Splácím Brnu dluh, říká Ondřej Vetchý | E15.cz

Splácím Brnu dluh, říká Ondřej Vetchý

Vášeň pro bojová umění přivádí herce Ondřeje Vetchého do Brna. V rozhovoru pro Sedmičku mluví i o roli v seriálu Okresní přebor.

Když Ondřej Vetchý ve filmu Báječná léta pod psa na fotbalovém hřišti nemotorně zakopával o balon, musel podat mimořádný herecký výkon. Mimo záběry kamer totiž ovládá fotbalový míč skvěle. A vřelý vztah má i k bojovým uměním, což dokáže 21. listopadu v brněnské Městské hale Vodova při Budoshow, kterou bude moderovat. Osmačtyřicetiletý herec, který se s novináři baví jen velmi výjimečně, poskytl při té příležitosti Sedmičce exkluzivní rozhovor.

Bojovému umění se věnujete už pětadvacet let. Ukážete v Brně kromě moderování i to, co jste se za tu dobu naučil? Možné to je, domluvíme se ještě na místě. Musím ale zohledňovat, že mám večer představení. Dřív jsem to nedělal a natropil jsem tím spoustu paseky v divadle i při natáčení filmů. Z judistických závodů jsem se třeba vrátil s poraněnou rohovku, zlomeným prstem nebo čelistí. To se pak stávalo, že jsem v nějakém filmu měl zničehonic sádru nebo zalepené oko, a dokonce odpadla i nějaká představení.

Jaká bojová umění jste dělal nebo děláte? Vyzkoušel jsem judo, box, taekwondo i full contact.

Které z nich vás baví nejvíc? Časem se to měnilo, ale dominantní pro mě vždy bylo judo. I když to je víc sport než bojové umění. V judu jsem měl i úspěchy, zápasil jsem v první lize a nyní si kvůli propagaci bojových umění chci dodělat třetí dan v judu.

Jak jste se k němu vůbec dostal? Umět se prát láká každého kluka, má-li v sobě aspoň trochu bojovníka. U mě záleželo také na tom, jaké bojové umění bylo dostupné v nejbližším okolí. V Jihlavě, kde jsem žil, jsem mohl zkusit pouze řecko-římský zápas, karate nebo právě judo.

Jak často unikáte z jeviště na žíněnku? Kdykoli mám čas, jdu si zacvičit nebo zaboxovat. Kimono jsem měl na sobě naposledy před dvěma týdny v Ostravě, kde se konala charitativní akce pro pozůstalé po zemřelých záchranářích a policistech.

Pomáhá vám v herectví, že se udržujete v dobré kondici? Kondice je důležitá, ale mít svaly je v českém prostředí vlastně kontraproduktivní. Stále tu přežívá předsudek, že když je člověk sportovec, neměl by být zároveň herec a nedej bože intelektuál.

Dá se nějak srovnat divadlo s judem? Fyzičku potřebuji u obou věcí. Zásadní rozdíl je ale v tom, že judo je individuální a herectví týmové. Když mi to moc nejde na jevišti, musím ubrat. Když mi to nejde v judistickém zápase, musím naopak přidat.

Diváci si vás často spojují s jiným sportem. Fotbalem. Vždyť fotbal jsem taky odmalička hrál. V B třídě a okresním přeboru. Fotbal jsem miloval. Před pár lety jsem si ale přetrhl vazy v koleni a díky tomu už si umím svůj život bez fotbalu představit, což jsem dřív neuměl.

Ale okresní přebor přece stále hrajete. Jako Jiří Luňák v seriálu televize Nova. A svoje zkušenosti taky do své role hojně přenáším. Většina herců ze seriálu má zkušenosti s výkonnostním fotbalem. Jirku Luňáka mám rád, jeho role se mi hraje opravdu dobře. Komunikace lidí točících se kolem takového typického klubu okresního přeboru je mi vlastní. Cítím, že si v roli můžu dovolit i jistou nadsázku a zajít trochu dál.

Takže si měníte scénář podle sebe? Každá postava si žije svým životem, role nejsou ohraničené přesnými dialogy ve scénáři. Okresní přebor je pohled na subkulturu, která vznikla na venkově, když ho komunisté vykořenili. Zbyl tam jen fotbal a hasiči. Seriál je prostě taková láskyplná nadsázka s reálným základem.

V seriálu jste kapitán a trenér Slavoje Houslice, v Brně budete mít odlišnou roli s mikrofonem v ruce. Byl to váš nápad moderovat Budoshow? Ne, oslovili mě organizátoři. Nabídek na moderování nejrůznějších akcí dostávám poměrně dost, většinou je ale odmítám. Shodou okolností ale 21. listopadu v Brně hraji představení v Divadle Bolka Polívky. Říkal jsem si, že bych měl vzít i moderování, když Bůh tak pěkně zařídil, aby do sebe ty termíny zapadaly. Navíc k Brnu cítím dluh.

Jaký? V žákovském a dorosteneckém věku jsem do Brna často jezdil na plavecké, judistické a jiné závody. Nyní si uvědomuji, že Brňané, co se týče Moravy, zakoušeli přesně to, co Pražáci zakoušejí celoplošně. Všichni se na ně koukali skrze prsty a měli na ně pifku. Chlapci z Kroměříže, Prostějova či Zlína měli spadeno na Brno a mně ho bylo trochu líto. I moderování této akce je pro mě taková splátka Brnu, že jsem se na něj jako hoch díval skrze prsty.

Jaký teď tedy máte k Brnu vztah? Mám ho moc rád. Do Brna jsem často jezdil, bratr tam studoval a znám i brněnské nemocnice. Když jsem měl zlomenou čelist, v Brně jsem ležel dva a půl měsíce. Brno se táhlo a táhne celým mým životem jako červená nit.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!