Šampion okruhů šedesátníkem | E15.cz

Šampion okruhů šedesátníkem

Břetislav Enge patřil k nejlepším automobilovým závodníkům Evropy. Oslavil jubileum, dobrý důvod mrknout zpátky.

Jeho syn Tomáš je dosud jediným Čechem, který ve formuli 1 závodil, nicméně Břetislav Enge se světa Grand Prix dotýkal mnohem dřív. Nejprve s kolegou a celoživotním kamarádem Zdeňkem Vojtěchem, později sám.

O rychlých exotech

Po letech závodění se škodovkami, které vyvrcholilo v roce 1981 ziskem okruhového titulu mistra Evropy, se liberecká dvojice Enge, Vojtěch rozhlížela, na jaký plynový pedál bude šlapat dál. Ve spolupráci s manažerem Václavem Bervidem se podařilo přejít k BMW. Tandem se brzy stal postrachem všech zavedených hvězd mistrovství Evropy cestovních vozů včetně pilotů F1.
„Byli jsme za exoty zpoza železné opony,“ vzpomíná Enge. A byli za výjimečně rychlé exoty. Bývali rychlejší než formulové hvězdy Hans-Joachim Stuck, Manfred Winkelhock či Jonathan Palmer. Už v roce 1982 se dostali do bojů o vítězství. Když Enge v Brně jen tak tak prchl z hořícího BMW 528i a kvůli popáleninám nemohl v příštím závodě nastoupit, trpěl. Ne bolestmi seškvařené kůže, ale touhou být zpátky za volantem. Zdeněk Vojtěch v rakouském Zeltwegu vyrazil s tamním jezdcem Jo Gartnerem a narychlo sestavená dvojice zvítězila.
„Jasně, že jsem to Zdendovi a celému týmu přál, ale zároveň mě mrzelo, že tam nejsme spolu,“ vypráví Enge.
Výkony zkraje 80. let přinesly rychlíkům ze severních Čech vysoké renomé. V Československu byli největšími hvězdami, do Brna na ně chodilo kolem sto padesáti tisíc diváků a v zahraničí začalo být manažerům jasné, že „ti dva z Východu“ stojí za povšimnutí.

O továrním angažmá

Nabídka snů přišla v roce 1986 od tovární stáje BMW.Nabídli mu místo ve voze BMW 325i. Jedním kolegů se stal závodník formule 1 Christian Danner. „Během kariéry jsem zažil leccos, ale tohle období bylo vrcholem,“ říká Enge. Poprvé byl ryzím profesionálem, který na závody přijížděl jen s taškou. V ní byla kombinéza, helma, kukla, rukavice a boty. Žádná starost o pojízdný autobus s nálepkou CS na zádi, který byl dílnou, garáží, ložnicí, kuchyní jezdců i mechaniků. Do německého týmu hned zapadl a spolehlivě plnil zadání. „Vše pochopitelně stálo na Dannerovi nebo na tehdejší velké naději Markusi Oestreichovi, já byl ten vzadu. Ale myslím, že jsem nezklamal. Všichni včetně Christiana mě brali za svého,“ přemítá.
Držitel tří Zlatých volantů přestal závodit v polovině devadesátých let. Pečlivě sleduje syna Tomáše, v zimě dovádí na sněžném skútru a v létě vyráží třeba do Rumunska poznat za volantem divoké terénní trasy.
„Rád se letos zase vydám i na nějaké závody, v nichž Tomáš pojede. Asi do Brna na mistrovství světa Grand Turismo, pak 24 hodin Le Mans, Spa. Každopádně bez motorsportu zůstat nemůžu. Také se těším na formuli 1. Hlavně kvůli návratu Michaela Schumachera. Už tuto neděli budu při první Velké ceně určitě u televize. Kdyby Zdeněk Vojtěch před jedenácti lety nezahynul při autonehodě, beztak bychom se dívali spolu,“ dodává Břetislav Enge.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!