Rokem 2011 s takovou normální rodinkou ze Zlína | E15.cz

Rokem 2011 s takovou normální rodinkou ze Zlína

Jak prožije nový rok 2011 běžná zlínská rodina? Sedmička jednu takovou navštívila a provedla ji následujícími dvanácti měsíci.

Devětatřicetiletý Petr Salaj, o dva roky mladší Hana Lehotská a její děti, šestnáctiletá Barbora a třináctiletý Tomáš, spolu žijí několik let ve starším činžáku na Školní ulici v centru Zlína. V roce 2011 je čeká spousta radostí, starostí a hlavně změn. Jedna z největších se týká právě jejich bytu. „Město byty v domě prodává, takže ho letos kupujeme,“ vysvětluje dvojnásobná matka. Koupi bytu budou letos řešit společně se stovkami dalších Zlíňanů. Podobně jako další životní změnu, s přítelem plánují svatbu. „Nechci ale nic slibovat. Uvidíme, jestli to stihneme ještě letos. Zatím je to otevřené,“ říká Lehotská. Její přítel letos slaví čtyřicetiny. A zvolí takovou oslavu, jaká je mezi Zlíňany obzvlášť oblíbená - pod širým nebem. „Uděláme asi akci na chatě na Kudlově. Pěknou zahradní oslavu v přírodě, v bytě by to nešlo. Petr pozve všechny kámoše. Nakoupí se kolena, tlačenka, bude bečka,“ plánuje Lehotská. Její dcera Barbora se zase těší na cestu do Belgie, kam se vydá se skupinou zlínských mažoretek z taneční školy manželů Mědílkových. „Každý rok s Velkým dechovým orchestrem města Zlína jezdíme někam na zájezdy, loni jsem byla v Maďarsku, Itálii a Švýcarsku,“ říká dívka. S mažoretkami vystupuje čtyři roky, ale tancovat začala už ve školce. „Baví mě hlavně latinskoamerické tance,“ doplňuje Barbora. Na začátku roku bude hodně tančit na plesech ve městě a okolí. „Návštěvníci plesů ji mohou vidět ve Zlíně, Uherském Brodě, Luhačovicích či Holešově. Samozřejmě, že se na ni pojedeme také podívat,“ ujišťuje Barbořina matka. Barbora si pomalu zvyká na novou školu, v září nastoupila na Ekonomické lyceum zlínské Střední průmyslové školy. „Není to jako na základce, člověk se musí pořádně snažit,“ podotýká Barbora. Taky její bratr Tomáš si musí dát záležet, aby si nepokazil pokazil známky. I jeho totiž v příštím školním roce čeká střední škola. „Přemýšlím hlavně o strojní průmyslovce, ale uvidíme,“ říká Tomáš. Syn Hany Lehotské je hodně na sport. Hraje florbal za otrokovické Panthery a také si oblíbil kolečkové brusle. Vyráží na ně hlavně se svým nevlastním tátou Petrem, který závodí na kolečkových bruslích ve free stylu. Jeho dosud nejlepším výsledkem je šesté místo na mistrovství republiky v Olomouci. „Naposledy jsme byli na závodech v Praze, ale tam jsme absolutně neuspěli a vypadli v prvním kole. Přitom jsme počítali, že skončíme někde kolem třetího místa. Ale sjela se velká konkurence a ukázali nám, jak se má jezdit. Sklopili jsme uši a vrátili se domů. Ale to snad napravíme, chystáme se letos zase na soutěže v Bratislavě, Praze a Olomouci,“ avizuje Salaj. Mrzí ho, že vyznavači tohoto bruslařského stylu nemají ve Zlíně žádné místo, kde by se své zálibě mohli věnovat. „Založili jsme klub, ve kterém je i můj bratr, a chceme pro tento zatím opomíjený a pomalu se rozvíjející sport něco udělat. Do budoucna bychom chtěli ve Zlíně zřídit nějaký plácek s kvalitním povrchem,“ plánuje Salaj, který nevynechá letošní městem Blade night Zlín 2011. Kromě aktivního sportování jsou Petr, Barbora a Tomáš velcí hokejoví fandové. „Fotbal, tenis nebo formule 1, to nás nebere. Sport, pro který dýcháme, je hokej,“ říká pyšně Salaj. Barboře dal pod stromeček žlutomodrou šálu zlínského hokejového fanklubu. „Chodíme na zápasy na místa ke stání, nevydrželi bychom sedět. Býváme přímo pod kotlem zlínských fanoušků a ta atmosféra, to je něco špičkového a nezapomenutelného. Jen doufám, že hokejisti nevypadnou hned na