Sochař Schel stvořil muzikanta Branta | E15.cz

Sochař Schel stvořil muzikanta Branta

Druhý díl seriálu, v němž Sedmička představuje sedm zajímavých lidí z Českých Budějovic, patří sochaři Petru Schelovi.

Houslista Pavel Šporcl, který před týdnem na základě výběru čtenářů zahájil řetěz profilů osobností, doporučil svého spolužáka a kamaráda Petra Schela. „Je to skvělý výtvarník a málo se ví, že také výborný muzikant,“ vysvětlil. Seriál tedy pokračuje na Včelné, kde má sochař svůj ateliér.
Narodil se do kulturní rodiny: maminka vystudovala výtvarno a vede galerii, otec řídil dům kultury Metropol. „Měl jsem výhodu, že mě rodiče dali do kroužků a ukazovali mi knížky, jak umění dělají mistři. Odmala jsem cítil, že budu dělat buď něco výtvarného nebo muziku,“ vybavuje si sedmatřicetiletý sochař.
Oč měl snazší nástup, tím pracnější pak bylo dokázat, že není jen synkem, jemuž rodiče vyšlapávají cestu. Nejvíc mu v tom pomohla kolektivní výstava ve městě Montaubain, francouzském centru výtvarného umění. Porota ho tam roku 2005 ocenila nejvýš ze sto dvaceti sochařů z celé Evropy.
Vystudoval pedagogiku v Prachaticích, kde se potkal s Adolfem Zikou, nyní známým uměleckým fotografem. Spojila je i záliba v hudbě, která jim vydržela dosud. Loni na jaře vydali CD Deset let v sudu. Petr hlubokým hlasem zpívá autorské písničky, jež mnozí přirovnávají ke stylu Leonarda Cohena nebo Toma Waitse. Zazněly i v Zikově filmu o fotografovi Janu Saudkovi. „Je to relaxace. Když dělám sochy, myslím na muziku – a obráceně,“ usmívá se autor ukrytý pod pseudonym Petr Brant.
Výtvarně ho ovlivnily tři osobnosti. Nejdřív malíř Vladimír Komárek. „Prohlédl si fotky mých prvních věcí a řekl takovou mantru, jíž se řídím dodnes: Je to zajímavý, dělej to pořád,“ líčí Schel. Byl to pokyn vytrvat a věřit si. Pro sochaře, který většinu času tvoří o samotě, takže na něj útočí obzvlášť mnoho pochybností, je to cenná rada.
Druhým zásadním setkáním bylo, když si ho renomovaný českokrumlovský sochař Miroslav Páral vybral v tamní umělecké škole sv. Anežky České jako asistenta. Hodně ho naučil a inspiroval, byl velkorysý, takže se v jeho ateliéru rodily první Schelovy sochy. Aby je bylo kam dát, vznikl dvorek Komorní galerie v Panské.
Jeho třetí osudová cesta vede do českobudějovického ateliéru Miroslava Konráda. S tímto malířem, který studoval v Paříži a stále tam má úspěch i zázemí, totiž mladý sochař objevil Francii. Dvakrát spolu vystavovali v Paříži a opakovaně se do této země vracejí. Bodují odvahou v barevnosti i tvaru a také tajemstvím. „Já vítězím i technikou, která je málo obvyklá, protože je pracná a má řadu úskalí,“ shrnuje autor soch z kameniny.
Hledá hlavně harmonii a snaží se, aby každá jeho socha skrývala cit, který z ní bude vyzařovat, byť třeba ani nemá přesně vymodelovaný obličej. I tak je prý lidé poznávají – jeden zákazník ho dokonce požádal o sochu své tajné milenky, aby ji mohl mít doma a manželka nic netušila. Povedlo se.

Zajímá ho osud válečného letce Malého

Za velký úspěch loňského roku označuje svou výstavu v zahradě Slovanského domu v Praze, kam se letos znovu vrátí. Sochy tam vidělo na osmdesát tisíc lidí, dobře se prodávaly.
Většina jeho děl končí v soukromých sbírkách, veřejných zakázek je málo. V Budějovicích mohou lidé znát jeho bustu Emy Destinnové před Jihočeským divadlem, tři reliéfy na budově kongregace školských sester v ulici Na Sadech či třeba plastiku Železné panny.
Chce se přihlásit do soutěže na sochu Adolfa II. ze Schwarzenbergu v Hluboké nad Vltavou. V Budějovicích by rád udělal ve Stejskalově ulici bustu letcům, kteří bojovali v Anglii. Toto téma ho zajímá, proto pro příští díl seriálu vybral válečného veterána Milana Malého.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!