Staří psi se honí za míčem | E15.cz

Staří psi se honí za míčem

Už osmačtyřicet let si chodí parta táborských nadšenců pravidelně zahrát fotbal. Že mají šedesátku na krku, jim nevadí.

Po druhé hodině se na táborském stadionu Míru schází každou sobotu příznivci fotbalu. Nevadí jim vedro, déšť nebo mráz. Nazují kopačky, kapitáni rozlosují hráče a nastoupí. V létě na trávu, v zimě na umělý povrch na Kvapilce. Tento rituál provází sportovně založenou partu osmačtyřicátý rok. Jen aktéři už trochu zestárli.

„Dnes si jen odpočíval před brankou,“ hecuje jeden z pamětníků protihráče. „Aspoň jsem nedal vlastní gól, jako ty,“ reaguje druhý. Dlouho po zápase se dokáží o fotbale bavit. Na hřišti si nedarují ani píď, ale po utkání jsou kamarádi.

Začínali u popelnic

„Když jsme chodili na gympl, začínali jsme na parkovišti u vojenské plovárny. Postavili jsme si branky z popelnic a už se hrálo,“ vzpomíná Jaroslav Lavička na začátky z roku 1962. „Pak jsme hrávali na škváře. V létě to byl mlat, v zimě zase samý zmrazek,“ dodává.

Nejstarším, který ještě občas honí balon, je sedmdesátiletý Milan Dráždil. Ale i ostatní spoluhráči Miroslav Volný, Jaroslav Lavička, Jan Heřmánek, Ladislav Šlopek, Milan Oldřich, František Vošta a Jaroslav Svoboda už vstoupili do klubu šedesátiletých. „Kdo oslaví šedesátku, dostává dres starých psů. Jsou očíslovány podle věku,“ říká Lavička.

Jelikož věk nelze zastavit, řady fotbalistů prořídly. „Proto jsme nabrali mladší. Novou krev. Až dosáhnou padesátku, budou z nich mladí psi,“ uvádí.

Kvůli sobotnímu fotbalu museli členové rodin hráčů oželet různé víkendové akce. „Je nepsanou tradicí, že na chalupu jezdíme až po fotbálku,“ směje se Lavička. Velkým nadšencem je i Ladislav Šlopek, který dojíždí každý týden vlakem nebo autem až z Prahy.

Fotbálek samozřejmě přináší i zranění. Hráči zažili přetrhané vazy, zlomený kotník nebo natržený sval. „Ale na druhou stranu nevím, co je angína,“ tvrdí Šlopek.

Bez fotbalu by umřeli

Pokud by někdo chtěl zpochybnit fotbalové umění starých psů, divil by se. „Asi před deseti lety jsme se zúčastnili turnaje v Táboře. Byli jsme o dvacet let starší než ostatní, brali nás za outsidery. Ale prohráli jsme až ve finále na penalty,“ vzpomíná Lavička.

Přestože nejlepší hráčská léta mají staří psi už za sebou, na fotbal nezanevřou. „Budeme sportovat dokud to půjde. Bez fotbalu bychom asi zemřeli,“ tvrdí Lavička.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!