začátku play-off, to by byla katastrofa,“ podotýká Salaj. Jediný, kdo nesdílí v extralize? hokejové nadšení, je maminka Hana. „Nejhorší je, když se hraje mistrovství světa nebo když byla v zimě olympiáda ve Vancouveru. V normální rodině se ve čtyři ráno spí, tady se ve čtyři vstávalo, rozvěsily se vlajky, na stůl dali místo ubrusu velkou českou vlajku, televizi omotali hokejovou šálou. Dokonce psa vždycky nastrojí v národních barvách a sami si na krk dali šály,“ popisuje Lehotská nechápavě. Ani kulturu zlínská rodina neošidí. Přestože ale mají nové Kongresové centrum jen pár kroků od domu, častými hosty tam nejspíš nebudou. „Jedině, kdyby tam vystupovala naše Barča nebo kdyby tam přijeli třeba Kabáti,“ říká s nadsázkou Lehotská. Koncert Kabátu před třemi lety na otrokovickém letišti považují za nezapomenutelný zážitek. A letos doufají, že teplická skupina zařadí Zlín na seznam míst své nové koncertní šňůry. Syn Tomáš má ještě jedno hudební přání. „Nejraději bych šel na Helloween, kteří tu byli na Masters Of Rock, ale tam mě naši nepustí. Jinak chodíme spíš do kina do Zlatého jablka,“ říká Tomáš. Za novinkami do zoo On i ostatní členové rodiny si letos rozhodně nenechají ujít výpravu do zlínské zoologické zahrady. „Každý rok tam zajdeme aspoň jednou a moc se na to těšíme,“ říká Barbora. Povedený výlet očekává i Salaj. „Pokaždé, když tam přijdeme, jsou tam velké změny. Je to fakt pěkné,“ doplňuje Barbořin nevlastní táta. Obě děti už viděly i novou etiopskou vesničku v zoo, dospělí však ještě ne. „Loni tam přivezli zajímavé vzácné paviány dželada, ale mají jen samce, protože samice se jim vůbec nepodařilo sehnat,“ připomíná Tomáš. Jestli se letos dočkají společnosti, zatím není jisté. Rodina ale bude zprávy ze zoo pečlivě sledovat. Nejen exotická zvířata, ale i exotickou dovolenou si letos chtějí všichni čtyři užít. V létě by rádi vyrazili někam k moři, ale peněz nebude nazbyt. „Když budeme kupovat byt, nevíme, jestli nám na to zbude. Kdyby vyšlo nějaké to moříčko, bylo by to moc pěkné. Loni jsme byli v Tunisku a teď bychom chtěli do Egypta, abychom se mohli podívat na korálové rybky,“ říká Lehotská. Barbora by ráda jela do Řecka, Tomáš by dal přednost pořádné zimní lyžovačce na horách. Rodinná rada ho ale přehlasovala. „Letos jede se školou na lyžařský výcvik, to mu musí stačit,“ uzavírá debatu Tomášova matka. Kromě zábavy čeká Salaje a Lehotskou samozřejmě také práce. Salaj je živnostník, který dělá spolu se třemi přáteli stavební práce. Opravují koupelny, fasády, předělávají byty. Doufá, že letošní rok bude v jejich oboru o něco lepší než ty předchozí. „V poslední době to bylo horší, pocítili jsme krizi ve stavebnictví. I větší firmy se dnes spokojí s menšími zakázkami, o které se dřív vůbec nestaraly, a berou práci, kterou jsme dělávali my. Místo zateplování fasád teď spíš děláme opravy koupelen. A budeme mít co dělat pořád, spousta lidí má koupelny v mizerném stavu,“ vysvětluje Salaj. Lehotská pracuje jako účetní v autosalonu. „Nastoupila jsem teprve v létě. Vybírali nás z konkurzu, do kterého se přihlásilo devadesát lidí,“ chlubí se Lehotská. Oba trápí stav parku pod okny jejich bytu. Je zdemolovaný a stal se z něj oblíbený cíl opilých teenagerů. K sehnání jsou v něm i drogy. Partneři by proto chtěli, aby s parkem úředníci a policisté konečně něco udělali. „Kvůli hluku se v noci někdy vůbec nevyspím. Třeba by pomohlo dát sem kamery,“ navrhuje Salaj. Po nočních tazích mládeže zůstávají v parku rozbité sklenice, odpadky a střepy. „Lituju rodiny s malými dětmi. V parku je sice i hřiště, ale to je totálně zpustlé, rozbité a nebezpečné,“ podotýká Lehotská.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!