Slečny, které trenér něžně kope do hlavy a soupeřky je drtí na ledě | E15.cz

Slečny, které trenér něžně kope do hlavy a soupeřky je drtí na ledě

Loněk Pavel

Připadal jsem si jako Metuzalém. Ten měl podle Bible 969 let. Proti mně seděly dvě dívky. Jedné je sedmnáct, druhé devatenáct.

Vystoupily ze sportovního světa žen a vstoupily do světa chlapů. Jedna boxuje fullkontaktní thaibox, druhá hraje hokej. Seznamte se. Barbora Peslová a Lucie Nováková.

Lucie je křehká bytost, která by při závanu větru mohla mít problémy s rovnováhou. Bára je bojovnice. Dovedl bych si ji představit s řeznickou sekerou, jak bourá maso. Přesvědčivě říká: „Nemám ráda násilí.“

Tak proč boxujete? Barbora: Protože to není jenom o tom, že se tam chodíme mlátit, ale je to i o kondičce, o kolektivu, o trenérovi. On ten sport vypadá na povrch jinak, než jaký doopravdy je.

Obě jste vždycky jenom boxovaly nebo hrály hokej? Lucie: Líbilo se mi, když mladší brácha David začal hrát hokej. Jiný sport jsem nikdy nedělala a asi by mě to ani nebavilo. Prostě odmalička hraju hokej.
Barbora: To já jsem prošla hrozně moc sportů. Šest let jsem dělala aerobik, pak jsem cvičila akvabely, chvíli jsem hrála i tenis. Teďka ještě předcvičuju aqua aerobik, příležitostně hraju florbal.
Lucka: To já kromě hokeje hraju jen in-line.

A líbí se vám nějaký boxer? Barbora: Jako chlap?

Třeba. Barbora: Zrovna třeba ten můj trenér. Hakima všichni bereme jako boha. Fakt až takhle bych to řekla. Je to náš vzor a je to i úžasný člověk. My tam máme takové vztahy, že on je náš táta a my jsme jeho děti, co se od něj učí.

Hakim má respekt? Barbora: Tak to určitě, je to pěkný chlap a má skvělou manželku.

Lucie, vám se líbí nějaký kladenský hokejista? Lucie: Já na Kladno moc nechodím. Ale jo, občas se jdu kouknout, ale nejde jim to, chlapcům. Že bych měla nějaký vzor, tak to ne.

Vám se nelíbil Jarda Jágr? Lucka: Hraje skvěle, ale nelíbí se mi, jak bruslí. Tak jako moc doširoka. Jo, a líbí se mi Kabelkové. Jako hráči i jako chlapi.

Báro, nezvolila jste si ten váš sport třeba také kvůli tomu, že jste schopna se ubránit? Barbora: Je to plus, ale když jsem tenhle sport začala dělat, tak jsem na to nemyslela. Prostě jsem do toho šla jako do sportu, co mě baví. Ta sebe- obrana tam neměla velkou váhu, ale určitě je to dobré. Jenže kamarád mi říká, že je mi tenhle sport stejně houby platný, když dostanu v hospodě popelníkem do hlavy…

Ale když jdete někdy večer domů a někdo se chystá, že na vás bude zlý, tak mu jednu fláknete a je hotovo… Barbora: Já jsem se nikdy nebála. Vyrůstala jsem s kluky a už jako tříleté děti jsme si hráli na wrestling a skákali na sebe v Přítočně z popelnice!

Lucko, v hokeji taky musíte mít jisté fyzické dispozice, sílu. Hokejistka je schopna se ubránit? Lucie: Jako jestli bych se dokázala ubránit? Báře?

No, to byste nedokázala. Lucie: Nevím, ale asi ne. Neperu se ani na ledě. Vždycky vycouvám se smíchem.

A máte v ženském hokeji taky ty ochránce. Když se někdo opře do hvězdy, tak přijde bitkař a vyřídí to. Lucie: Takhle vyloženě to u nás není. Ale nedávno mě šla bránit Dominika. Jedna holka, co je nejmenší na ledě. Vyrukovala na holku, co po mně šla. Ale jinak tam nemáme určenou hráčku, co se jde za nás mlátit.

Jak vám ubližovala ta holka, co po vás šla? Lucie: Drtila mě na zemi.

Už spadlou, nebo vás obtiskla na mantinel? Lucie: Spadlou. Ta holka mi drtila hlavu. Hokejkou. V ženském hokeji jsou taky blázni. No, tak na ni Dominika vyjela.

Báro, vy v ringu taky asi klidně můžete potkat nějakého holčičího brouska, ne? Barbora: V amatérech se proti sobě staví lidi podle zkušeností. Mně by se hned ze začátku nemělo stát, že by mě tam někdo hned dobil. Hodně se hledí na bezpečnost. Váhovky se rozdělují ještě víc, aby ti lidi byli váhou k sobě co nejblíž. A když mám třeba jen dva zápasy, tak nemůžu nastoupit proti někomu, kdo má naboucháno třicet zápasů. Na to se docela dbá. Nejsou tam knokauty v první půl minutě, i když už se to taky stalo.

