Řezník je na radnici, Po žár střílí góly a Dědek vyřezává | E15.cz

Řezník je na radnici, Po žár střílí góly a Dědek vyřezává

Kdo je to Řezník, Požár nebo Dědek? Sedmička zjišťovala přezdívky karvinských osobností.

Když při tréninku karvinských házenkářů zavolá kouč na nějakého hráče, ať přihraje míč Požárovi, všichni ví, že se jedná o pětadvacetiletého pivota Baníku Karviná Romana Požárka. A ten je zvyklý, že ho spoluhráči a nejen oni oslovují jen přezdívkou. Vždyť i on neříká svým sportovním kolegů jejich jmény.

„U mne to bylo jednoduché. Stejnou přezdívku jako mám já, měl i můj otec a vychází z našeho příjmení. Není to sice nic originálního, ale kamarádi nám neřeknou jinak než Požár,“ vysvětluje házenkář.

Požár i Ohýnek

Přezdívku ale nedostal jen podle jména. „Známí mi tak začali říkat na střední škole. Učil jsem se na strojníka požární techniky. Připadalo jim to ještě více legrační,“ říká Požárek. S přezdívkou nemá žádný problém a někdy slyší i na její synonyma. Třeba Ohýnek. Přezdívky jsou ve sportu běžné. „Nebudeme přece na hřišti po sobě křičet jmény. Třeba Tomáši Heinzovi říkáme Tomcek a Jakubu Mojžíšovi zase Žid,“ dodává Požárek.
Řezník na radnici

Když se přátelům v telefonu představí jako Řezník, všichni vědí, že jim volá Petr Bičej. Přezdívku dostal, když mu bylo patnáct let. „Jsem původně vyučený prodavač pro stravování dolu Lazy. A protože jsem musel být v tomto oboru všestranný, měl jsem praxi i v jednom řeznictví v Havířově. Tam jsem nosil půlky prasat na zádech, vykosťoval jsem maso a porcoval ho,“ vypráví náměstek primátora Karviné Petr Bičej. Když ho na odpolední směně navštívili kamarádi, nestačili se divit. „Měl jsem zrovna na sobě zakrvácenou řeznickou zástěru. A tak jsem se stal Řezníkem,“ usmívá se Bičej. Přezdívku má i většina jeho přátel. „V naší partě kluků jsme nikomu neříkali jménem, jen přezdívkou. Měli jsme tam třeba Koblihu, protože všude chodil s koblihou v ruce. Kamarád, který dostal nové kolo, a nemohl na něj nasadit řetěz, byl zase Ťuňťa. Když ho viděl jeho otec, jak se mu nedaří, řekl: Ty seš takovej Ťuňťa, dej to sem! Byli totiž původem z Čech“ vzpomíná Bičej. I jeho sourozenci mají své přezdívky. „Bratrovi říkáme Kedlub, protože jednou vyšel ven a jedl kedlubnu. Sestra zase slyší na Pyžamo. Když bylo léto, museli jsme se sourozenci brzy domů. Jenže ostatní si ještě venku hráli a sestra po nich toužebně pokukovala z okna a stála u něj v pyžamu,“ vysvětluje Bičej. Přezdívky taky často vymýšlí. Třeba přátelům své dcery. „Jednomu jsem říkal Mutant. V té době mutoval. Dcera to nesla docela špatně, protože do něho byla zamilovaná,“ vysvětluje Bičej. Od třiceti dědkem

Byl nejstarší a nosil vousy. Byl to zkrátka Dědek. „Trampové si často říkájí přezdívkami a spoustu svých kamarádů znám jen pod přezdívkou a vůbec ne jménem,“ vysvětluje osmašedesátiletý Břetislav Sotolář, kterého Karvinští znají hlavně ze Zpívajícího Totemu. Na něm vyřezává z olše a lípy ocenění pro soutěžící. Od dětství jezdil na čundry, ale přezdívku dostal až v dospělosti. „Vyjeli jsme na potlach na hřeben Ostrý. Byl jsem z kluků nejstarší, měl jsem devětadvacet. A vedoucí turistické chaty mi řekl, že jsem už takový dědek. Tak jsem zůstal Dědkem,“ říká Sotolář.
K přezdívce napomohly i jeho vousy. „Mám hodně tvrdé vousy, a když jsem se holil, byl jsem pořád pořezaný. A tak jsem si nechal narůst plnovous“ povídá Sotolář. Když se prochází ulicemi, nejeden známý ho pozdraví jako Dědka. „Zvykl jsem si na to a nevadí mi to. Doma mou přezdívku berou jako mé druhé jméno. Znají ho i sousedé,“ dodává Sotolář.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!