Režisér Václav Chaloupek oslavil s večerníčkovými huňáči jejich jedenácté narozeniny | E15.cz

Režisér Václav Chaloupek oslavil s večerníčkovými huňáči jejich jedenácté narozeniny

Lucie Zemanová

Ve čtvrtek 13. ledna oslavil Vojta, Kuba a Matěj jedenácté narozeniny. Mezi gratulanty nebude chybět ani jejich adoptivní otec, režisér Václav Chaloupek, který večerníčky natáčí už třináct let. Za tu dobu se mu podařilo vytvořit deset seriálů o zvířatech, které čítají 112 dílů.

Jakých podle vás bylo těch jedenáct medvědích let?

Myslím, že se medvědům v Berouně daří. Ostatně je to vidět i na jejich váze. Tloustnou a tloustnou, takže na můj vkus by se jim hodila nějaká dieta. Kromě toho jsem ale přesvědčený, že jsem se tenkrát rozhodl dobře, a to, že jsou Vojta, Kuba a Matěj od října roku 2000 v Berouně, je fajn nejen pro ně, ale i pro město.

Z medvíďat jsou už dospělí medvědi. Změnili se podle vás i povahově?

Podle mě jsou pořád stejní, i když několik změn jsem přeci jen zaznamenal. Vojta byl vždycky trochu odstrkávaný, ale tady se docela rozjel. Kuba má ale pořád ten svůj komediální talent. Nejsilnější byl Matěj. Všechno chtěl překonat svojí medvědí urputností.

Večerníček o medvědech jste začal natáčet proto, že jste doufal, že by k nim lidé mohli mít lepší vztah. Jak je tomu v dnešní době?

Vztah lidí a zvířat se změnil k lepšímu. Nevím, jestli k tomu nějak přispěly moje večerníčky, ale faktem je, že se lidé ke zvířatům chovají lépe. Přesto se ale pořád najdou jedinci, kteří zvířata trápí a týrají. To jsou ale podle mě nemocní, vyšinutí lidé.

Mohou se diváci těšit na nějaký nový večerníček se zvířaty?

Ano, dotočil jsem nejspíš svůj poslední večerníčkový seriál o zvířatech. Jmenuje se Pohádky pro štěňátka a Česká televize ho bude vysílat od 14. února. Při jeho natáčení jsem myslel na nejmenší diváky, kteří se mohou těšit na bavorského barváře Madlu, které se narodí štěňata a ona jim vypráví pohádky o zvířatech.

Pojďme ještě zpět k Vojtovi, Kubovi a Matějovi. Navštěvujete je i během roku?

Jezdím za nimi tak dvakrát do roka. Je to podle mě lepší, protože žijí už vlastními životy a já jim do nich nechci zasahovat. Vždycky když ale jedu kolem Berouna, tak si na ně vzpomenu. Přijíždím od Plzně a vím, že až se na dálnici objeví značení 21,5 kilometru, je krásně vidět na Městskou horu.

Autor: Lucie Zemanová
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!