Sněžná děla jedou naplno. Brázdit svah mohou lyžaři i za Hradcem | E15.cz

Sněžná děla jedou naplno. Brázdit svah mohou lyžaři i za Hradcem

a lyže nemusí Hradečáci jezdit do Krkonoš nebo do Alp. Cesta k nejbližšímu vleku trvá jen patnáct minut. Díky umělému sněhu se tady dá lyžovat, i když zrovna nesněží.

Kolik stojí celodenní skipas? Jsou na místě čisté záchody? Platí se za parkoviště a musím si s sebou vzít svačinu? To všechno otestovala redakce Sedmičky pro své čtenáře. Redaktoři postupně objeli a vyzkoušeli tři neznámější a nejbližší lyžařské svahy v okolí Jindřichova Hradce.

Ski klub Čihadlo, Horní Radouň

Hradec a Horní Radouň dělí jen patnáct kilometrů. V Horní Radouni navádí k vleku ukazatel kousek za prodejnou potravin. Jakmile ale řidič odbočí mimo silnici, musí počítat s tím, že cesta není posypaná. Na prostorné parkoviště na poli navedou lyžaře barevné fáborky. Neplatí se nic.
K vleku je to z parkoviště ještě asi dvě stě metrů. Lyžaři mají na výběr, jestli se přezout u auta nebo využít malé šatny u vleku. Cedule na dveřích ale upozorňuje, že za odložené věci vlekaři neručí.
Klasické papírové permanentky tu už před několika lety nahradily bezdotykové čipové karty za vratnou zálohu padesát korun. „Ceny zůstaly stejné jako vloni. Nezdražovali jsme,“ říká jeden z provozovatelů vleku Jiří Šívr.
Lyžaři mají navíc možnost volby. Mohou si koupit celodenní skipas za 190 korun pro dospělého a za 140 korun pro dítě. Lístek na noční lyžování přijde na 130 a devadesát korun. Ten, kdo ale nechce zůstat na sjezdovce celý den, si může na čipovou kartu dobít body. Za sto bodů pro dospělého zaplatí stovku, pro dítě pětasedmdesát korun. Čím více bodů najednou si lyžař dobije, tím levněji bude jezdit. Za jednu denní jízdu odečte turniket devět bodů a za noční dvanáct. „Ten systém se nám líbí. Máme malé děti a celý den jezdit nevydrží. Co neprojezdíme najednou, to použijeme příště,“ chválí si Hana Prokopová.
I když měří hlavní sjezdovka jen 350 metrů a převýšení je třiapadesát metrů, bývá tady plno. Lyžaři mohou sjet z kopce i kolem lesa. Musí tam ale být dostatek přírodního sněhu, protože tam vlekaři umělý sníh nefoukají. „Dolní část sjezdovky je mezi lesem, tam se sníh drží, ale nahoře to při teplejším počasí odtává, takže dosněžujeme,“ říká Šívr.
Lyžaři si mohou dole u vleku koupit také něco na zub. Kromě limonád nabízejí ve venkovním okénku i svařák a drobné občerstvení. Hned vedle stánku je venkovní sezení a nedaleko také dva mobilní záchodky. Na Čihadle mají otevřeno o víkendech od devíti do čtyř. Osvětlený vlek jede i ve středu, v pátek a v sobotu od půl páté odpoledne do půl deváté večer.
Plusové body dává Sedmička Čihadlu za stále aktualizované webové stránky a za úpravu sjezdovky. Redakci tady ale chybělo zastřešené venkovní posezení.

