždím do Prahy na zkoušky nebo přednášky,“ poznamenává.
A jak vnímá nostalgii starší generace po starém Mostě? Nijak. „To, že tady stálo starobylé královské město, už mi moc neříká. Narodil jsem se do nového Mostu, to staré znám jen z filmových dokumentů od táty a z dobových fotek. Nemá se mi po čem stýskat, nezažil jsem to,“ krčí rameny.
Přesto by chtěl, aby nový Most vypadal alespoň zčásti tak, jako ten starý. „Moje přítelkyně studovala v Olomouci. Když tam člověk prochází historickými uličkami, je to nádhera. Ale dnešní doba už tomu tolik nakloněná není,“ soudí Kuželka.
Taková architektura má podle něj smysl už jen ve městech, kde ji zachovali. „Dneska všude vyrůstají obří nákupní střediska, velká parkoviště. Rodiny mají třeba i tři auta. Doba je úplně někde jinde,“ míní. Za nejdůležitější považuje ve městě dostatek kulturních a sportovních možností.

Až moc novodobého

Eva Macalová je v Mostě ráda, ale jsou věci, které by v něm změnila. Jí naopak přijde, že je ve městě pořád ještě málo příležitostí k rekreačnímu sportu. Na rozdíl od Miroslava Kuželky jí vadí, že v Mostě je všechno moc novodobé. „Třeba to, že dominantou Prvního náměstí je velké obchodní centrum. Toho je tu až moc. Chybí tady duch starého Mostu. Kašnu převedli ze starého města a k ní necitlivě umístí moderní stavbu. Mohli ji architektonicky přizpůsobit,“ kroutí hlavou devětadvacetiletá žena.
Jejím rodičům se starý Most líbil víc. „Jak vypadal, znám ale jen ze zažloutlých fotografií,“ lituje.
Líbí se jí Ústí nad Labem, odkud pochází její přítel. „Je sice novodobější, alespoň určité části jsou však historické,“ vysvětluje svůj zájem o krajské město.
Za svůj poměrně krátký život už vystřídala několik zaměstnání.
Vystudovala v Mostě střední školu, technickou administrativu. Začínala jako operátorka v místní pizzerii, pak v Kralupech ve velkoskladu obchodního řetězce odbavovala kamióny. Má za sebou i několik brigád a prodávala také v sexshopu. Teď je asistentka obchodního oddělení mostecké pobočky firmy, která vyrábí plastová okna. „Most miluji, ale kvůli partnerovi bych byla ochotná se z něj odstěhovat. Mám tu rodiče, zařízený byt, ale obětovala bych se. Šla bych za ním do Ústí,“ uvažuje. Partnera zkoušela přemlouvat, aby s ní bydlel v Mostě. Zároveň ale plánují, že si postaví dům. „A to by bylo spíše v Ústí. Jsou tam ke stavění lepší podmínky,“ domnívá se Macalová.
V Mostě oceňuje nově udělaný okruh pro kolečkové bruslaře na Matyldě, koňské závodiště a autodrom. „Ten mají málokde,“ pyšní se. Líbí se jí i nové mostecké divadlo. Ještě je zvědavá, jak bude vypadat okolí napouštěného jezera. Jaká tam budou sportoviště a zábavní centra.

Praha je anonymní

Daniel Vaisocher trávil posledních deset let v Praze. Celý život plaval, v Mostě hrál jako doplňkový sport i fotbal a dělal atletiku. „Moje kariéra se tak zhoupla, že jsem se po vojně v pražské Dukle dostal do vrcholového centra plavání,“ vypráví sedmadvacetiletý borec, rodák z Mostu. Most mu v osmnácti letech připadal jako město, kde se nedá nic kloudného podniknout. Že je v něm málo možností, jak smysluplně trávit volný čas.
„Za uplynulých deset let ale zaznamenal velký pokrok. Hodně se tu změnilo, i proto jsem se vrátil. Máme aquadrom, v létě můžu na Matyldě a u Benediktu jezdit na kolečkových bruslích, jít si zaběhat na Ressl. Akorát teď v zimě je to se sportováním ve městě horší,“ stýská si.
Zpátky do Prahy by už nešel ani za nic. „Je tam sice hodně nejrůznějších možností, ale na druhou stranu je to anonymní město. Nikdo si tam nikoho nevšímá. Ten rychlý život mi postupně začal lézt na nervy,“ upozorňuje Vaisocher.
Poslední roky proto jezdil pravidelně o víkendech domů, odpočinout si.
V Mostě vystudoval střední školu, obor management ve strojírenství. Po vojně se v Praze přihlásil na Vysokou školu chemicko-technologickou, ale tam mu nevyšli vstříc s tréninky. Proto přestoupil na ekonomickou fakultu, kde mu nabídli sportovní stipendium. V současnosti se živí jako zástupce jedné farmaceutické firmy pro severní Čechy.
„Do Mostu jsem se vrátil letos v létě. Vrcholovou plaveckou kariéru jsem ukončil, už jsem byl v družstvu jeden z nejstarších. Čtrnáct tréninků týdně, to mě fakt ničilo. V bazénu jsem byl pět hodin denně,“ směje se. Je po dvou operacích třísel, má uvolněné vazy v kolenech i kotnících.
Ziskem dvou stříbrných medailí na mistrovství světa v Götteborgu v kategorii pětadvacet až třicet let s reprezentačním plaváním skončil. „Plavali tam i bývalí olympijští vítězové. S takovou sportovní tečkou jsem spokojený,“ pochvaluje si.
Teď už chce plavat jen za mostecký klub. „Dlužím mu to, protože jsem tady vyrůstal,“ dodává vděčně.
Přestože starý Most nepamatuje, zajímá se, jak královské město vypadalo. „Vnímám jeho architekturu. Možná jsem ovlivněný starou Prahou. Každopádně je škoda, že musel padnout. Nový Most ale cítím jako svůj skutečný domov,“ říká bez zaváhání.

Je i pro vás nový Most domovem?

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!