Ščerban: Hokej je má celoživotní láska | E15.cz

Ščerban: Hokej je má celoživotní láska

Dlouholetý reprezentační bek Bedřich Ščerban oslaví pětačtyřicáté narozeniny.

Ještě loni nastupoval Bedřich Ščerban k mistrovským zápasům, nyní už podle něj ale nic nenasvědčuje tomu, že by následoval takřka stejně starého Dominika Haška a vrátil se na soutěžní led. „Táhne mě to tam moc, ale už nemůžu. Končil jsem ze zdravotních důvodů a nedokážu si představit, že bych znovu trénoval a hrál naplno,“ říká jednatel jihlavské Dukly, kterému bude v neděli 31. května pětačtyřicet let.

Nehrajete už vůbec?

Hokej jsem samozřejmě úplně neopustil, ale už je to jen na amatérské úrovni. Zhruba dvakrát do měsíce máme zápasy s old boys, jak si říkáme s kamarády z reprezentace a tak jednou týdně si v zimě zahrajeme i tady.

Co znamenalo přejít z ledu do kanceláře?

Já už jsem měl svoji firmu, jednak jsem už pracoval pro jinou společnost, takže to až taková změna nebyla. Hokej je navíc má celoživotní láska, takže tam problém nevznikl.

Na hřišti jste platil za zarputiléhobojovníka. Pomáhají vám tyto vlastnosti a zkušenosti z ledu i nyní?

Asi mi to trochu zůstalo, manželka mi často říká, že jsem workoholik a musí mě občas krotit. Z hokeje mám ale určitě výhodu, že jsem se při cestování po Evropě naučil jazyky. A při jednáních s partnery se hokejové jméno hodí.

Proč jste nezkusil NHL?

V době, kdy ta možnost byla, jsem nedokázal emigrovat. A začátkem devadesátých let bylo najednou spousta mladších hráčů, takže už jsem pro ně byl asi neperspektivní.

Jaký nejsilnější okamžik z hokeje máte v paměti?

Měl jsem štěstí, že jsme byli silný ročník. Byl tady Franta Musil, Rosol, Kameš, Klíma, Hašek. Já jsem přišel z Modety bez jakýchkoli zkušeností z juniorských výběrů a i díky téhle velké konkurenci se mi podařilo se prosadit. A nejvýraznější byly asi hned dva tituly s Duklou. Oba pro mě mají velkou cenu, poprvé jsem bojoval o místo v sestavě, u druhého jsem už byl v základním kádru.

A netrvalo to dlouho a byl jste v reprezentaci…

Za to vděčím trenérovi Neveselému, který mi dal šanci. Ale nejen mně, vytáhl si třeba Jardu Benáka či Petra Vlka. Nebál se prosazovat neznámé hráče, měl na to zkrátka jak se říká čuch.

Co je podle vás pro začínajícího hokejistu důležitější: talent, nebo tréninkový dril?

Musí to být ideální souběh všeho. Samotný talent už dnes nestačí. Říká se, že aby člověk dosáhl mistrovské úrovně v jakémkoli oboru, musí od malička absolvovat sto tisíc hodin tréninku. Bez dřiny to nejde.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!