Vám? Barbora: Ne, mně ne, jednomu klukovi z thajského boxu. Nastoupil na zápas, padnul gong, soupeř mu dal snad po deseti vteřinách kopačku na hlavu a odnesli ho.

To je brutální, ne? Barbora: Trošičku. Ale jako takový ten kop na hlavu je ještě dobrý. To je ještě v pohodě. Kolena a lokty jsou mnohem horší, protože lokty, když se jede bez chráničů, jsou hodně ostré. A koleno do nosu je snad úplně nejhorší.
Lucie: Bára ale vypadá, že ještě nedostala žádnou pořádnou kopačku do hlavy…
Barbora: Jo, kopačku na hlavu jsem dostala. Dokonce od Hakima.

Jak to, že ještě máte hlavu? Barbora: On byl Hakim na mě hrozně moc hodný. Kopl mě tak něžně.
Lucie: Jaké vlastně používáte chrániče? Máte helmu, vestu a víc nemáte?
Barbora: Na zápasy se používají suspenzory, bandáže, boxerské rukavice, chrániče na zuby, na holeně a na kolena. A samozřejmě helma.
Lucie: A co lokty?
Barbora: U amatérů je to tak, že se domlouvá, jestli se v zápase pojedou taky lokty. V normálních zápasech se lokty nesmí. Lokty jsou o dohodě trenérů.
Barbora: A co vy?
Lucie: Máme celou výstroj, ale nesmíme mít plexi, ale košíky. Ať jsme jakkoliv staré.

Máte rády ve vašich sportech tvrdost, nebo i techniku? Barbora: Nejlepší je, když to jde jedno s druhým. Třeba lehké váhy jedou víc techniky než těžké váhy, které se tam málem zabijí.
Lucie: Na to, že se neperu, tak bych klidně hrála stejně tvrdě jako kluci. Normálně bodyčeky u mantinelu a tak. Jenže to my v ženských nemůžeme. A u boxu bych řekla, že drsnější box je takový zábavnější, než když se tam jenom hladí.

Mají to s vámi trenéři těžké? Přece jenom ta zákoutí ženské duše jsou někdy spletitá… Barbora: Trenér vždycky řve: Chlapi! A já na to už musím slyšet taky, protože on nebude říkat chlapi a Báro. Jednou mě hodně šetřil… Kluci s ním šli tři kola na lapy a já, ženská, šest! Ale jinak nám vyhoví, když nás něco bolí. Přece jenom je to sport plný úrazů a my jsme rozbití. Lucie: Když trenér trénuje kluky a pak přejde na ženské, tak je úplně celý rozhozený. Ženské se chovají úplně jinak. Když trénuje malé kluky, tak ti ho hned poslechnou, ale ty ženské odmlouvají. Nejsme tak poslušné jako kluci. S pár trenéry jsme se nepohodly, protože my nerozumíme jemu a on nerozumí nám. Jako jak to myslíme.
Barbora: Jak to společenství samých ženských funguje?
Lucie: Na skupinky. Mezi týmy je někdy drbárna, některé hráčky se nesnesou. Třeba my nemusíme Litvínov. Jedna ta holka od nich mě zmlátila.

A když vás zrovna někdo nemlátí, tak dáváte góly? Lucie: Dávám. Hlavně ze zmatků před brankou. Já se orientuju v chaosu.
Barbora: To my máme chaos pořád. Nikdy nevíš, odkud to přiletí. U nás je jeden kluk úplně šílený blázen. A když jdeme do sebe, tak to stojí za to. Jednou na nás Hakim vlítnul, ať se uklidníme, že si ublížíme.
Lucie: A přepereš ty kluky?
Barbora: Když to není Adam, který má přes dva metry a sto deset kilo, tak je to vyrovnané. A když jsou kluci i lehčí než já, tak je to docela v pohodě.

S Lucií se pořád někdo pere, dostala jste někdy pořádnou nakládačku? Barbora: Jednou jsem si sama dala k. o. Měla jsem zlomenou ruku a trénovala jsem se sádrou. Boxovala jsem na pytel a měla jsem tu ruku za zády, aby mě to nesvádělo s ní boxovat. Kopla jsem hrozně vysoký kop, takže mi šla do vzduchu i druhá noha a já jsem hodila záda přímo pod pytel. Tak mě kluci normálně odpočítali…

Co je ve vašich sportech nepříjemný, zlý faul? Lucie: Krosček zezadu, když to nečekám. To bolí. Anebo šlápnutí na puk… Není to faul, ale taky to bolí.
Barbora: Úder mezi nohy kolenem. Anebo když mě někdo trefí do kolene.

V boxu i hokeji se stane, že dostanete „po čuni“. Dokážete potom přijít a soupeři podat ruku? Lucie: Teď se stalo, že mi nandala ta holka z Litvínova, Markéta. A ruku mi nepodala. Já bych jí tu ruku podala v pohodě, ale ona mě nemusí. Nemáme dobré vztahy. Barbora: Určitě. Tím, že je to sport, tak si to neberu osobně. Není to namířené proti mně. To v nás pěstuje Hakim. Všichni si na konci tréninku poděkujeme a opravdu máme dobré vztahy. Hakim nás učí ctít soupeře.

Autor: Loněk Pavel
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!