Hradiště, Nová Bystřice

Sjezdovka na Hradišti je jen patnáct minut jízdy autem z Hradce a je vidět i z hlavní silnice. Řidičům, kteří odbočí na příjezdovou cestu k vleku, doporučuje Sedmička stejně jako na Čihadle jezdit opatrně. Polní cesta vede z kopce a bývají na ní zledovatělé koleje. „Příště jeďte z kopce pomaleji, vloni jsme tu měli jeden ťukanec,“ přivítal redakci vlekař. Za stání na upraveném parkovišti se platit nemusí.
Před nástupem na vlek dlouhý 340 metrů procházejí lyžaři turniketem na čipové karty. Platí se za ně vratná záloha padesát korun. A stejně jako v předchozím případě mají lyžaři možnost volby. Buď si koupí celodenní jízdenku za 180 korun pro dospělého nebo za 140 korun pro děti, nebo si nechají na kartu nahrát body. Sto bodů vyjde pro dospělého na stokorunu a pětaosmdesát korun pro dítě. Po každé denní jízdě ubude z karty devět bodů, večer deset. Nahoru na kopec s převýšením pětapadesát metrů vytáhne lyžaře a snowboardisty poma. Na Hradišti příjemně překvapí hlavně nové zázemí. Místo dřívější boudy postavili vlekaři přes léto útulnou restauraci se zastřešenou terasou. Uvnitř hoří kamna a je tu asi pětadvacet míst k sezení. K jídlu tu nabízí třeba řízek a hranolky, klobásu, topinky nebo párek v rohlíku. „Je to o sto procent lepší. Pamatuju si, když tu před pěti lety byla jen maringotka se svařákem a párky. Postávat jsme museli jen u plastových stolků,“ vzpomíná lyžař Stanislav Brázda. Když je méně sněhu, vlekaři sjezdovku na Hradišti dosněžují a rolbou upravují. Jak zrovna trasa vypadá, se mohou lyžaři před cestou podívat na internetu díky webové kameře.
Mínusové body dává Sedmička Hradišti za příjezdovou cestu k parkovišti, kde by si měli řidiči dávat pozor. Naopak pochvalu zasluží nová prostorná restaurace s terasou. To platí i o záchodech.

Dva vleky a sjezdovka v Mrákotíně

Z Hradce je to do Mrákotína asi pětatřicet kilometrů. I když je vlek z testovaných míst nejdál, lyžaři se mohou těšit na dvě sjezdovky dlouhé 350 metrů. Nahoru je vyvezou dva vleky. I tady mají sněžné dělo.
Za parkoviště se neplatí. Příjezd k němu je na konci obce za posledním domem ve směru od Hradce po pravé straně. Na vlek upozorňuje žlutá cedule u silnice.
V Mrákotíně nemusí lyžaři platit zálohu na čip. Prodávají tady jednorázové permanentky, ze kterých si turniket odečítá jednotlivé jízdy. Třináct jízd přijde lyžaře na stovku, za dvaačtyřicet svezení zaplatí tři stokoruny. Za deset korun se dá pořídit i jednotlivá jízda. „U nás nelze kartu znovu dobít. Musíte si koupit novou permici,“ říká vlekař Ota Míka.
Mrákotín je jediné místo nedaleko Hradce, kde mají dvě sjezdovky a také dva vleky. Obě sjezdovky jsou však v provozu, jen když je dost sněhu. Pokud musí vlekaři dosněžovat, jede jen jeden z nich. „Jezdíme sem rádi hlavně kvůli dětem. Nebývají tu muldy a sjezdovka je přehledná,“ hodnotí pětatřicetiletý Kamil Ondráček. Vlek je puštěný o víkendech a ve svátek od 9 do 20 hodin. Od pondělí do pátku mohou milovníci zimních sportů vyrazit na svah od půl čtvrté odpoledne do osmi do večera.
Promrzlí snowboardisté a lyžaři mají možnost se na chvíli ohřát v místním bufetu. V dřevěné budově je asi třicet míst k sezení a jeden stůl je i venku. V nabídce jsou párky v rohlíku, klobásy nebo třeba hranolky.
Jediné, co by mohlo některé návštěvníky sjezdovky odradit, je WC. To je totiž takzvaně suché. V době testu byly všechny čtyři „budky“ čisté a nechyběl ani toaletní papír.
Tuto sjezdovku doporučuje Sedmička těm, kteří se chtějí naučit lyžovat nebo jezdit na snowboardu. Trať je totiž poměrně široká a přehledná. Palec dolů ale dává redakce za webové stránky.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!