Správný fanoušek musí mít dobrý hlas | E15.cz

Správný fanoušek musí mít dobrý hlas

Michaela Hrozková

Bez fanoušků by se žádný sport neobešel. Bez nich by totiž nebyla na stadionech ani v halách ta správná atmosféra.

Bára Klimešová je opravdová fanynka hokejové Dukly.
Chodí na každý zápas. Vynechá, jen když je opravdu hodně
nemocná. „Jezdím i na výjezdy. Někdy
bývám ráno trochu unavená, když se vrátíme pozdě. Ale do školy
musím. Neexistuje, abych zůstala doma jenom proto, že jsem
byla předchozí den na hokeji,“ usmívá se studentka soukromého
jihlavského gymnázia v Jihlavě.

Je jí teprve osmnáct let, ale i přes své mládí patří
do pevné základny fanoušků a na „dukláckých“ zápasech je
nepostradatelná. Je totiž i bubenicí.

Jediná žena v kompletní čtyřčlenné sestavě.
„Někdo má rád koně, někdo fotbal, mojí srdeční záležitostí
je hokej. Duklu mám v srdci. I když nehrají
vždycky dobře, nebo by mohli hrát i líp, nepůjdu
fandit někomu jinému jen proto, že se jim zrovna
nedaří. S Duklou jsem v dobrém i zlém,“ vysvětluje
Bára.

Jan Bubeník jezdí fandit na zápasy už devět let až z Chrudimi. Cesta
do Jihlavy mu trvá víc než hodinu. Ale ani to ho neodradí na utkání
dorazit.

Když začal před lety na zápasy jihlavských hokejistů jezdit,
přišlo mu, že jsou některá místa v hledišti rozdělená.
Dnes chodí na stejné místo a nikomu to nevadí.
Každý správný fanoušek musí mít podle Honzy Bubeníka
hlavně dobrý hlas a zapálenost. Bez těchto dvou věcí to
prostě nejde. Dres vypere až po sezoně

A jako správnému fanouškovi mu nemůže chybět ani
duklácký dres. „Nemá cenu se na zápasy fintit, protože
jsem většinou stejně špinavý. Už šest let nosím
na zápasy extraligový dres. Vždycky po sezoně
ho vyperu, častěji to nemá cenu,“ podotkl Honza.

Nechybí mu ani šála. Doma má také červenou a žlutou
paruku, ale ty moc nenosí. Doma a do práce
nosí trička s Duklou. „Ať všichni vidí, komu fandím,“
směje se Honza.

Jako holka budí Bára Klimešová na stadionu pozdvižení.
Holky – vášnivé fanynky – by se daly spočítat na prstech jedné
ruky. Chlapi je berou jako zpestření hokeje a váží si jich,
když vidí, že to berou vážně. Báře dokonce i ochotně pomáhají
nosit buben.

„Hodně kamarádek se mi diví, že chodím na hokej, protože
tam jsou jen staří chlapi. Nechodím tam ale kvůli chlapům,
ale kvůli hokeji. Je to podle mě nejlepší sport, na který můžu
tady v Jihlavě jít,“ říká Bára.

Fandit na zápasech začala už jako malá, protože ji s sebou
brával tatínek. V sezoně 2004/2005 byla na baráži
s Českými Budějovicemi, kde Dukla sestoupila. Právě tam
začala poprvé vnímat tu správnou hokejovou atmosféru.

Další sezonu už stála u kotle. Postupem času se posunula
až do jeho středu, kde byly bubny. „Jednou mi zničehonic
jeden pán řekl, ať si to jdu zkusit, že nemají bubeníky. Tak
jsem to zkusila a zůstala jsem u toho,“ popisuje Bára.

S ostatními fanoušky ji většinou spojuje jen hokej. S několika
chodí občas i na pivo. Celý večer se baví ale jen o Dukle.
Jak hráli, kdo dal přihrávky, kdo gól…
Když se jí něco nelíbí, dokáže i hodně zakřičet.
„Až se chlapi diví, co ze mě dokáže někdy vyletět,“ směje
se Bára.

Pošťuchování podle Báry k hokeji patří, ale rozhodně si
nemyslí, že by k němu mělo patřit i násilí, které poznala
na vlastní kůži na derby v Havlíčkově Brodě.
„V Havlíčkově Brodě jsem schytala pár ran
od pána, který pracoval na zimním stadionu. Neudělala
jsem nic a dost mě zaráží, že se neštítil
uhodit holku,“ vzpomíná na nepříjemné okamžiky
loňského zápasu.

Báře se na hokeji líbí fanouškovská pospolitost. Celý
kotel se na stránkách diskusního fóra domlouvá, jaký předvede
na významných zápasech chorál. „Je taky fajn, že se fanoušci
dokážou složit na nějaký dárkový koš nebo flašku,
když má hokejista narozeniny nebo odchází z týmu,“ uzavírá
povídání Bára.

Autor: Michaela Hrozková
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!