S kým si povídáte, pane Dopito? | E15.cz

S kým si povídáte, pane Dopito?

Žáček Komety Brno zpovídal hokejistu Jiřího Dopitu. Ten mu na oplátku dal několik rad.

Oba přetahují přes hlavu modrobílé dresy, oba brázdí led haly Rondo. Dělí je však téměř třicet let. Žáček Komety Brno Martin Krček se ve speciálním rozhovoru Sedmičky chopil diktafonu a vyzpovídal nejzkušenějšího Komeťáka, olympijského vítěze a čtyřnásobného mistra světa, Jiřího Dopitu. „Nemusíš se stydět a ptej se,“ pobízí kapitán Komety třináctiletého Krčka.

Kde jste hrál v mém věku? V Šumperku, byl jsem do hokeje úplně zažraný. Ale vlastně nejenom do hokeje. Bavily mě všechny sporty. Už od pěti let jsem hrál házenou. Rád jsem si zahrál i fotbal, ping pong či volejbal. Ve všem jsem byl hodně soutěživý. V tom mi pomáhal starší bratr, který byl v mnoha věcech lepší, a já ho chtěl dohnat.

Jaký jste měl v té době sen? V tvém věku jsem asi žádný hokejový sen neměl. Možná až v dorostu bylo mým prvním cílem hrát za chlapy v Šumperku druhou ligu. Když se mi to povedlo, chtěl jsem se posunout do první ligy. Ale rozhodně to nebylo tak, že bych se odmala viděl v reprezentaci. Ze Šumperka by to bylo naivní. Ty hraješ na jakém postu?

Chytám za béčko sedmých tříd. Nedávno se mi přihodilo zranění. Puk mě trefil pod koleno, kde se mi udělal výron. Musel jsem nosit ortézu. Jo, problémy s koleny znám moc dobře. Obě dvě jsem měl zraněná. Letos mi to drží, což musím zaklepat. Doktoři dnes umí zázraky. Připadá mi ale, že dřív u malých kluků nebývalo tolik zranění. Asi je to tím, že se změnil styl hry. Hraje se agresivněji. Kluci se zbytečně brzy zaměřují na fyzickou sílu. Znám to z olomoucké juniorky, kde hrál můj syn. To bylo samé koleno, vykloubené rameno.

Váš syn už hokej nehraje? Ještě loni hrál v Olomouci juniorskou extraligu, ale po manželce má chytrou hlavu. Tak jsme zvolili, že půjde studovat na Karlovu univerzitu. U toho hraje tenis. Nemrzí vás to? Vůbec. Kdyby hrál hokej, se vším mu rád pomůžu. Je to jeho volba, je tam spokojený, a to jsem rád.

Jak dlouho byste ještě chtěl hrát hokej? Nevím, co bude po sezoně. Prohlášení udělám, až to doopravdy přijde. Ani nedokážu říct, jestli se po konci kariéry budu věnovat trenéřině. Možná by mě to bavilo, začínám to trochu poznávat. Dokonce jsem se přihlásil do trenérské školy v Olomouci.

Kdo je váš nejlepší kamarád v kabině a s kým si nejvíc povídáte? Nedokážu vybrat jednoho. Nerozlišuji na kamarády a ostatní. V Brně se vytvořil dobrý kolektiv. Dobře zapadli i noví kluci, kteří přišli před sezonou. A když jsi ten brankář, kdo je tvůj vzor?

Teď je to určitě Sasu Hovi. Snažím se od něj něco odkoukat. Abys věděl, taky jsem chytal. Kromě centra jsem hrával křídla, v dorostu i obránce. Brankáře jsem zkoušel jen na pár trénincích, vždycky mě to spíš táhlo dopředu.

Kromě Hoviho obdivuji Henrika Lundqvista z New York Rangers. Jak vy vzpomínáte na NHL? Určitě ne špatně. Byl jsem draftovaný asi dvakrát nebo třikrát. Nakonec jsem se domluvil s Philadelphií. Jejich tým byl tenkrát celkem našlapaný. Když jsem hrál ve druhé lajně, sbíral jsem body. Jakmile mě ale trenér nasadil do čtvrté, na ledě jsem trávil čtyři pět minut za zápas. To mě naprosto neuspokojovalo.

Co jste s tím udělal? Další rok jsem se domluvil s Edmontonem. Myslel jsem si, že příležitostí dostanu víc. V létě mi ale operovali koleno a ze začátku jsem se trápil. Ani jsem si nesedl s trenérem. Chtěl jsem, aby mi hokej přinášel radost, proto jsem se vrátil do Česka.

Na který z českých klubů vzpomínáte nejraději? Mně se hrálo dobře všude. Začínal jsem v Olomouci, chvíli jsem hrál v Jihlavě, Táboře. Pak dlouho ve Vsetíně, Pardubicích, Znojmě. Všude jsem byl spokojený, všude jsem dosáhl na velké úspěchy, kromě Znojma, kde jsme byli bronzoví. Doufám, že letos nás v Kometě čeká taky něco solidního. Bylo by to pro mě pěkné zakončení.

Jaký je váš největší úspěch kariéry? Je jich hodně. Pokud bych měl vybrat jen jeden, je to olympiáda.

Co byste mi poradil do hokejové kariéry? Buď poctivý a hlavně se hokejem bav. Vždycky si před sebe dej nějaký malý cíl, a ten splň. Znal jsem spoustu kluků, kteří v juniorech hráli v reprezentaci a pak se v dospělosti ani neprosadili do extraligy. Tam naopak hráli kluci, kteří byli vytrvalí a pracovití. Všechno se dá dohnat. A když to nepřijde, život tím nekončí. Sport není všechno, hlavní je zdraví.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!