Šéf z Poděbrad Havas si tyká s nejmocnější političkou světa | E15.cz

Šéf z Poděbrad Havas si tyká s nejmocnější političkou světa

Každé ráno vstává ve tři hodiny a všechny kolem přesvědčuje, že je to skvělý život. A vypadá to, že tomu i sám věří.

Název manažerské funkce Zdeňka Havlase, který před sedmadvaceti lety pracoval s mladou chemičkou, v současné době německou kancléřkou Angelou Merkelovou, zabere tři řádky.

Havlas je ředitelem Ústavu organické chemie a biochemie v Praze. Pracoviště, jehož jméno spolehlivě otevírá dveře do všech světových laboratoří a ústavů. Přesto sám sebe ani ústav nebere smrtelně vážně.

„Když jsem šéfem ústavu, tak lidé kolem mě jako v každém ústavu jsou vlastně něco jako chovanci,“ říká s nadsázkou Havlas.

Jaký přístup vyžaduje řízení vědeckého ústavu? Jak berete své „chovance“?

Musím akceptovat, že vědci jsou osobnosti a není to s nimi snadné. Nejčastější problém je, že si většinou všichni neomylně myslí, že jen oni dělají tu správnou vědu a všichni ostatní jsou pitomci. Kdybych měl brát jako kritérium, jak plní mé příkazy, tak bych musel většinu z nich z ústavu vyhodit. Jenže byli by to právě ti nejlepší.

Ti nejlepší ze světa dostávají Nobelovy ceny. Daří se vám jako řediteli v tomto směru lobbovat za ty své?

Profesoři Antonín Holý a Josef Michl sice už byli několikrát nominováni, ale mám obavu, že v tom nám ujede vlak. Oba patří do absolutní světové vědecké špičky, ale když pak rozhoduje komise mezi srovnatelnými vědci, hodně už záleží jen na subjektivních pocitech.

Dají se ty pocity nějak ovlivnit?

To by musel třeba Toníček Holý přestat bádat a začít jezdit po kongresech, pronášet tam moudrá slova a seznamovat se s vlivnými lidmi. Jednak mu to už neumožňuje zdravotní stav a hlavně, bádání je pro něho důležitější. Díky jeho výzkumu vznikl preparát, který dnes užívá devadesát procent nemocných virem HIV. Lék, který dostávají, je absolutní bomba. Dřív museli nemocní brát denně třicet tablet v přesně určeném pořadí. Teď jim stačí jediná. Ještě mnohem významnější je Holého lék proti hepatitidě typu B. Touhle chorobou trpí na světě čtyři sta milionů lidí. Po celém světě miliony lidí žijí dál jen díky preparátům českého profesora Holého. To je víc než všechny ceny dohromady.

Je pravda, že na vás také dopadl lesk Nobelovy ceny?

To bych nepřeceňoval. Studoval jsem v USA na Cornell University v Ithace u vynikajícího vědce Roalda Hoffmanna a domů jsem jel měsíc před tím, než v roce 1981 dostal Nobelovu cenu. Pan profesor mi pak jmenovitě v projevu při přebírání ceny poděkoval. Ale můj podíl byl minimální. Je třeba si uvědomit, že ocenění se udělují za objevy, které jsou někdy deset dvacet let staré, a jen se čeká na vhodný čas.

Takže třeba za dvacet let si někdo vzpomene na váš aktuální úspěch s lékem proti rakovině.

To opravdu nevím. Vývoj látky je pro nás už uzavřená kapitola. Teď to mají v rukou farmaceutické firmy. Vše je ve stádiu klinických testů. Nemyslete si, že lék proti rakovině se hledá tak, že si někdo řekne, teď bych našel něco na rakovinu. Mezi desítkami tisíc věcí, které tady vznikají, sledujeme, jestli se tam náhodou něco neobjeví. To je jediná šance. Tak vznikl i ten náš slavný preparát GS9219. Dostává se pouze do rakovinových buněk, nenapadá zdravé buňky. To je obrovský pokrok. Testy zatím vypadají báječně a předpokládám, že injekce by mohly být už do pěti let k běžnému použití.

Výsledky vaší práce mají úspěšné komerční využití. Co takhle jít vědecky o patro níž a zkusit pomáhat třeba lidem tlustým nebo plešatým?

Nás přednostně zajímají problémy, které ohrožují život. Viry, bakterie, paraziti. S pleší asi bojovat nebudeme, ale velmi nadějný je preparát na hubnutí. Měla by to být pilulka, která zajistí, že co do člověka přijde za potravu, zase z něj odejde, aniž by si z toho tělo cokoliv vzalo. Na zvířecích modelech to funguje dokonale.

Každý den dojíždíte do ústavu z Poděbrad. Neuvažoval jste, že byste se přestěhoval do Prahy?

Kdysi ano. Jenže když si představím, že bych skončil v nějaké panelákové králíkárně na sídlišti, tak bych se asi zbláznil. Já jsem polabský kulak z vesnice, potřebuji se odreagovat fyzickou prací. Často o víkendu jezdíme do Křečkova k naší babičce. Má hospodářství. Tam je furt co dělat. Řežu dříví, sekám trávu, ořu.

Pořád nechápu, že můžete každý den vstávat už ve tři hodiny ráno, abyste byl ve čtyři hodiny v laboratoři. Co je to za život?

Ale to je skvělý život! Ráno vypadnu v Poděbradech z domu. Sednu do auta a na dálnici skoro nikdo není. Zapnu automat, který drží rychlost. Ve čtyři ráno jsem v práci. Uvařím si kafe. Nezvoní mi telefony a můžu bádat. Kolem osmé se stávám zase ředitelem a jsem v ústavu tak do sedmi do večera. A když se někdy naštvu, tak vyrazím na houby. Jsem trochu zvláštní houbař. Pro mě houby růst nemusí. Mě těší ten proces hledání.

O čem po ránu bádáte?

V jednom z výzkumů se společně s profesorem Michlem snažíme docílit zdvojnásobení výkonu solárních článků. Energie, která přichází ze sluníčka, má dost potenciálu, aby to bylo možné. Vznikl by tak relativně velmi laciný zdroj energie. Mohl by úspěšně nahradit fosilní paliva. Jsme blízko.

Před lety jste v ústavu pracoval s mladou východoněmeckou chemičkou, nyní německou kancléřkou Angelou Merkelovou. Jaká to byla vědkyně?

Angela tady byla na dlouhodobé vědecké stáži. Měla předpoklady stát se skvělým vědcem. Dokázala se nadchnout, tvrdě pracovat. Samozřejmě jsme si tykali. Občas jsme šli do divadla, na koncert. Žena ji třeba učila, jak se dělají knedlíky.

Zajímala se o politiku?

Nikdy jsme se o ní nebavili. Překvapilo mě, že zběhla od pořádné práce právě k ní. Ve vědě, i když se hádáme, tak to chceme někam posunout. V politice tohle většinou nevidím. Já bych ji dělat nemohl.

Jste s Merkelovou v kontaktu?

Když vloni slavil bývalý předseda akademie věd profesor Rudolf Zahradník osmdesátiny, pozval jsem ji. Přiletěla speciálem cestou ze Španělska. Na letišti čekalo auto z ambasády s ochrankou. Angela přijela za námi do Lannovy vily v Dejvicích. Žádné bezpečnostní rámy. Prostě přijela bývalá kolegyně. Pobyla do půlnoci a zase odlétla do Berlína řídit svět.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!