Starostové ve svých pracovnách uvízli. V socialismu a nevkusu | E15.cz

Starostové ve svých pracovnách uvízli. V socialismu a nevkusu

V kancelářích starostů Břeclavi a Hodonína se najdou i zajímavé předměty. Podle bytových architektů jsou ale úřední místnosti bez života.

Denně řídí chod města a prosazují své názory. Jak ale vypadá místo, odkud starostové Břeclavi a Hodonína o všem rozhodují? Sedmička zjišťovala, jaké jsou jejich kanceláře, a spolu s odbornicí na bytový design ohodnotila i jejich vkus.

Nový šéf Břeclavi Oldřich Ryšavý dominantu své kanceláře zdědil po svém předchůdci. Jeho stůl zdobí starožitný telefon vyrobený z mramoru. „Určitě funguje, ale beru jej spíš jako takový kýč. Používám samozřejmě modernější,“ vysvětluje s úsměvem Ryšavý.

Odkaz na jeho lékařskou praxi by tu kdokoliv hledal marně, snad nejlépe by se u něj cítil sportovní fanoušek. Převažují trofeje klubů, které svým výsledkem pomohly propagovat město. Třeba obří dřevěná raketa s podpisy hráček místního pingpongového klubu. „Ještě jsem neměl tu odvahu to odstranit,“ překvapuje svou odpovědí Ryšavý.

Vitrínu s poháry totiž také zdědil po svém předchůdci. „Ale koneckonců je to památka na vítězství stolních tenistek v lize, které se staly mistryněmi České republiky. Nicméně budu přemýšlet nad lepším místem, kam poháry umístit,“ říká Ryšavý.

Asi největší překvapení ukrývá odpočinková místnost, která sousedí s jeho kanceláří. V malé skříňce leží na tisíc kusů brožur. Ne tak ledajakých. Jedná se o sbírku básní bývalého starosty Dymo Piškuly, který verše napsal pod pseudonymem David G. Kamenný.

Problém ale je, že peníze na všech dva tisíce kusů, které starosta nechal vytisknout, šly z městské kasy. Novému vedení města zbyla ještě zhruba polovina výtisků. Nástupce Piškuly tak může ve volných chvílích pročítat jeho verše.

„Řešili jsme, co s tím. Samozřejmě to nemůžeme vyhodit, jde přece jen o majetek města. Do knihy jsem nahlédl. Není to rozhodně poezie, kterou bych měl chuť číst. Pochopitelně je to ale můj subjektivní pohled,“ vysvětluje Ryšavý.

Jeho kancelář pro něj zatím není úplně ideálním místem a kdyby mohl, změnil by ji. „Pár úprav bych mohl udělat. Ovšem město není v takové kondici, aby si to mohlo dovolit. Na druhou stranu je to přece jen úřední místnost,“ tvrdí starosta. Zatímco interiéry domů a bytů se přizpůsobují aktuálním trendům, v úředních budovách to tak úplně neplatí. Podle odborníků přicházejí změny pozvolna. Někdy vůbec.

Na bytové designéry to ale působí jako červený hadr na býka. „Nemyslím, že starosta musí být obložený stoly. Nebo je to účel, aby se k němu občané nedostali? Umístění stolu do rohu místnosti s přístupem pouze z jedné strany je navíc nevkusné a nepraktické,“ nebere si servítky při hodnocení Ryšavého kanceláře bytová designérka Yvetta Bodoloszová.

Nezamlouvá se jí ani pracovní stůl starosty. „Telefonní přístroj je sice krásný, ale do takto vybavené kanceláře, vedle stolní lampy a monitoru počítače, se opravdu nehodí,“ všímá si Bodoloszová.

„Změnit, prosím!“

Mnohem hůř vychází z hodnocení kancelář hodonínského starosty Jiřího Mráky. V budově, která se slavnostně otevřela v květnu roku 1904, by to chtělo podle designérky výraznou změnu.
„Člověk by se měl po příchodu do přijímací kanceláře cítit tak, aby strachy nebo vzpomínkou na socialismus nezapomněl, s jakým požadavkem přišel. Interiér by mu měl rozvázat jazyk, aby se starosta dozvěděl to, co by se dovědět měl,“ upozorňuje Bodoloszová.

Mráka si z toho ale nic nedělá. Coby bývalý archivář si nepotrpí na modernu. „Já to neřeším. Jediné, co jsem po svém nástupu udělal, bylo, že jsem vyměnil šuplíky,“ říká s úsměvem Mráka, který nepřekvapuje ani tím, že nemá v kanceláři počítač.

Ale podobně jako jeho protějšek Ryšavý se necítí na novém pracovišti ve své kůži. „V archivu to bylo útulnější, jinak zaměřené. I to prostředí bylo klidnější,“ říká Mráka, jemuž v kanceláři visí například diplomy z partnerských měst nebo letecká fotografie Hodonína.

Ve své pracovně si ale cení výhledu. „To je něco úžasného, především v noci, protože vidím, jak město žije,“ pochvaluje si starosta pohled na Masarykovo náměstí. Tvrdí, že pokud by měl interiér změnit, tak hlavní slovo bude mít jeho asistentka. „Od toho mám tady paní Gábinku Drozdovou, mou pravou ruku. Ale ta mně do toho nemluví, jen radí. Velké slovo má i manželka, ale pouze doma. Nicméně největší radost mám vůbec z toho, že jsem mohl do úřadu nastoupit,“ dodává Mráka.

Bodoloszová má za to, že by měl na prostředí, ve kterém tráví podstatnou část dne, zapracovat. „Když to shrnu, tak dekorace je „každý pes, jiná ves“. Třeba koš na odpadky vypadá, jako by si ho starosta přinesl z dětského pokoje. A skříni na knihy a dokumenty už snad chybí jen posuvná skla sektorového nábytku ze sedmdesátých let,“ pohoršuje se designérka.

Jak pro starostu Hodonína, tak Břeclavi má jednoduchou radu. Své úřady by měli zmodernizovat. „Tak, aby byli blíže k lidem,“ uzavírá Bodoloszová.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!