Říjen 1918. Přerovany trápila chřipka a keťasové | E15.cz

Říjen 1918. Přerovany trápila chřipka a keťasové

Podzim roku 1918 byl politicky horký. Přerované ale žili i svými každodenními problémy. Řešili chřipku, keťasy, zloděje i cikány.

Pondělí 28. října roku 1918. Den, kdy československý stát začal žít svůj samostatný život. Jak a čím ale žili v tu dobu Přerované? Sedmička zalistovala jediným deníkem, který ve městě v tu dobu vycházel. Přerovský obzor si mohli lidé koupit v trafice za dvacet haléřů od pondělí do neděle a jeho zažloutlé stránky dodnes přinášejí obyčejné lidské příběhy.

Léčili je vojáci

Přerovany v polovině října roku 1918 zasáhla nebývale silná chřipka – a to dokonce tak, že využili nařízení, díky kterému je mohli ošetřovat vojenští lékaři. Kromě nachlazení a horeček je trápil i nedostatek jídla a o to více odsuzovali takzvané keťasy. „Byli to překupníci, kteří v Přerově kupovali levněji jídlo a pak ho dráž prodávali na černém trhu. Dnes bychom jim říkali kšeftaři. Obyčejným lidem se pak kvůli nim zdražovalo jídlo,“ vysvětlila archivářka Věra Fišmistrová. Podle dobového tisku byli takovými překupníky především železničáři a jejich rodinní příslušníci. Keťas jménem Karel Feibinger se dostal 26. října i na stránky novin – a to poté, co ho zadrželi četníci s devadesáti kilogramy koňského masa, které koupil od přerovského řezníka Kříčila. Přiznal, že mu dal dvanáct korun za kilo a maso chtěl převézt do Vídně.
Ve stejný den Přerovský obzor přinesl zprávu i o Aloisii Pahernové, které ukradli vykrmeného čuníka cikáni tábořící nedaleko Bochoře. Kvůli praseti v hodnotě tisíc korun četníci cikány pronásledovali. V té době podle novin brečela do polštáře i rolnice Smýkalová, která přišla o metrák pšenice. „Na zloděje povolala četníky,“ píší noviny. A co zjistili? Že kradl její syn Jaroslav, který prý miloval karban, pijatiku a hříšný život. Aby si ho mohl dopřát, prodal pšenici chudé vdově se třemi dětmi. Chleba ale z něj už svým polosirotkům neupekla. Na tři dny skončila za kup kradené věci ve vězení, zatímco zloděj z bohaté rodiny se trestu nedočkal. Jídlo hrálo hlavní roli i v dalším případu, který Přerovský obzor popisuje. Konkrétně se jednalo o marmeládu, kterou na přerovském nádraží zabavili haličským Židům. „Chudé ženě ani na úpěnlivé prosby pro děti se marmeláda neprodá, ale židáci dostanou vše,“ komentovaly nevybíravě noviny.

Nehrabejte listí

Kromě věcí, které hladové Přerovany zvedaly ze židlí, k nim na stránkách novin promlouval i starosta Matouš Havránek. Ten přispíval spíše praktickými radami. Upozorňoval je, že je zakázané hrabat listí v Michalově, nabádal je, aby si koupili chryzantémy ve skleníku na hřbitově a připomínal jim, že v pondělí 28. října si mohou chudí lidé vyzvednout chlebenky a máslenky. Ale i na zábavu si našli Přerované čas. Tedy ti, kteří byli více při penězích. Elektrické divadlo Olympia pro ně právě promítalo světový film Cirkus Wolfson a kino Orania nabízelo dobrodružný příběh Neviditelné ruce. Název filmu byl více než příhodný – 27. října totiž v Oranii ukradli zloději motory a majitel kina vypsal odměnu pro ty, kdo chmatáky vypátrají.
Přerované se mohli o víkendu před přelomovým říjnovým dnem pobavit i na přednášce. Do Městského domu totiž zavítal cestovatel Frič, který vyprávěl o své pouti po Americe. Návštěvníci si tu mohli koupit za dvě koruny i podepsaný pohled – a výtěžek z nákupu putoval na nadaci České srdce. Ostatně, noviny přinášejí i další svědectví o tom, že lidé z Přerova nebyli ani v této chudé době žádní škrti. Na Národní divadlo poslal jistý Ladislav Elmer tři sta korun, které vyhrál na říjnovém večírku v Pivovaru, a sokoli věnovali na rozkvět divadla pětadvacet korun.

Těšili se na pivo

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!