Spotřebitel v plenkách | E15.cz

Spotřebitel v plenkách

Fejeton Pavla Tomeše

Náš syn si televize většinou moc nevšímá, když ale běží reklama na Actimel, přiběhne z vedlejšího pokoje a nábožně se rozplácne před obrazovkou s blaženým ááá. Když jsem mu to jednou vypnul a on se rozbrečel, přinutilo mě to přemýšlet o tom, jak reklamní průmysl tvrdě zaměřuje i spotřebitele, kteří nemají své potřeby ještě pod kontrolou.
Dost zákeřná mi připadá například reklamní upoutávka na Tvaroháček těsně před a po večerníčku, která u našeho syna dokázala vyvolat větší nadšení než všechny příběhy Maxipsa Fíka nebo Krtečka dohromady. Pokaždé jsem se našemu osmnáctiměsíčnímu konzumentovi snažil vysvětlit, že jde o průhlednou manipulaci ze strany výrobce. „Ten infantilní hlásek afektovanýho pejska s velkýma očima, co se usmívá, jako kdyby vyhulil kilo trávy, to je pod tvoji úroveň,“ říkal jsem mu. Ale on neposlouchal a olizoval obrazovku ještě dlouho po té, co Večerníček řekl „Dobrou chuť“, pardon, vlastně „Dobrou noc“. Trochu jsem zapátral a dozvěděl se, že „reklama zaměřená na děti by neměla doporučovat ke koupi výrobky nebo služby s využitím jejich nezkušenosti nebo důvěřivosti.“ Aha. Moc by mě zajímalo, jak u spotřebitelů, kteří ještě prdí do plíny, vypadá doporučování ke koupi BEZ využití jejich nezkušenosti a důvěřivosti? A doufám, že mi nikdo nechce tvrdit, že o nákupu přece nakonec rozhoduje rodič. To asi nikdy neprojížděl s kočárkem samoobsluhou. To, že reklama oblbuje i nemluvňata, si vždy uvědomím, když se při průjezdu obchodem najednou dítě vymrští z kočárku jako Drákula z rakve a neomylně zachytí třeba Jupík (mimochodem je zajímavé, jak jsou tyto produkty vždy umístěné ve výšce projíždějícího kočárku). Zatím jsem neobjevil chvat, kterým bych tuto nezralou spotřebitelskou volbu zvrátil. Vedle sevření Jupíku dětskou ručkou se totiž i  rigor mortis cítí dost trapně.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!