Sestra roku je z Frýdku-Místku | E15.cz

Sestra roku je z Frýdku-Místku

Důchodkyně, která nedokáže přestat pracovat, získala cenu Mladé fronty. Stará se o psychicky nemocné lidi.

Pětasedmdesátiletá Markéta Bekárková mohla být už dávno v důchodu. Místo toho stále pracuje jako staniční sestra v zařízení frýdecké Charity pro psychicky nemocné. Do práce chodí každý den a někdy
slouží i dvanáct hodin v kuse. Říká, že se cítí dobře a na penzi nepomýšlí. V minulých dnech získala cenu Sestra roku, kterou každoročně vyhlašuje vydavatelství Mladá fronta. Bekárková si jela minulý týden do Prahy pro cenu za celoživotní práci. „Mám z toho radost, vůbec jsem to nečekala. Udělám si
ráda výlet do Prahy,“ reaguje na zprávu o cestě do hlavního města Bekárková.

Kvůli pacientovi plakala

Bekárková pochází z Nového Jičína. Poprvé oblékla úbor zdravotní sestry, když jí bylo patnáct let. „Pracovala jsem jako pomocná sestra na chirurgické ambulanci. Pomáhala jsem u drobných zákroků i narkóz. To už dnes tak nezkušené sestry dělat nemohou,“ vzpomíná Bekárková. Později vystudovala vyšší zdravotnickou školu v Praze a nastoupila v novojičínské nemocnici na interně. „Tam jsem poprvé uviděla umřít člověka. Strašně jsem to oplakala,“ popisuje svůj první kontakt se smrtí Bekárková.
Netrvalo dlouho a udělala si učitelské minimum a začala učit na zdravotní škole v Novém Jičíně, následně v Bohumíně a pak také ve Frýdku-Místku, kam se i přestěhovala. Podle jejích slov se talent propráci sestřičky pozná už v útlém věku. V praxi obstojí asi jen třetina studentek. Od roku 1992 pracuje ve frýdecko-místecké Charitě. Nejprve pečovala o nemohoucí lidi přímo v domácnostech, později přešla do Domova pokojného stáří Panny Marie Frýdecké a dnes už asi rok slouží v Oáze
pokoje pro psychicky nemocné jako staniční sestra. Pracuje s lidmi, kteří trpí různými poruchami
osobnosti, schizofrenií anebo se léčí z celoživotní závislosti na alkoholu. „Je to náročné, protože jsou
to lidé, kteří bývají někdy i agresivní. Já mám u nich autoritu asi i proto, kolik mi je let,“ myslí si Bekárková. Její kolegyně Marie Bohanesová o ní mluví s láskou. „Ona je jedna z mála, na koho se dá stoprocentně spolehnout ve všech směrech. A taky pacienti ji mají rádi. Je pro ně jako máma. Markéta
je pořád usměvavá. Nikdy jsem ji neviděla smutnou,“ říká o své kamarádce a spolupracovnici Bohanesová. A jaký má vlastně oceněná zdravotnice recept na životní elán?

Do důchodu se nechystá

„Já jsem se nikdy moc neomezovala. Jím, co mi chutná, a občas si dám i cigaretku. Žádné léky neberu. Mám sice trochu vysoký tlak, ale na to mi zabírá pupalka. A světe div se, nebývám nemocná. Žádná chřipka ani nachlazení. Moji mnohem mladší kolegové čerpali v práci nemocenskou, já za poslední
roky ani jednou,“ chlubí se Bekárková. Ovšem nejvíce jí pomáhá práce. „V dobré kondici mě udržuje práce a třeba i to, že tam chodím denně pěšky,“ dodává Bekárková. Práce ji stále baví a o důchodu
nepřemýšlí. A to i přesto, že rodina ji občas přemlouvá, aby si konečně odpočinula. „Je strašně tvrdohlavá. Říká, že dokud je zdravá, bude pracovat dál. Má tuhý kořínek,“ dodává za rodinu syn Libor Bekárek.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!